18 října 2013

Malta - 6.den (co jsme ještě neviděli)

Dnes byla snídaně bohatá - kromě kontinentální verze nám připravili i smažená vajíčka a palačinky. Snídaně tady začíná od 7:30. V předchozích ubytováních to bylo až o hodinu později. Nemám rád čekání, takhle mi to vyhovuje.
Už jsme měli trochu problém vymyslet trasu. Ale přece jen jsme našli další písčitou pláž. Jmenuje se Ghajn Tuffieha. Je o záliv vedle Golden Bay. Zase tam byl klid, ale byly trochu vlny.



Po odjezdu následovaly tři zastávky kousek od sebe.
Nejprve Dingli Cliffs, což je nejvyšší místo na Maltě. Je tam umístěný radar.



Pak Clapham Junction. Jsou to koleje, které vyjely pravěké vozy ve vápencové hornině. Název je podle londýnského nádraží, protože to tam vypadá jako koleje a výhybky.



Pohled z vesmíru o tom vypovídá nejlépe.


Zvětšit mapu


Hned za rohem je jediný les na Maltě - Buskett Gardens. Z našeho pohledu středoevropana to je nevelký park plný zejména olivovníků a citrusů.



Ale poprvé jsme se tady byli schopni ukrýt do stínu stromů.



Na jednom konci stojí letní sídlo maltského prezidenta - Verdala Palace.



Začala mi svítit kontrolka paliva. A to jsme ujeli asi 180 kilometrů. Raději jsem přikoupil pár litrů, aby naše zítřejší cesta na letiště proběhla hladce. Spotřeba vozu je na projetou polovinu nádrže pozoruhodná.

17 října 2013

Malta - 5.den (trochu moře a zpět na Maltu)

Dnes skončil náš pobyt na ostrově Gozo. Měli jsme ještě dost času na zbývající atrakce. Nejprve to byla Rotunda ve městě Xewkija. Ta je vidět z mnoha míst ostrova. A jak jsme zjistili až na místě, je tam výtah na střechu. Odtud je vidět pro změnu skoro na celý ostrov. Platí se jen drobný příspěvek 2€ za osobu.





citadela v Rabatu



Pak následovala první pláž. Je to asi nejvyhlášenější písečná pláž na Maltě - Ramla Bay. V sezóně tady je hlava na hlavě, ale dnes tam bylo pár desítek lidí. A voda byla stále příjemně teplá.



Ještě nám do sbírky chyběla nejvýchodnější část ostrova Gozo. Podle mapy tam je město Qala. Nic zajímavého kromě nějaké rostliny obsypané hlemýždi



jsme tam nenašli. Tak jsme jeli alespoň k další pláži Hondoq Bay. A ta manželku uchvátila. Pláž je sice malá, ale je tam krásně průzračná a klidná voda. V tomto místě je také jedno odsolovací zařízení - viz mapa.


Zvětšit mapu



To už jsme byli kousek od trajektu, kam jsme okamžitě mezi posledními najeli. Na ubytování bylo ještě brzy, tak to vyhrálo bývalé hlavní město Mdina. Tomu se říká Silent City.
Vstupní brána



Za bránou nás oslovil kočí a nabídl podle mého přiměřenou cenu. Tak jsme si poprvé vyzkoušeli jízdu místním kočárem.
Tohle je naše Jessica s řidičem.



A takhle vypadá místní katedrála. Vpravo jsou hodiny, vlevo na ciferníku se ukazuje den a měsíc.



Ubytování máme v Park Lane Aparthotel (booking.com 79,5€ za noc). Tady poprvé skvěle funguje internet. V každém patře jsou vysílače. Takže nepotřebuji hledat signál a různě natáčet notebook. Dokonce i iPhony se nám chytají bez problému.

16 října 2013

Malta - 4.den (kolem dokola Goza)

Ráno jsme začali výbornou bohatou snídaní. Paní domácí se o nás stará jako o vlastní. Když se ptala jak se nám spalo, řekl jsem, že je postel trochu malá. Ale, že to je můj problém, protože já jsem velký. Při našem pozdně odpoledním příchodu jsme v pokoji našli postel navíc. Ne nadarmo mají na booking.com průměrné hodnocení 8,6/10.

Po snídani jsme vyrazili na cestu kolem většiny ostrova. Nejprve přišlo na řadu turistické Azure window.



Celý den foukal docela silný vítr a byly vlny. Takže lodní výpravy do okna nejezdily. Všem musel stačit pohled z břehu. I když to bylo mimo sezónu, tak turistů bylo nemálo. Kousek od azurového okna je jezero s mořskou vodou. Tam bylo docela hodně potápěčů.

