Den 17. - Sintra

Už jsme byli kousek od Lisabonu. Stačilo přejet most. Byla ranní špička a já jsem se postavil do špatné fronty na mýtné. Tady žádná obsluha nebyla, kreditku nebylo kam strčit. Po zmáčknutí tlačítka a anglické prosbě o pomoc, během asi půl minuty přiběhla paní a vyřešila hotovostní platbu. Samozřejmě se v mezičase ozývalo troubení. V Lisabonu už to s řízením přestala být pohoda. Až do dneška nikdy žádný problém. Všichni řidiči na Madeiře, ve Španělsku i jinde v Portugalsku byli klidní. Dneska se to všechno sešlo. Nejdřív mýtné, pak na mě troubil a blikal nějaký nervák na kruháči. A že už jsem těch kruhových objezdů tady zvládl určitě několik stovek. Jako vrcholné číslo jsem na chvíli zastavil dopravu na asi největším kruhovém objezdu v Lisabonu. Prostě jsem neměl odhad na průjezd. Taxíky to zvládli, já zůstal stát. Protože mě už nepustili. A opět troubení. Jako kdyby to pomohlo.

První ranní zastavení byl palác v městečku Queluz. Bohužel je celý v rekonstrukci. Venku je téměř všechno zahaleno lešením a látkou. Jinak by to bylo takové malé portugalské Versailles.

Tady jsme zjistil, odkud pochází slovo merenda. Občas je ho i v češtině slyšet

V Queluzu tedy nic moc k vidění nebylo.
O kousek dál je jedno z nejnavštěvovanějších městeček v Portugalsku - Sintra. Je tady ohromná koncentrace památek, dokonce je to součást ochrany Unesco.
Zaparkovali jsme v městečku za 2€ na 4 hodiny. Pak jsme koupili lístek na turistickou autobusovou linku 434, která spojuje důležité památky. Je tady totiž několik hradů a zámků. Zámky pocházejí většinou z 19.století. Jsou postaveny ve slohu portugalské romantiky. Já bych se to nebál nazvat kýčem. Myslím, že by to v Disneylandu mohlo mít úspěch. Američanů tady bylo dost.
Jako první zastávku jsme si vybrali palác Quinta da Regaleira. Podle hodnocení na tripadvisoru to je číslo 1.

Pak znovu na autobus a přejezd do Palácio da Pena. Je vysoko na kopci. Ten by barevně do Disneylandu zapadl dokonale. Vstupné odpovídá popularitě a 14€ rozhodně není málo.

Našli jsme i českou věc - pohár ze 16.století

Naší úplně poslední automobilovou zastávkou bylo nejzápadnější místo Evropy - Cabo da Roca. Všude v okolí tam krásně kvetou divoké květiny.

Zbývalo odvézt zavazadla do hotelu a pak vrátit auto na letiště. Vše proběhlo podle plánu. Do hotelu jsme přijeli metrem. V Lisabonu totiž mají metro až na letiště. Je od centra asi jen 6 kilometrů.

Den 16 - návrat do Portugalska

Dnes to bylo hodně o delším přesunu a o zvířátkách.
Měli jsme před sebou téměř 400 kilometrů na cestě ze Sevilly zpět do Portugalska. Při podobných cestách je potřeba občas udělat zastávku, ideálně s nějakou místní atrakcí na cestě. Dnes to byla dvě místa. První ještě ve Španělsku ve městě Aracena. Přímo na naší trase. Hlavním důvodem byly jeskyně La Gruta de las Maravillas. Lze si zakoupit kombinovaný lístek do jeskyní a do El Museo del Jamón (Muzeum šunky). Muzeum šunky mi připomnělo Cimrmanovo Muzeum peří. To jsme samozřejmě nemohli vynechat.

V jeskyni, jako už tradičně, se nesmělo fotit. Skutečně tomu nerozumím. Kdyby to povolili za nějaký rozumný příplatek, tak ho klidně zaplatím. Platilo striktní "no photo". Ale oni návštěvníkům, opět tradičně, nabízejí vlastní fotky.

