Ráno jsme po snídani zaplatili všechny zbývající účty (jídlo a pronájem kol). Ani tady nebyl žádný problém s placením kartou. Jen jsme muslei kvůli signálu ven :-).
Dostali jsme itinerář jak projet celým parkem. Hlavně paní recepční volala na kontrolní bod, aby nám dali papírovou propustku. Cesta parkem nám zkrátila vzdálenost zhruba o 100 kilometrů. Ale hlavně nám umožnila projet atrakce v jižní části parku bez potřeby pronájmu kol nebo zakoupení autobusového zájezdu. Tam se totiž jinak dostat nedá. Tuhle vymoženost jsme si přidali vlastní iniciativou, kvůli které jsme museli sjet z oficiální trasy podle poskytnutého itineráře. Za celou dobu (zhruba 80 kilometrů jízdy) jsme v parku potkali asi pět osobáků.
Recepční nám také vydala potvrzení o ubytování. To jsme dostali v každém hotelu a pro jistotu jsme si je všechny schraňovali kvůli pohraničníkům.
Ještě poslední fotografie z vesnice. Upozorňuji na betonový plot stejný u každého domku. To bylo po celém Bělorusku. Jen se měnily barvy a tvar těch okras. Fabrika si jistě plní plány na nejméně 120%.
Tohle připojení na elektrický rozvod by u nás asi revizí neprošlo.
Propusk - cenná bumážka na průjezd
Bohužel jsme zahlédli jen jednoho asi jelena v dálce přecházejícího silnici. Jinak nebylo žádné safari.
Pomníček partizánům
Teď ty atrakce. Nejprve několik mostků údajně z carské doby
Následují dva velké a staré stromy. V obou případech manželka slouží jako etalon velikosti.
Nejprve dub, stáří 600 let
a borovice 350 let.
Hlavní atrakcí je vesnička běloruského Děda Mráze Je tam ohromné parkoviště, kde stálo asi 6 autobusů a jediné auto. To naše.
Bez placení je přístupná jen restaurace. Za bránu se už vyžaduje vstupenka.
Plánek vesničky
Posledním bodem uvnitř parku je ještě malá ZOO. Alespoň tam jsme viděli zubra.
Následoval výjezd ze zakázané zóny na naši propustku. Díky tomu, že jsme jeli na atrakce, dostali jsme se k jiné výjezdní bráně než jsme měli povoleno. Ale jako všude tady to proběhlo s úsměvem. Pan hlídač řekl, že to přepíše a vypustil nás za závoru do běžného provozu.
Zbývala úplně poslední běloruská zastávka v Brestu. Je tady pevnost, která sehrála velkou roli při přepadení Sovětského svazu Němci. Posádka dlouho odolávala přesile.
Právě dnes bylo 78.výročí této události. Návštěvníků bylo hodně. Nejvíc mě překvapilo, že tu bylo hodně mladých. Naopak nikde nebyl vidět žádný pionýr nebo dokonce ometálovaný hrdina.
Po návštěvě pevnosti zbývalo jen pár kilometrů k hranici. Měli jsme trochu obavy z kontroly na běloruské straně. Obzvláště s tím, když jsme přijeli na Evropské hry, které včera začaly a už odjíždíme. Opět to ale proběhlo v naprosto poklidném duchu. Pohraničník si naskenoval i čísla vstupenek. A systém je asi neidentifikoval jako použité ke vstupu. Když jsme tam nebyli, tak to je jasné. Na nic se neptal, jen čísla vstupenek do počítače přepsal ručně. Vrátil nám doklady a poslal nás do Polska. To byl po Bělorusku kulturní šok. Všichni tři polští pohraničníci byli nepříjemní a buzerovali nejen nás. Ale pustili nás zpět do EU, do Prahy, do Podolí, ....
Podle naší zkušenosti je tady ochrana EU zajištěna "dokonale".
Následoval tragický přejezd do Varšavy. Těch 200 kilometrů mělo jen asi 20 kilometrů dálnice. Jinak vesnice a různé rychlostí limity hlídané kamerami a policisty s radarem.
Nakonec jsme úspěšně dorazili k synovi. Na oslavu byla večeře ve skvěle hodnocené restauraci ŻEBRA I KOŚCI
Jídlo vynikající. Zítra nás čeká Varšava a tím ukončíme letošní přenosy.
Žádné komentáře:
Okomentovat