Den 14. (30.6.2010) - Solné jezero

Plán :


Zvětšit mapu

Salt Lake City (?)
Salt Lake a závodní dráha na něm
cesta směrem k parku Arches

Ujetá vzdálenost : 400 mil
Doba jízdy : 7,5 hod
Ubytování : Knights Inn Green River, 1015 E Main St, Green River UT 61,93$


----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní den jsme udělali první větší změnu oproti plánu. Už předem jsem se vzdal výletu na závodní dráhu na solném jezeře. Měl jsem touhu projet se po místě kde se jezdili (a možná stále jezdí) rychlostní rekordy automobilů. Byla by to ale dlouhá cesta tam a zpět nezajímavou krajinou - plackou.
Po snídani jsme tedy vyrazili směr Salt Lake City s první zastávkou na letišti v půjčovně automobilů. Tam prostě museli mít dost aut na výměnu. Měli. Ovšem jak jsem se na místě dozvěděl, tak tahle půjčovna sice nese jméno Dollar, ale je soukromá. A proto nechtějí výměny aut dělat. Paní u přepážky zavolala na centrálu a dala mi k telefonu nějakou odbornici.
Ta mi nabídla dvě možnosti :
1. dojet vyměnit auto do Las Vegas
2. nechat si vyměnit olej s tím, že mi to potom proplatí
Přiznám se, že takový přístup jsem zatím v USA nezažil. Paní od vedlejší přepážky ještě přihodila radu, že to je do hodiny hotové. To je skvělé, jejich auto potřebuje servis a já jim to budu zařizovat. Teď jsem si poprvé za dva roky nepřipadal jako zákazník, který tady má vždy pravdu.
Takže po této zkušenosti půjčovnu Dollar nedoporučuji. Loňská stejná situace se společností National byla nesrovnatelně lepší.
Když jsem se trochu uklidnil, začal jsem se rozhlížet po rychloservisech. Už předtím jsem jich pár zahlédl. V prvním bychom čekali asi 1,5 hodiny, tak jsem jel dál. Skončili jsme v Jiffy Lube. Měli tam čtyři pracoviště kde dělali mimojiné technické prohlídky, výměny oleje apod. Neměli žádné složité přístroje, ale ochota byla příkladná. Během asi 30 minut bylo hotovo a to ještě k tomu prohlédli všechna světla. Zaplatil jsem něco málo přes 40$. Doufám, že je od Dollaru dostanu při vracení auta zpět.
Manželka byla připravena na průzkum hlavního města Utahu a mormonské církve. Jeli jsme do centra. Doprava i parkování naprosto v pohodě. Šli jsme do jejich centrálního návštěvnického místa kde je i krásný chrám. Tam se ovšem my nemormoni podívat nemůžeme. Prošli jsme tedy alespoň obě návštěvnická centra. V jednom z nich se dá v počítačích vyhledávat rodokmen lidí spojených s mormonskou církví. Centra na nás působila docela příjemně a nenásilně. I když některé výjevy byly trochu naivní. Prostor s nadživotní sochou Krista byl velkolepý.



Potkávali jsme dvojice dívek s vlaječkami na hrudi. Pravděpodobně to byla vlajka státu, ze kterého pocházely. Dívky fungovaly jako hostesky a ochotně odpovídaly na otázky příchozích. Dvojic jsme potkali snad deset a složení bylo opravdu mezinárodní - Japonsko, Kanada, Německo, Argentina, Indie, ...
Druhou věcí, která nás zaujala bylo oblečení těch kdo šel do chrámu, tedy Mormonů. Všichni byli na první pohled hodně svátečně oblečeni a stále se usmívali.
Poslední čeho jsem si všiml bylo, že na každém venkovním rohu toho velkého areálu stál jeden žebrák.
Cestou zpět k parkovišti jsme šli i kolem budovy, kde sídlí centrála církve. Je to ohromná kancelářská budova.



Pak jsme ještě zajeli ke Kapitolu, který se hodně podobá tomu washingtonskému. Uvnitř je bohatě vyzdoben a vše je obloženo mramorem. Stát Utah má prý jako příklad pracovitosti včelí úl. Proto dva úly se včelami v nadvčelí velikosti zdobí schodiště.



Ze Salt lake City jsme zamířili do našeho motelu v Green River. Cestou se teplota snížila na 64F a potom zase vystoupala na 95F. Cestou byly krásné hory. Tady se značka "pozor jeleni" skutečně vyskytoval oprávněně. Na padesáti kilometrech byli tři sražení na silnici.
Do motelu jsme přijeli mimořádně brzy - kolem 18.hodiny.