Alespoň něco málo, co jsem udělal potají. Ta nejlepší místa byl příliš pod kontrolou.

Jeskyně byly pěkné. Hned po nich jsme vyrazili pár stovek metrů na šunku. Muzeum je vlastně reklama na místní region, kde se chovají prasátka na slavnou chráněnou iberijskou šunku.
Kupodivu dovnitř nemohou pejsci :-)

Ochutnávka byla součástí vstupenky

Pokud znáte film Jára Cimrman ležící, spící, pak je muzeum podobně zajímavé jako to Muzeum peří.
Litoval jsem, že černá iberijská prasátka tady nemají. Ale při další cestě jsem jich několik zahlédl ze silnice. Rozutekla se hned po mém příchodu k plotu. Tak tady jsou vidět alespoň jejich budoucí šunky. Trochu morbidní komentář.

Pak jsme přejeli hranice do Portugalska. Hned se zhoršila kvalita silnice. A přišla druhá plánovaná zastávka = pošta ve městě Beja. To jsem si vyhlídl jako vhodný pokus o platbu nebo alespoň prověření stavu mýtného mého auta. Poštu tady mají pěknou a na rozdíl od naší nebyla fronta dlouhá. Pak to přišlo. Já anglicky, paní portugalsky. Výborně jsme si rozuměli. Ona použila ten přístup, že když bude mluvit pomalu, tak to budu chápat. Pochopil jsem, že mi vysvětluje jak to s evidencí mýtného chodí. Po dvou dnech je mýtné v počítačovém systému a pak je 5 dnů na zaplacení. To jsem pochopil, protože jsem to věděl už předtím. Domluvili jsme se, že v systému nic není.

Po odjezdu se nám začali objevovat čapí hnízda. Ale ne občas někde jedno. Byla často ve skupinách. Napočítal jsme i šest plně obsazených sloupů za sebou. Všude byli čápi doma.

Moc se mi líbilo je chvíli pozorovat.
Nejodvážnější byla tahle rodinka. Na ceduli nad silnicí a žádný problém.

A už zase máme o hodinu míň. Takže přechod mezi letním a zimním časem jsme si znovu. Při sobotním návratu domů to bude už čtvrtá změna za tři týdny.

Den 15 - Sevilla II

Dnešek byl trochu víc odpočinkový. Po včerejších emocích a noční pěší procházce zpět do hotelu jsme se ráno probudili až kolem půl deváté. Musel jsem ještě dodělat blog za včerejšek. Na snídani jsme šli až v půl desáté. To se nám snad ještě nikdy nestalo. Nabídka je tady hodně široká. Náš hotel patří k velkým a už jenom najít správné místo na snídani, nám dalo zabrat. Byla to až třetí místnost. Tedy spíše menší letiště. Řádně napapaní jsme do města vyrazili až kousek po poledni. Hlavním cílem byla, jak jinak, Sevillská katedrála. Je to vůbec největší katedrála na světě. Stáli jsme tam dlouhou, ale naštěstí poměrně se pohybující, frontu. Odhadem 30 minut.
Katedrála tvoří obří komplex hlavních lodí a k tomu spousta postranních kapliček.
K tomu je uvnitř i hrob Kryštofa Kolumba.

Jak tehdy bylo zvykem, stavitelé využívali i stavby předchozí - arabské. Tady to je věž Giralda, která byla původně minaretem.
Tam jsme samozřejmě taky nemohli chybět. Cesta je to docela příjemná. Kromě posledních pár metrů tam nejsou schody, ale jen skloněná točitá podlaha.

V katedrále jsou i Goyovy obrazy

Pozor na podobné "dámy" s kousky větviček. Strčí do ruky, údajně z ní čtou a chtějí za to 5€.

Posledním naším sevillským zastavením byla Plaza de Espaňa. Příjemný park s krásně zdobenými stavbami, půlkulátým jezírkem s lodičkami a velkou fontánou.

Zítra se vracíme do Portugalska. Budeme tedy mít znovu o hodinu méně.