Chtěl jsem objet ostrov, tak jsem pomocí CityMaps2Go (výborná aplikace z Appstoru, kam je možné stáhnout offline mapy snad z celého světa) vybral podobné skalní okno Wied Mielah na severu ostrova. Poslední asi dva kilometry se jede po nové úzké betonové stezce. Opět další projekt spolufinancovaný EU. Jezdí tu i cyklisté i pěší turisté.
Na místě byl s námi jen jeden další pár. Okno je možné fotit těsně nad hladinou, jako my nebo z výšky z protějšího břehu. It Tiega (Wied mielah)



Po krátké zastávce ve městečku Marsalforn a vyfocení místního vrcholku s Ježíšem



jsme zahlédli krásnou baziliku Ta´ Pinu. Mši zde sloužil i papež Jan Pavel II.



V popředí jsou opravdu brambory. Tohle místo je snad jediné, kde tady pěstují plodiny náročnější na vodu.





Kromě krásné výzdoby mě zaujala nejvíc místnost úplně vpravo. Tam byly na stěnách fotky, dopisy, oblečení, berle, motocyklové přilby, sundané sádry atd. Došlo mi, že jde asi o údajné zázraky. A je to tak.





Nejzvláštnější mi přišel obrázek s destičkami a se šrouby. Tady je





Ještě krátká zastávka u Calypso Cave, kde údajně žil Odysseus. Je odtud krásný výhled na jednu z mála maltských písčitých pláží - Ramla Bay.

Poslední zastávkou byl Rabat, což je největší město na ostrově Gozo. Mají tady krásnou pevnost - citadelu. Tu opět za pomoci fondů EU opravují. Uvnitř citadely je nádherná barokní katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Tady se požaduje vstupné (3,5€). Vstupenka platí i do katedrálního muzea.







Kousek od citadely je další skvost - bazilika Svatého Jiří





Dnes jsme najeli zhruba 40 kilometrů. Průměrnou rychlost odhaduji na 30 - 35 kilometrů za hodinu. Jezdí se tu většinou pomalu. Úzké uličky jsou pro auto docela riskantní. Když jsem sbíral informace a zjistil jsem, že maximální rychlost je na Maltě 80 km/h, tak jsem to považoval za hloupost. Osobně jsem takhle rychle (samozřejmě mimo město) jet ani nezkoušel. Tady téměř nejsou rovinky.
Zítra se už vracíme zpět na ostrov Malta. Dvě noci budeme ve městě Qawra.

Malta - 3.den (vykopávky a směr Gozo)

Dnešek ukončil náš pobyt v té nejvíce zastavěné části Malty. Zabalili jsme věci a po snídani následoval v 10:00 objednaný vstup do Hypogeum. Shodou okolností měl na stejný čas objednaný vstup i polský pár. Jak jsme u snídaně zjistili, tak i další spolubydlící - angličtí manželé. Mezi deseti návštěvníky (maximum) měl penzion Burrows jasnou převahu.
Ještě před odchodem jsme se dozvěděli, že je dopravní kalamita. Půl Malty stojí v kolonách a lidé nestíhají odlety letadel. Příčinou byl údajně jeden splašený kůň někde poblíž centra.

Trochu jsem se obával manželčina strachu z uzavřených prostor, ale hrdinsky to zvládla. Téměř hodinová prohlídka nás zavedla několik metrů pod zem a asi 6000 let nazpět. Do míst starších než jsou egyptské pyramidy.
Bylo to opravdu hodně zajímavé. Je neuvěřitelné, co dokázali vytvořit lidé bez kovových nástrojů. Je to několikapatrový podzemní chrám používaný k pohřbívání. Údajně odtud vytáhli kosti asi 7000 lidí. Ty zde pohřbívali asi 1000 let. V místě se nesmí fotit a bez dlouhých časů by to ani nešlo. Osvětlení je z důvodu uchování památky skutečně minimální.

Cestou zpět k autu jsme se zastavili i dalších, tentokrát nadzemních vykopávek - Tarxien temples. To jsou megalitické stavby staré několik tisíc let. Objevili je, když si začátkem 20.století nějaký zemědělec stěžoval, že se mu v jednom místě tupí pluh.
Je to jistě cenná památka, ale ta mě až tolik neoslovila. Trochu jako Hattutaš v Turecku. Ale tam to bylo mnohem rozsáhlejší a hlavně kolem byla příroda.