Den 13. (29.6.2010) - Yellowstone II (západ)

Plán :


Zobrazit místo 2010-06-29 Gardiner-Salt Lake City na větší mapě

Celodenní prohlídka Yellowstone NP
Přinejmenším chceme vidět
Mammoth Hot Springs
Old Faithful Geyser
Midway Geyser Basin

Ujetá vzdálenost : až 410 mil
Doba jízdy : až 8 hod
Ubytování : bez rezervace (uvidíme kam dojedeme) - ideálně poblíž Salt Lake City, alespoň Idaho Falls

----------------------------------------------------------------
Realita :
Vstávali jsme jako obvykle před šestou. Od půl sedmé byla překvapivě dobrá snídaně v Travelodge - vajíčka, asijská rýše s vajíčky a se zeleninou, francouzské toasty, ...
Znovu jsme vjeli do Yellowstonu severní branou z Montany a po pár mílích jsme byli zpět ve Wyomingu. ž v Mammoth Hot Springs jsme se dali západním směrem a jeli po opačné straně parku než včera. Krajina je úžasná a návštěvníci si to umějí užít. Dají se lovit ryby v jezerech i dravých řekách, dá se jezdit na lodích, procházet se mnoha turistickými trasami. Nebo se jen zastavovat u silnice na mnohých odpočívadlech a místech pro piknik. Samozřejmostí je navštěvovat výborně značené atrakce.
Postupně nám po cestě začalo přibývat čmoudíků, prskajících a tryskajících úkazů.



Bizoni a jeleni už pro nás nebyli ničím výjimečným. Občas jich byla pěkná stádečka. Z těch ostatních živočichů se nám podařilo vidět kolonii nějakých sviśťů, volavky a vydru.



Největší atrakcí z gejzírů je Old Faithful. Ten s železnou pravidelností v intervalu kolem 75 minut stříká horkou vodu do výšky 30 - 50 metrů. Mezi tím si jen tak odpouští páru a občas trochu vody. Kolem něj je ve vzdálenosti zhruba 150 metrů vybudován ochoz z lavičkami. Ty se zaplní turisty. Po erupci se většina přesunuje do okolních obchodů a na ohromné parkoviště aby uvolnili prostor další várce návštěvníků. My jsme čekali asi jen půl hodiny.



Dnešní cesta parkem byla trochu ovlivněna rekonstrukcí silnic. Na dvou místech jsme čekali. Jako obvykle tam byli známí praporečníci s cedulí STOP/SLOW. Chytili jsme asi 30 minut ztráty. Po Old Faithful už jsme zamířili ven z parku. Tady došlo k drobné změně trasy. Původně zamýšlené opuštění směrem Idaho po boční cestě jsme raději po konzultaci s rangery neriskoval. Silnice neměla být v dobrém stavu. Nocovat u medvědů v noře jsem nechtěl. Využili jsme tradiční (delší) trasu přes park Grand Teton směrem na městečko Jackson. Standu jsem nastavil na Salt Lake City. V Idaho Falls se o večeři postarali v bagetárně Quiznos. Cestou po dálnici na nás chvílemi padal déšť, ale nebylo to nic dramatického. Stát Idaho je proslulý pěstováním brambor. Všude byla pole a závlahové systémy pracovaly naplno. Teplota se zvedla nad 30 stupňů. Opět jedeme za teplem :-(.
Kolem 19:45 jsme skončili v pěkném motelu Western Inn ve městečku Tremonton. S AAA slevou za 78,24$. Snídaně i WiFi jsou v ceně.
Ráno zajedeme na letiště v Salt Lake City vyřešit naše auto. Už mě nebaví po každém nastartování odklikávat hlášku o výměně oleje.

Den 12. (28.6.2010) - Yellowstone I (východ)

Plán :


Zobrazit místo 2010-06-28 Thermopolis - Gardiner na větší mapě

Městečko Cody, které založil Buffalo Bill
Východní část Yellowstonského parku

Ujetá vzdálenost : 220 mil
Doba jízdy : 4,5 hod
Ubytování : Travelodge Yellowstone Park North, 109 Hell Roaring Street, Gardiner, Montana, 133,86$

----------------------------------------------------------------
Realita :

Dnešek jsme zahájili výbornou snídaní. Měli jsme i míchaná vajíčka, meloun a brusinkový džus. Bylo vidět, že paní domácí v soukromém motelu se snaží víc než ty velké řetězce.
První zastávkou byl místní park termálních pramenů v Termopolis. Byla možnost se zdarma ve státních lázních namočit do bazénu se 40 stupňovou sirnou vodou. Toho jsme nevyužili, ale prošli jsme se kolem pramenů. Pěkně to tam smrdělo sírou.
Pak už následovalo městečko Cody nazvané po původním jméně slavného Buffalo Billa. Městečko evidentně žije z této tradice a všechny atrakce jsou na tom založeny. Samozřejmě s příslušným příplatkem zpeněženy. Zašli jsme do pár obchodů na hlavní třídě. Daly se tam vidět třeba kožené pantofle za 750$. Na vysoké boty, většinou naprosto kýčovitě zdobené, jsme se ani nedívali.
Místo oběda jsme si dali zmrzlinu za asi 4,5$ o velikosti large. Odhadem skoro půl litru, skutečně nešetřili a mističku naplnili vrchovatě.
Dotankovali jsme za 2,89$/galon (stále se mi daří zůstat pod 3$). Počítač ukazuje průměrnou spotřebu 21,7 míle na galon. To je pod 11 litrů na 100km. Na tak velké auto mi to přijde slušné. Uvidíme jak to spočítám na konci na základě skutečného tankování a tachometru. Většinou jezdím s tempomatem.
Po Cody už přišla cesta do Yellowstonského národního parku. Ten byl stále obklopen zasněženými vrcholky. Většinou jsme se pohobavali ve výškách mezi 2000 - 2500 metry nad mořem. První zvíře se mi bohužel nepodařilo vyfotit. V řece jsem zahlédl orla bělohlavého. Než jsem zastavil, vrátil se a vybalil foťák, tak mi odletěl. To mě hodně mrzí. Druhým, tentokrát už "uloveným" zvířetem byl bizon. Pásl se v údolíčku asi 200 metrů od silnice. Sešel jsem k němu blíž a přiblížil si ho zoomem.



