09 června 2019

Den 4. - Hora křížů, Rundale a Riga


Dnes jsme se přesouvali z Litvy do Lotyšska. Litvu už opouštíme definitivně, protože na zpáteční cestě přejedeme z Lotyšska do Běloruska a pak do Polska. Litva mě zaujala tím, že jsem nenašel rádio, které by nějakou delší dobu hrálo cokoliv příjemného a trochu svižného na cestování. Jedna dvě písničky a přeladil jsem jinam. A pořád dokola. Protože buď začali dlouho mluvit nebo hráli uspávací místní "hity". Druhou vzpomínkou jsou čápi. Jsme tu v době hnízdění a čápi jsou v každé vesnici. Když se poseká louka, tak jich na lov nastoupí i desítky najednou.



Třetí vzpomínkou bude pro mě netradiční dopravní řešení. Jednak vícepruhové kruhové objezdy, kde si řidič musí najet už na vjezdu do správného pruhu, jinak může mít problém. Občas jsou tam pruhy nejen nakreslené, ale i oddělené obrubníkem. Dalším byly krátké připojovací a odbočovací pruhy. Bylo potřeba docela rychlé rozhodování a moc bezpečné mi to nepřišlo.

Poslední zastavení v Litvě byla Hora křížů. Poutní místo, které jsem párkrát viděl v televizi. Ale po příjezdu mě překvapilo. Velké parkoviště s návštěvnickým centrem jako ve Stonehedge. Hodně turistů a hlavně poutníci, kteří stále přinášejí kříže a další náboženské symboly.


Našel jsem dvě české stopy. Nejdřív zvláštní kovový s vyraženým textem ZČU Plzeň. Předpokládám Západočeská univerzita.


Druhé je poděkování našim čáslavským stíhacím letcům, kteří tady sloužili, protože Litva vlastní letectvo nemá.


Dřevěný Ježíš od papeže Jana Pavla II.



Polští poutníci přinášejí další kříž za zpěvu náboženských písní.




Ještě jsme vzali benzín v ceně 1,25€ za litr a za pár desítek kilometrů přejeli do Lotyšska. Tady je na první pohled dražší benzín zhruba o 0,1€ než v Litvě. Jsou tady zatím i horší silnice. A už jsme zaznamenali i jiné chování na silnicích. Je to umožnění předjíždění na dvouproudé silnici jízdou po krajnici. To jsme už zažili v Jihoafrické republice.

Kousek za hranicemi je palác Rundale. Architektem byl slavný Bartolomeo Rastrelli.



Koupili jsme si vstupenky na dlouhý okruh zámkem i do zahrady. Kvetly nejrůznější odrůdy růži. Bohužel nikde není možný pohled z výšky na pravidelné tvary francouzské zahrady. Přitom by stačilo otevřít dveře na balkón. Jak to bývá, tak uvnitř je spousta obrazů. Nám se líbila rozsáhlá sbírka vějířů.


Právě se připravoval svatební obřad.



Na pozdní odpoledne jsme měli v plánu návštěvu Rigy. Její historické centrum je kompaktní a za necelé 3 hodiny jsme ho v pohodě prošli i s večeří. Byla sobota a po 17.hodině se dá poblíž parkovat zadarmo.


Tři bratři


a u nich dva bratři hudebníci, kteří se sice snažili, ale moc jim to hraní nešlo :-).


Do katedrály se platí vstupné. NA první pohled upoutají krásné varhany.


Kromě vlastní katedrály je možné jít do klášterní kolonády, kde je muzeum nejrůznějších historických věcí. Třeba dřevěné vodovodní trubky spojované olověným mezikusem. Tehdy zdravotní následky asi moc neřešili. Byla to high tech záležitost.


Dům Černohlavců, který je replikou původního zničeného během války.


V Rize jezdí naše tramavaje i trolejbusy



Už jsme měli hlad. Chtěl jsem vyzkoušet místní fast food Lido. Píší o sobě, že vaří jako doma. A můžu potvrdit, že to vůbec nebylo špatné. Polévka soljanka i maso chutnalo skvěle. Pokud si normální člověk vybere normální porci, tak se dá se salátem, polévkou, hlavním jídlem i dezertem dostat k ceně kolem 10€. Já jsme toho chtěl ochutnat víc, tak jsem si vzal nenormální porci. Tak za dvojnásobek.


Manželka byla střídmější, ale stejně to celé nedojedla.



Zbývalo se dokoulet k zaparkovanému autu a dojet do hotelu.


Žádné komentáře:

Okomentovat