Zaujalo mě, že už tehdy měli panty ve dveřích - v malých otvorech bočních kamenů byly do provazů přidělané dveře.





U dětského hřiště byl přísný zákaz kouření s pěkně mastnou pokutou



Po odjezdu jsme zamířili do vyhlášené rybářské vesničky Marsaxlokk. Při zdejších rozměrech bych to hodnotil jako střední vzdálenost. Bylo to asi 5 kilometrů. Nedělní dopolední trh jsme tady nestihli. Ale i tak je to místo příjemné. Dokonce tam byl dostupný free internet.
Samozřejmě nemůže chybět fotografie zdejších očičkových lodí



Zbýval nám přejezd na druhý největší ostrov Gozo. Trasa byla "extrémně" dlouhá. Celých 50 kilometrů. Ovšem jízdu autem si tady moc neužívám. Aut je poblíž Valletty docela dost a k tomu spousta kruhových objezdů. Kromě toho je na každém kroku radar. Musím říci, že navigace Sygic si zatím se vším poradila.
U trajektu jsme čekali jen asi čtvrt hodiny. S naloděním, cestou a vyloděním na druhém břehu trvá cesta asi 3/4 hodiny.



Na ostrově Gozo je to trochu zelenější, ale stále se jedná o sluncem vyprahlou zem. Hlavně tu ale není přelidněno. Na celém ostrově Gozo bydlí jen pár desítek tisíc místních obyvytel. Na první dojem je to sympatičtější prostředí.
Bydlíme v rezinci Il Girna (booking.com 50€ za noc). To je trochu jiná kategorie než jsme bydleli dosud. Ještě větší pokoj s ohromnou koupelnou a balkónem.



Majitelé provozují i restauraci asi 200 metrů od ubytování. Využili jsme nabídku a poprvé jsme tady byli na večeři.
V noci se nám ale moc dobře nespalo. Bylo teplo, postel poměrně krátká a úzká. Ranní probuzení zařídili již tradiční kohouti. Tentokrát ve spolupráci se psy a v 6:00 se přidal kostelní zvon.

14 října 2013

Malta - 2.den (Valletta)

Ráno nás opět probudili kohouti. Netušíme, kde tady žijí. Všude jsou jen domy a úzké silnice. Trávu člověk nezahlédne ani v parku. Tam jsou jen opravdu odolné rostliny. Občas bývá vidět i uschlá palma. Malta je údajně jednou z nejsušších zemí světa. Není tady ani žádný potok. Teď už mají odsolovací zařízení, ale dříve vodu dováželi z Itálie. Tady jsme našel dost podrobné informace o zdejší "výrobě vody".
Po snídani nás spolubydlící polský pár odvezl jejich půjčeným autem do Valletty. Poznamenal jsem, že já mám vždycky na začátku levostranného řízení problém se zorientovat. Pán mi odpověděl, že on tím netrpí. Jezdí totiž v Londýně jako řidič autobusu :-).
Valletta je hlavní město Malty. Ale všechna ta města a městečka kolem jsou vlastně srostlá do největší maltské aglomerace. Je to trochu jako Tokyo. Jen asi ve stokrát menším provedení. Tedy přinejmenším na počet obyvatel.
Ve Vallettě se opravují hradby a staví se nové stavby přímo za bránou. Teď už používají moderní montované konstrukce a tvárnice. Jen ten povrch budov pokrývají vápencem. Takže to vzhledově neruší.
Prvním cílem byla úžasná barokní katedrála St John’s Co-Cathedral. Maltézští rytíři měli opravdu vkus.
Tolik ozdob se hned tak někde nevidí.





Je vidět, že stavitelé si vyhráli i s každým křížem na zdi a složili ho z mnoha barevných kousků



Jako bonbónek je zde jediný existující obraz, pod který se podepsal Caravaggio. Ostatní jeho obrazy podpis nemají. Obraz je v samostatném sále s přísným zákazem fotografování a filmování. Agilní hlídačka všechny pozorně sledovala. Další paní nás bavila nejvíc. Měla náročný úkol uhlídat návštěvní knihu. Ta je údajně určená jen pro vysoce postavené návštěvy. Přesto tam je kniha přístupná a otevřená. Dokonce u ní byla i tužka. Horliví důchodci z různých výprav se k ní opakovaně vrhali s touhou vyjádřit svůj obdiv. Paní je nestačila odhánět. Kdyby knihu uklidili, tak paní asi přijde o práci. Ten systém jsme nepochopili.
V katedrále jsme koupili i první náprstky do sbírky.
Hned o kousek dál (o jeden dům) je sídlo prezidenta Grandmaster's Palace a historická zbrojnice Armoury.
Na Maltě vládnou socialisté. Současný maltský pan prezident si na, dle mého názoru, nevkusný obraz nechal namalovat v pozadí lid.