Jak jsme jeli dál, tak z bizonů se stával kolorit. Byli všude možně na stráních. Jednotlivě i ve skupinkách. Chtěli jsme ještě vidět medvěda a i to se nám podařilo. Najednou byla na silnici malá zácpa. Podívali jsme se kam se vystoupivší přesunují. Dívali se k lesu, na hraně silnice stál ranger a nikoho nepouštěl blíž. Klidně tam na louce u kraje lesa hodoval hnědý huňáč.



Pak přišlo největší zvířecí překvapení a to byl had. Když jsem byli u mamutích pramenů (Mammoth Hot Springs), tak tam na chodníčku stály Japonky a fotily něco pod stromem. Byl to had, který zalézal do úkrytu v zemi. Prý to byl už druhý kousek. Z toho hada mám jen asi půlku :-).



Posledním zvířátkem byli jeleni. Ti si klidně leželi přímo na trávníku před hotelem u Mammoth Spring aklidně přežvykovali. Asi to tam není nic mimořádného. Všude po městečku byly cedule nepřibližujte se k jelenům.



Celkově se nám Yellowstone moc líbí. Je to ohromná plocha a přes park vede jen několik silnic se spoustou zastávek pro americké turisty. Většina z nich toho moc neujde. Pokud se atrakce nedá vidět přímo z parkoviště, tak obvykle není dál než několik set metrů.
U Mammoth Springs je spousta dřevěných chodníčků a vedly i na vrchol asi o sto metrů nad terén. My, co jsme zoceleni výstupem v Grand kaňonu, jsme nemohli zaváhat a vybrali jsme si tu cestičku s nějvětším převýšením. Na vrcholu byl nejen výhled na vrcholovou plošinu, ale i další parkoviště :-).
Viděli jsme dnes i několi vodopádů - nejhezčí byl Lower Fall v Grand Canyon of Yellowstone. My jsme se na něj dívali z jižního okraje.



Krásná byla i spousta jezer a jezírek. Manželka si v jednom z nich i chvíli chodila. Kupodivu ta voda ve výšce asi 2300 metrů nebyla studená.
Zítra to bude hodně o gejzírech. Dnes jsme navštívil jeden bahnivý nazvaný Mud volcano a u něj kousek byl Dragon´s Mouth Spring. Ten opravdu vypadal, že z dračí sloje v krátkých intervalech prská drak.




Spíme na nejsevernějším místě letošního cestování a to asi 5 kilometrů hluboko ve státě Montana. Od zítřka nás čeká opět cesta na jih a tudíž zpět do vyšších teplot. Zatím nám během cesty nikde nepršelo v době kdy jsme byli venku. V autě nás potkalo jen pár kapek. Jediný déšť byl v noci v South Fork v Coloradu.

Den 11. (27.6.2010) - železnicí na vrchol Pikes Peak a pak daleko na sever

Plán :


Zobrazit místo 2010-06-27 Manitou Springs-Thermopolis na větší mapě

Ráno železnicí z Manitou Springs na Pikes Peak do výšky přes 4000 m.n.m. Máme rezervaci na jízdu od 8:00 - cena 33$ za osobu.
Shodou okolností se v tento den jede na vrchol slavný závod aut do vrchu. Třeba z toho něco uvidíme :-).
Odpoledne a večer bez plánu - cílem je dojet co nejblíž k Yellowstone NP

Ujetá vzdálenost : 490 mil (nejdelší trasa za jeden den celého našeho letošního putování)
Doba jízdy : 8 hod

Ubytování : Coachman Inn Motel, 112 US Hwy 20 S, Thermopolis, WY 82443 85,00$



----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní noc nebyla úplně ideální. Bylo nám teplo protože jsme si vypnuli klimatizaci kvůli hluku. A další hluk přicházel z dálnice.
Po brzké snídani od 6:30 jsme vyjeli směr blízké Manitou Springs. Tam je nádraží horské železnice, přesněji řečeno zubačky. Ta vozí turisty do výšky 14110 stop tedy 4300 metrů. Dálka trati asi 9 mil a jízda nahoru nám trvala zhruba 1,25 hodiny.
Právě dnes probíhal slavný závod do vrchu kdy automobily jedou na vrchol po částečně prašné silnici.
Závod začal jízdou veteránů. Povedlo se mi zachytit krátkou reportáž :
1. auto jede do cíle


2. asi 20 metrů před cílem se zastavilo, kouří se mu z motoru a je cítit spáleninu


3. závodník vystupuje


4. do cíle mu auto dotlačí pořadatelé


Závod automobilů probíhá po jiné straně hory, ale přesto bylo kousek trati vidět. Tady je dvacetiosminásobné přiblížení úseku i s projíždějícím automobilem.



