Zvětšit mapu
Salt Lake City (?)
Salt Lake a závodní dráha na něm
cesta směrem k parku Arches
Ujetá vzdálenost : 400 mil
Doba jízdy : 7,5 hod
Ubytování : Knights Inn Green River, 1015 E Main St, Green River UT 61,93$
----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní den jsme udělali první větší změnu oproti plánu. Už předem jsem se vzdal výletu na závodní dráhu na solném jezeře. Měl jsem touhu projet se po místě kde se jezdili (a možná stále jezdí) rychlostní rekordy automobilů. Byla by to ale dlouhá cesta tam a zpět nezajímavou krajinou - plackou.
Po snídani jsme tedy vyrazili směr Salt Lake City s první zastávkou na letišti v půjčovně automobilů. Tam prostě museli mít dost aut na výměnu. Měli. Ovšem jak jsem se na místě dozvěděl, tak tahle půjčovna sice nese jméno Dollar, ale je soukromá. A proto nechtějí výměny aut dělat. Paní u přepážky zavolala na centrálu a dala mi k telefonu nějakou odbornici.
Ta mi nabídla dvě možnosti :
1. dojet vyměnit auto do Las Vegas
2. nechat si vyměnit olej s tím, že mi to potom proplatí
Přiznám se, že takový přístup jsem zatím v USA nezažil. Paní od vedlejší přepážky ještě přihodila radu, že to je do hodiny hotové. To je skvělé, jejich auto potřebuje servis a já jim to budu zařizovat. Teď jsem si poprvé za dva roky nepřipadal jako zákazník, který tady má vždy pravdu.
Takže po této zkušenosti půjčovnu Dollar nedoporučuji. Loňská stejná situace se společností National byla nesrovnatelně lepší.
Když jsem se trochu uklidnil, začal jsem se rozhlížet po rychloservisech. Už předtím jsem jich pár zahlédl. V prvním bychom čekali asi 1,5 hodiny, tak jsem jel dál. Skončili jsme v Jiffy Lube. Měli tam čtyři pracoviště kde dělali mimojiné technické prohlídky, výměny oleje apod. Neměli žádné složité přístroje, ale ochota byla příkladná. Během asi 30 minut bylo hotovo a to ještě k tomu prohlédli všechna světla. Zaplatil jsem něco málo přes 40$. Doufám, že je od Dollaru dostanu při vracení auta zpět.
Manželka byla připravena na průzkum hlavního města Utahu a mormonské církve. Jeli jsme do centra. Doprava i parkování naprosto v pohodě. Šli jsme do jejich centrálního návštěvnického místa kde je i krásný chrám. Tam se ovšem my nemormoni podívat nemůžeme. Prošli jsme tedy alespoň obě návštěvnická centra. V jednom z nich se dá v počítačích vyhledávat rodokmen lidí spojených s mormonskou církví. Centra na nás působila docela příjemně a nenásilně. I když některé výjevy byly trochu naivní. Prostor s nadživotní sochou Krista byl velkolepý.
Potkávali jsme dvojice dívek s vlaječkami na hrudi. Pravděpodobně to byla vlajka státu, ze kterého pocházely. Dívky fungovaly jako hostesky a ochotně odpovídaly na otázky příchozích. Dvojic jsme potkali snad deset a složení bylo opravdu mezinárodní - Japonsko, Kanada, Německo, Argentina, Indie, ...
Druhou věcí, která nás zaujala bylo oblečení těch kdo šel do chrámu, tedy Mormonů. Všichni byli na první pohled hodně svátečně oblečeni a stále se usmívali.
Poslední čeho jsem si všiml bylo, že na každém venkovním rohu toho velkého areálu stál jeden žebrák.
Cestou zpět k parkovišti jsme šli i kolem budovy, kde sídlí centrála církve. Je to ohromná kancelářská budova.
Pak jsme ještě zajeli ke Kapitolu, který se hodně podobá tomu washingtonskému. Uvnitř je bohatě vyzdoben a vše je obloženo mramorem. Stát Utah má prý jako příklad pracovitosti včelí úl. Proto dva úly se včelami v nadvčelí velikosti zdobí schodiště.
Ze Salt lake City jsme zamířili do našeho motelu v Green River. Cestou se teplota snížila na 64F a potom zase vystoupala na 95F. Cestou byly krásné hory. Tady se značka "pozor jeleni" skutečně vyskytoval oprávněně. Na padesáti kilometrech byli tři sražení na silnici.
Do motelu jsme přijeli mimořádně brzy - kolem 18.hodiny.