Všichni předchozí prezidenti měli obrazy bez okras. Doufám, že podobné hrůzy nebudeme mít po blízkých volbách i u nás.
Zbrojnice se nám moc líbila. Byly tam zbraně a brnění z nejrůznějších dob.

Puška kombinovaná s mečem



I dříve vládla modě Itálie a krásně zdobené brnění pochází z Benátek. Ochrana hlavy pro koně měla stejně jemně zdobené zlaté vzory jako brnění jezdce.



Chvíli jsem před palácem poseděli a otočili náš směr k zahradám. Jednalo se postupně o Lower Barracca Gardens, Upper Barracca Gardens a pak kousek od vstupní brány Hastings Gardens.
Nejnavštěvovanější jsou Upper Barracca Gardens - jsou kousek od vstupní brány. Navíc se tam každé poledne střílí z děla. Tuhle atrakci jsme neviděli - přišli jsme až v jednu. Naopak nejméně lidí bylo v Hastings Gardens.
Z Upper Barracca Gardens bylo vidět na Birgu. Děla míří přímo na ty včerejší krásné jachty.



Velikostí jsou všechny zdejší zahrady malé. Několik stromů, palem, olivovníky, ibišky a pár drobností. Určitě to není nic, co by oslovilo milovníka rostlin a klidu.
Malťané se snaží rostliny zavlažovat, ale podmínky jsou pro rostliny kruté. Některé zalévají i sněhem (ledem) z ledničky



Zbývalo nám dojet na letiště pro auto. Využili jsme místní autobusy z autobusového nádraží. To je hned za vstupní bránou z hradeb Valletty. Lístek na jednotlivou jízdu stojí poměrně dost = 2,2€ a platí dvě hodiny. Za to se dá přejet celý ostrov z jedné strany na druhou. Na letiště to bylo asi 20 minut. Výhodnější je celodenní za 2,6€ nebo týdenní za 12€.
Na letiště k půjčovně Budget jsme přišli o hodinu dřív než bylo na voucheru. Obsluhující pán nám navíc řekl, že o naší rezervaci neví. Pak to naštěstí našel. Zkusil nám dát to nejmenší auto Hyundai i10. Snažil jsem se mu vysvětlit, že Chevrolet Aveo na voucheru není to úplně nejmenší auto. Ani se moc nebránil a rychle našel Hyundai i20. Pro jistotu jsem přikoupil pojištění na nulovou spoluúčast za 50€. Pán se mi ještě snažil prodat další pojištění personal insurance. Celkové pojištění by už vyšlo dráž než vlastní půjčovné, takže jsem to odmítl. K tomu půlka předražené nádrže za 40€.
Objednal jsem znovu automat, ať se nemusím starat o řazení v opačném gardu. Na parkovišti jsme zjistili, že auto jeví poměrně značné známky opotřebení = obouchání. Třeba promáčknuté dveře u řidiče.



Všechno jsme se snažili zaznamenat do předávacího protokolu a vyfotit.
Hned na druhém kruhovém objezdu (třípruhém) to o nás jeden místní málem opřel. Jel jsem v levém pruhu a on chtěl vyjet z prostředního pruhu o jednu odbočku dřív než my. Naštěstí jen zatroubil. K ubytování jsme to měli jen asi 4,5 kilometru. Cesta včetně zaparkování proběhla úspěšně.
Ještě jsem vyběhl koupit Kinnie. To nám dnes doporučil majitel Frank. Je to místní hořkosladký nealkoholický nápoj. A moc nám chutná.

--------------------

Na Maltě se skoro na každém domě vyskytují vystrčené balkónky. Tenhle dům byl na ně mimořádně bohatý



Další zvláštností jsou nejrůznější svatí na zdech domů



Dříve si paláce stavěli rytířské řády, dnes je mají i místní odboráři.



Ještě dvě české věci. První je nemalý počet škodovek. Většinou se jedná o starší modely - Favorit, Felicia. Tady jsem našel neaktuálního Rapida



Druhou věcí je pamětní deska (z roku 2008) týkající se událostí v roce 1968 u nás



Vzhled desky je dost ostudný. Maďaři tam mají něco podobného o roce 1956, ale stav je mnohem lepší.