Výhled z vrcholu byl i díky krásnému počasí výborný. Podle průvodkyně prý byly vidět hory na hranici mezi Coloradem a Novým Mexikem. Jestli měla pravdu tak to bylo zhruba 200km.
Při cestě vlakem jsme viděli několik svišťů a jednoho jelena.

Oběd probehl v loni tak oblíbené Cici´s Pizza. Bufet all you can eat za asi 7,5$ i s
nekonečným pitím pro každého. Různé pizzy, těstoviny, polévky i zákusky měly opět úspěch.

Pořádné občerstvení bylo potřeba protože nás čekalo 480 mil do měst Thermopoliv ve Wyomingu.
Wyoming je stát s malým počtem obyvetel a krásnou přírodou včetně Yellowstonského parku. Cestou jsme viděli u silnice tolik jelenů, že snad jsem u nás za celý život neviděl stejné množství srnců. Na pastvinách se pásly krávy. Na rozdíl od Utahu nebo Arizony byly pěkně vykrmené.
Cesta se zastávkami na tankování a nákup v Walmartu nám trvala od 12:40 do 20:30.

Den 10. (26.6.2010) - Great Sand Dunes, Colorado Springs

Plán :


Zvětšit mapu

Great Sand Dunes
možná se zajedeme podívat na Royal Gorge Bridge - nejvyšší visutý most na světě (321m)
Skyline Drives - krátká horská jednosměrka u Canon City
America the Beautiful Park - socha Continuum
Garden of the gods (západ slunce)

Ujetá vzdálenost : 265 mil
Doba jízdy : 5,75 hod
Ubytování : Super 8 Motel Colorado Springs, 3270 North Chestnut Street, Manitou Springs 65,68$


----------------------------------------------------------------
Realita :
Díky cenkovní teplotě se nám spalo dobře. Ani jsme nazapnuli klimatizaci. Snídaně označená jako "deluxe breakfast" byla skutečně lepší než obvyklá motelová. Byly i vafle, jogurt, kompot a třeba i burákové máslo.
První zastávkou byl park Great Sand Dunes. To je naprostá bomba. Je to místo pod zelenými horami plné jemného písku. Bylo to vidět na desítky mil předem. Jak poznamenala manželka v prvním okamžiku, vypadlo to nejdřív jako pár navezených hromad.



Ve skutečnosti má písek rozlohu 30 čtverečních mil a výška nejvyšších dun je 250 metrů nad terén. Písek se tam dostává řekou z hor hlavně v době tání. Vysoké hory zadržují písek, který se vzdušným prouděním nedostane dál. A následně vítr vytváří duny jako na Sahaře.
Kdybychom měli víc času, tak jsme šli nahoru na tu nejvyšší dunu. Podle mého odhadu by to chtělo nejméně 3 hodiny času navíc. A to jsme buhužel neměli. Naše 2 hodiny nám stačily jen na přebrodění řeky, která v totmo období je jen mělkým potokem. Došli jsme jak po písečné pláži na ty nejbližší duny.



Po odjezd z parku nás čekala projížďka po Skyline Drive u města Canon City. Royal Gorge Bridge jsme vynechali. Chtěli jsme víc času na odpočinek před zítřejším nejdelším přesunem.
Ta jednosměrka Skyline Drive je taky skvělým zážitkem. Tedy hlavně pro milovníky adrenalinu a horské dráhy. Vede odhadem i 200 metrů nad okolním terénem. Přičemž z obou stran má místy jen metr navíc (možná i míň) a pak je prudký sráz. Jak jsem už psal dříve, moje manželka je odpůrkyní adreanlinových zážitků. Nabídku, že se vrátíme a projede si to ještě jednou sama s díky odmítla. Cestou nebyla schopná udělat ani jednu fotku, ani natočit kousek jízdy kamerou :-(. Stále mi opakovala, že povolená rychlost je 15 mil a že já jedu 20. To,že i já jsem se chvílemi bál a chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou, jsem jí neřekl. Stejně tak, že na jediném místě kde jsem nahoře zastavil, jsem viděl pomníček.
Tady už to bylo dobrý



Následovala zajížďka přímo na Canon City na nějaké jídlo. Zkusili jsme místní hamburgrárnu. Docela to šlo a nebylo to na místní poměry drahé (5 burgrů se spropitným za 15$)
Už nás čekala jen cesta do Colorado Springs. Nejprve America the Beautiful Park. To byl naprostý omyl. Vodní park kde byla dominantní velká vodní kruhová socha, byl úplně bez vody. Stačily nám 3 minuty a odjeli jsme do Garden of Gods parku. To je místo kde se příroda vyřádila. Všude kolem jsou jen krásně zelené vrcholky a najednou do toho skály. Bohužel bylo evidentní, že při západu Slunce nebudou dobře nasvícené. Tak jsme vzali zavděk i fotkami téměř v protisvětle.
Dnešní motel je přímo u dálnice a docel sem doléhá hluk od aut. Sand se vyspíme.

Den 9. (25.6.2010) - Four Corners, Mesa Verde

Plán :


Zvětšit mapu
Gooseneck SP
Four Corners - jediné místo v USA kde sousedí 4 státy. Místo je v indiánské rezervaci a soudruzi indiáni provádějí rekonstrukci. Otevírat se má prý koncem června. Informace na webu je už několik měsíců stejná (teď je 15.května). Na e-maily zatím nereagují, asi je taky rekonstruují.
Mesa Verde NP

Ujetá vzdálenost : 300 mil
Doba jízdy : 6,25 hod
Ubytování : Původně neobjednáno. V polovině května jsem zkušebně zkusil dostupnost motelů ve městě Alamosa, kde jsme předpokládali nocleh. Ovšem na žádném vyhledávači ubytování, ani přímo na webu motelových řetězců, už nebylo nic k dispozici! Tak jsem horko těžko sehnal ubytování v městečku South Fork skoro hodinu jízdy před Alamosou.
Allington Inn & Suites, 182 East Frontage Road, South Fork, CO 81154, 90,58$

Tím nám na celé trase zbývá jediné neobjednané ubytování - při cestě z Yellowstone do Salt Lake City.

----------------------------------------------------------------
Realita :
Včera jsme se dostali do jiného časového pásma. Mexican Hat je v Utahu a ten má časový posun proti ČR jen 8 hodin. Takže jsme měli o hodinu kratší den. Ráno jsmenavíc vstávali kvůli fotkám Monument Valley při východu Slunce. To vycházelo v 6:00 a my jsme tedy museli vstát o hodinu dřív. Museli jsme se připravit na místě a odzkoušet záběr než nastane ten správný okamžik.

Silueta ještě bez Slunce



Východ Slunce vzadu na obzoru



Díky kvalitní přípravě vznikla i následující (už opravdu poslední) fotka z cyklu oživlých obrazů. Dnes s názvem "Rodina Dr.Holuba čeká na Forresta Gumpa". Tentokrát bez klobouků.



Fotili jsme asi 20 minut. Pak přišel před Slunce jediný mráček a barvy se ztratily. zůstaly jen siluety. Krásné, ale už ne tak zajímavé.

Po odhlášení z motelu jsme zajeli pár mil k místu Gooseneck na řece San Juan. Tam jsme udělali jen pár fotek protože světlo nebylo úplně nejlepší. Cesto udo města Bluff k Twin Rocks došlo k tomu, že auto ohlásilo nutnost výměny oleje. Zatím to řeším odkliknutím na palubním počítači. Snad nám to vydrží.
Pak už jsme jeli do místa Four Corners přestože na stránkách kmene Navajo už došlo k posunu termínu otevření na srpen. Indiáni tam mají alespoň velkou tržnici. Manželka si pořídíla náušnice.



Poslední dnešní zastávkou byl park Mesa Verde. To je zatím pro mě největší zklamání.Asi jsme udělalai chybu když jsme si nekoupili vstupenky na prohlídku. Dnes ale na nás s manželkou dolehla únava z Grand Canyonu a k tomu to brzké vstávání. Běhání po schodech a žebřících by nám neudělalo dobře. Navíc v parku probíhají rozsáhlé rekonstrukce silnic a doprava vázne. Ono i bez rekonstrukce by těch 20 + 20 mil v serpentinách nebylo moc příjemných. Takže tenhle park bych uiž vidět nemusel.

Potom už jsme si to namířili do motelu v městečku South Fork. Krajina v Coloradu je krásná, zelená a i teploty byly proti dosavadním pouštím a polopouštím přijatelné. Trochu nám to připomínalo Krkonoše. Jen ty nadmořské výšky jsou o kilometr větší.

Den 8. (24.6..2010) - Antelope Canyon + Monument Valley

Plán :


Zvětšit mapu

Antelope Canyon - objednaná prohlídka od 11:30 32$/osobu
Monument Valley

Ujetá vzdálenost : 285 mil
Doba jízdy : 6:45 hod
Ubytování : Hat Rock Inn, Mexican Hat 115,71$

----------------------------------------------------------------
Realita :
Ráno jsme vstali v 6 hodin a kousek po 7. jsme naposledy vjeli do Grand Canyon NP. Tentokrát jen proto abychom projeli nejbližší trasou do města Page. Cestou se mi potvrdilo, že Standa z TomToma v USA hodně nepřesně počítá čas do cíle. Pravděpodobně kde nemá definovanou maximální rychlost, tam použije nějakou minimální rychlost. Takže trasu asi 130 mil původně odhadl na 3,5 hodiny. Reálně jsme to jeli (5-10 mil nad povolený limit), ještě se zastávkami na dalších vyhlídkách do Grand Canyonu, asi 2,5 hodiny.



V Page jsme měli na 11:30 objednaný vstup do Antilopího kaňonu. Ještě že jsem to objednal předem. Lidi, kteří přišli s námi ale neměli rezervaci, museli čekat 2 hodiny na další várku. Tenhle čas kolem poledne je pro návštěvu vůbec nejlepší a také nejžádanější. Protože nejdůležitejší je tady světlo dopadající v tuto dobu kolmo dolů. Díky tomu jsou stěny úžasně osvětlené.
Cesta džípominiautobusy trvala asi 20 minut a řidička Deborah z nás vytřásla duši. Ovšem na místě to bylo úžasné. Bylo tam najednou asi deset výprav, které se podařilo průvodcům držet tak, že se dalo fotografovat. Průvodci hře světel ještě pomáhali vyhazováním jemného písku do vzduchu.
























Po návratu z kaňonu jsme si poprvé vyzkoušeli veřejnou prádelnu. Zatím jsem to znali jen z filmů. Funguje to výborně, ale kvalita praní odpovídá rychlosti. Behem necelé hodiny se dá prádlo vyprat a vysušit. Jedna dávka prášku z automatu nás stála 0,75$, praní jedné várky 1,5$ a sušička 0,25$ za 10 minut.
Rychlý oběd nám zajistilo kuře z Walmartu. Brali jsme opět benzín. Stále se mi daří kupovat galon pod 3$.
Z města Page nás čekalo asi 120 mil do Monument Valley. Standa to opět spočítal na více než 3 hodiny. Realita byla znovu o dost kratší. Pro plánování času je určitě lepší a přesnější Google. U jednoho plotu jsme zahlédli tři oslíky.



Fotografie existuje i ve variantě pět oslíků. Asi nemusím vysvětlovat kdo tam je navíc, když to fotila manželka,
Po cestě bylo spousta indiánských stánků u silnice. V jednom z nich jsme se zastavili a nakoupili dárky. Různé náramky a náhrdelníky. Indiáni kmene Navajo je vyrábějí i přímo na místě. Ceny byly podstatně nižší než v různéch turistických shopech. Pět náramků s kamínky za 12$ apod. Cena všeho byla 42$ a paní indiánka nám to bez smlouvání dala za 35$.
Zastavili jsme se v indiánském parku (vstup 5$ za osobu). Jsou odtamtud krásně vidět některé skalní útvary. Mají tam i překrásné klenoty, hezčí než u silnice :-), ovšem ceny byly ve stovkách dolarů za kus. To nebylo nic pro nás.
Po výjezdu z parku nám zbyl poslední dnešní bod. Najít místo kde ukončil svůj běh Forrest Gump. Náš milovaný film. Myslím, že se nám to povedlo. Udělali jsme pár běžících fotek. Pojedeme tam ještě ráno kdy by skály měly být nasvětleny ještě lépe.
V motelu se nám nepodařilo připojit k WiFi. Signál byl v pořádku. IP adresu jsme znovu medostali. Takže uveřejnění dnešního putování se trochu opozdí (doplněno 25.6.).

Den 7. (23.6.2010) Grand Canyon

Plán :


Ranní sestup a večerní výstup zpět po trase Bright Angel Trail
Možná sestup až k řece, když nám to půjde dobře :-). Nejméně se chceme dostat do Indian Garden a k výhledu na řeku Colorado z Plateau Point.
Převýšení přes 900 metrů a délka trasy 9km.


Ujetá vzdálenost : 0 mil
Doba jízdy : 0 hod
Ubytování :

----------------------------------------------------------------
Realita :
Vstali jsme v 4:00 a ve 4:50 odjeli směr Grand Canyon. Byla zima - podle internetu asi 4 stupně nad nulou.
U vstupu do parku bylo na jediném zeleně svítícím okénku napsáno "enjoy your visit" a okénko bylo zavřené. Ráno se tedy možná dá dostat dovnitř bez placení. My máme kartu na všechny národní parky, tak se nás ta možná úspora netýkala.
Zaparkovali jsme poblíž místa sestupu. Včera jsme se dohodli, že cestu k řece vzdáme kvůli teplotě i té reálné velikosti kaňonu. Půjdeme maximálně na vyhlídku Plateau Point. Délka trasy podle plánů byla 12,2 míle tedy kolem 20km. Převýšení 930 metrů. Horní hrana kaňonu je v nadmořské výšce 2093 metrů nad mořem.
Těsně po vstupu pod hranu kaňonu začla teplota růst. Vyrazli jsme poměrně svižně a za 2:45 jsme s několika fotozastávkami dorazili do oázy Indian Garden. Tam jsou stromy, voda, záchody i rančeři z parku. Bylo nám dobře, tak jsme dlouho neodpočívali a namířili jsme si to na Plateau Point. To je trasa 2,5km téměř po rovině k vyhlídce na řeku Colorado.

Tady je zatím poslední z našich živých obrazů - "Celá rodina Dr.Holuba pozoruje řeku Colorado". Podařilo se mi přemluvit manželku k účasti i veřejnému publikování. Do teď vystupovala pouze jako paní Colombová. Nikdo ji neviděl. Tak tady je alespoň kousek. Všimněte si, že celá rodina je vybavena kvalítní pokrývkou hlavy pocházející ještě z loňské návštěvy Saint Augustin na Floridě. Řeka je asi 400 metrů pod námi.



Na dalším snímku ukazuje syn na místo odkud jsme ráno vyrazili a kam bychom se rádi ve zdraví zase vrátili.




Do Indian Garden jsme se vrátili v 10:00. Právě tam dorazily muly. Ty nosí líné turisty dolů a nazpět na svých hřbetech. Bylo mi jich líto, jak jejich "parkoviště" bylo na plném slunci bez možnosti odpočinku ve stínu.



Do této chvíle jsme ušli zhruba 14 km za 4,5 hodiny. V 10:30 jsme se odhodlali zahájit výstup. To už byla jiná káva. Teplota dosahovala pěkných 35 - 38 stupňů Celsia ve stínu. Prašná kamenitá cesta taky nepřidala na pohodě. Zkrátímm to. Nahoru jsme se vyšplhali v 16:05 úplně hotoví a neuvěřitelně špinaví od všudypřítomného prachu.
Cestou jsme viděli mraky ještěrek a hlavně veverek. Ty byly tak drzé, že lezli lidem do batohů. Veverky jsem taky fotil, ale podařilo se mi zachytit chipmunka. To je pruhovaná pidiveverka. Ta moje mohla mít na délku bez ocásku tak 5 centimetrů




Při návratu jsem ještě vyfotil cestičku až na Plateau Point. To je ta světlá čára mírně vlevo od středu fotografie.



Na cestě do motelu jsme se ještě zastavili na jídlo a zmrzlinu v McDonaldu. Dali jsme si nějaké hamburgry a zmrzlinu. Po tom fyzickém výkonu jsme si dokonce i pochutnali.

Teď je 19:55 a rodina už spí, já to zapíchnu za chvíli. Už se potřebuji konečně po týdnu vyspat. Zatím jsem spal nejdéle asi 6 hodin. Takže dobrou noc a dobré ráno Praho.

Den 6. (22.6.2010) - Po Route 66 ke Grand Canyonu

Plán :


Zvětšit mapu


cesta po Route 66
Meteor Crater - údajně nejlépe zachovaný kráter po meteoritu na Zemi
Grand Canyon při západu Slunce

Ujetá vzdálenost : 360 mil
Doba jízdy : 7:30 hod
Ubytování : Red Feather Motel, Grand Canyon (Arizona), 128,03$/noc (2 dny)


----------------------------------------------------------------
Realita :

Spaní bylo dobré. Ovšem včera zakoupený internet byl naprosto tragický. V podstatě se nedala načíst jediná stránka.
Budíček jsme měli v 5:55
Jako součást ubytování jsme měli i dva kupóny na snídani. Třetí jsme dokoupili za 9$. Snídaně byla hodně dobrá. Spousta věcí byla v bufetovém baru. Kuchař na přání dělal vaječné omelety. Naprali jsme se dobře, bylo to podstatně pestřejší než motelová snídaně.

Jedna netradiční fotka z kasina



I o invalidy je tady dobře postaráno. Musí si zaplatit 40$ za den za elektrický vozík. Na něm se pak můžou pohybovat od automatu k automatu a utrácet další peníze. Kasina mi zatím přišla jako ten nejubožejší kšeft co jsem kdy viděl. Jak jsem psal tak ty lidi jsou většinou divní a spíš než jako velcí vítězové vypadají jako trosky. Většina z hráčů jsou důchodci. Místní bar měl v pultu vestavěné obrazovky (samozřejmě včetně otvorů na příjem peněz) u každé židle. Aby hráči neměli absťák.



Kolem 7:45 jsme vyrazili směr Route 66 - konkrétně na městečko Peach Springs. Opusitli jsme nejjižnější cíp Nevady a přejeli do Arizony. Cesta byla velice příjemná, občas by to chtělo autopilota. Tempomat používám naprosto běžně, ale ještě by bylo dobré aby někdo držel volant a lehce do mě strčil až bude další zatáčka. Mohl bych si zatím zdřímnout. Krajina je úžasná a mění se do úplně jiných barev, tvarů. Stejně tak se mění i rostliny.
Naše cesta vedla do města Winslow na letiště. Potřebovali jsme vyřešit potenciální problém s autem. Winslow není úplné velkoměsto a a když jsme zahlédli letiště, bylo nám jasné, že informace na stránkách Dollar nebyla asi úplně nejpřesnější. Tam by asi turista příliš často pro auto nepřišel.
Cestou naletiště jsme si všimli turistického centra a tak jsme zamířili s prosbou o pomoc tam. Ochotně se nás ujali a poslali nás na správné místo. Trochu nás udivilo, že po telefonickém rozhovoru s půjčovnou nám paní řekla adresu ale zároveň informaci, že tam žádné auto na výměnu nemají. Přesto jsme tam jeli aby nám třeba jen vyměnili olej. Firmu s nápisem Dollar jsme skutečně našli. Aut měli spoustu ale jen na prodej. Pán se nám ochotně podíval na motor. Vytáhl měrku a prohlásil, že na našich 5000 mil to vydrží. Snažili jsme se mu vysvětlit, že podobnou situaci jsme zažili loni a auto začalo hlásit potřebu údržby. Prý seto nestane. Tak nám nezbývá než doufat, že ve zdraví přežije auto i my hlavně Death Valley.
Z Winslow jsme se otočili nazpět a cílem byl Meteor Crater. Ohromná díra, kterou před 15000 lety vyhloubil meteorit. Viděli jsme tam film, ve kterém bylo hezké přirovnání velikosti. Prý by se dolů vešlo 20 fotbalových hřišť a z úbočí kráteru by mohlo zápasy sledovat 2 miliony lidí.

Tady je pokus o přiblížení velikosti kráteru. Dalekohled je zaměřený pevně na místo dole - konkrétně na kosmonauta a americkou vlajku.



A na následujícím snímku je čtrnáctinásobné přiblížení kosmonauta s vlajkou




Od Meteor kráteru nás čekalo asi 130 mil do Grand Canyonu. Tam jsme chtěli stihnout západ Slunce. Povedlo se nám to.
Trochu kýče nezaškodí



Zítra se chystáme dolů. Tedy ne úplně na dno, ale asi o 900 metrů pod níže. Proto další snímek ze série oživlých obrazů Tentokrát "Syn Dr.Holuba se dívá na zítřejší trasu". Ano, je to ta klikatá čára vzadu.




Budíček bude ve 4:00, tak nám držte v Praze odpoledne palce. Snad se ještě přihlásím. Dnes byla teplota dole asi 38 stupňů. Zítra ráno nahoře má být kolem nuly.

Den 5. (21.6.2010) - první park (Joshua Tree)

Plán :


Zvětšit mapu

muzeum generála Pattona
NP Joshua Tree
městečko Twentynine Palms
sopka Amboy Crater

Ujetá vzdálenost : 260 mil
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Riverside Resort Hotel & Casino, 1650 S Casino Drive, Laughlin 47,58$

----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnes trochu jinak - jen fakta a trochu víc fotek
Noc OK
Budíček 5:55
snídaně mufiny, vločky, džus
při otevření dveří jsem si všiml nálepky s potřebou výměny oleje za zhruba 1000 mil !!!(stav tachometru 20300 mil, výměna oleje má být v 21500) = je potřeba rychle řešit a najít nejbližší půjčovnu.V dalších dnech totiž budeme daleko od velkých měst
odjezd směr Joshua Tree, příjezd od jihu, úplně nový asfalt na silnici
nákup pasu na všechny parky 80$ (šlo jen hotově)
park je nádherná kombinace měsíční krajiny a téměř kaktusových sadů
Twentynine Palms - oběd v čínském bistru méně než 15$, výborný
Amboy Crater - výsledek je obdobou loňské návštěvy kiwiho ve Washingtonské ZOO. Příjezdová cesta byla v rekonstrukci.
Projížďka po Route 66 = krása, povolená rychlost 55mph, reálná 65 - 80mph. Rovná, bez policistů, málo aut, úžasná krajina úplně jiná než v Evropě, viditelnost v desítkách mil
Překonaný loňský teplotní rekord. Letos zatím 105 stupňů Fahrenheita = 40,5 stupně Celsia
Ubytování - pokoj OK, internet placený 9$ (potřebujeme ho kvůli řešení auta)
Po příjezdu zmrzlina v Dairy Queen - mňam
Ti co hrají v kasinu jsou většinou divní, většinou staří, často invalidi
Půjčovna Dollar nalezena asi o 20 mil za zítřejším bodem zájmu (Meteor crater) na letišti ve městě Winslow. Snad to zvládneme v pohodě a budou mít SUV auto k dispozici


Doktor Holub zkoumá Joshua Tree. (poznámka autora - na motivy živých obrazů Járy Cimrmana. Rodina mi díky apartnímu kloboučku už loni dala přezdívku doktor
Holub. Jedná se o jedinou fotografii na které je autor vcelku. Ovšem úmyslně bez obličeje. Kdo mě zná, ví že to není bezký pohled. Kdo mě nezná, může si představit cokoliv dle svého přání.)




Route 66




To dokáže trochu naštvat




Botovník u osady Amboy (kousek od zblízka neviděné sopky) - náhodou objeven v plné rychlosti. Vrátit jsme se prostě museli. Některé páry bot vypadaly velice zachovale. Autor díla ani účel nezjištěn. Sopka je na snímku vpravo.




Některé systémy v kasinech běží pod Windows (nešťastný příběh neznámého člověka, který si chtěl nechat vyplatit výhru)