Den 11. - Jak jsme bloudili

Dnešek měl jednu plánovanou zastávku - kráter Mitzpe Ramon.
Na jižním konci Mrtvého moře jsou průmyslové podniky zpracovávající usazeniny. Ty neobsahují jen obyčejný chlorid sodný, ale je tam toho mnohem víc - hořčík, draslík, bór.

Času bylo dost, tak jsem chtěl využít jiné než rychlé trasy. První kousek byla silnice 227. Ta obsahuje strmý a hodně klikatý úsek stoupání. Bohužel je oficiálně uzavřená i když jsem četl, že se tudy projet dá.
Krajina je krásná, připomíná mi Jihoafrickou republiku.

Dokonce jsme zahlédli antilopu

Právě tu všechno kvete. Rostliny mají většinou trny, aby měly šanci dlouhodobě přežít.

Prvním zákazem jsem projel, ale před druhým jsem to raději otočil zpět. Sice kolem nás pár aut projelo, ale nechtěl jsem riskovat těžko řešitelný problém.

Po stranách silnice, jak je v této oblasti zvykem, opět pásmo pro střelbu.

Mitzpe Ramon je velká proláklina s různobarevným povrchem

Někteří zase samou radostí dělají stojky

Poblíž návštěvnického centra se pohybovalo stádo kozorožců

Od Mitzpe Ramon jsem naprogramoval navigaci opět mimo nejkratší cestu. Měli jsme jet po silnici 10 podél izraelsko-egyptské hranice. K ní vedla silnice 171. Bohužel jsme se na dálnici 10 nedostali, protože je, až na výjimečné situace, z bezpečnostních důvodů uzavřená. Na konci byly bariéry a vojáci. Takže nezbývalo než se vrátit na silnici číslo 40.
Cestou do Eilatu byly v jednom místě stovky, možná i tisíce čápů.

Den 10. - Mrtvé moře za všechny prachy

Den začal dobrou snídaní a při odchodu jsme v malém dětském zookoutku zahlédli krásného angorského kozla.

Spali jsme na úpatí nejvyšší izraelské hory Hermon. Bohužel oblaky byly nízko a tak jsme horu neviděli. Včera také nebyl vidět vrchol, ale sníh na stráních vidět byl. První zastávkou bylo místo nazvané "Valley of tears" - slavné tankové bitvy izraelské armády proti ohromné syrské přesile ve válce v roce 1973.

Tady nám začalo pršet a byla zima - kolem 6 stupňů. Dalších asi dvacet kilometrů jsme jeli na vyhlídku Mt. Bental. Odtud má být krásný výhled až do Sýrie. Příroda nám to neumožnila

Pak se alespoň vrchol projasnil a byly vidět zákopy.

Po této nepříliš vydařené části následoval asi dvouhodinový přejezd k řece Jordán. Na místo, kde mělo dojít k pokřtění Ježíše Krista. To leží na ostře střežené hranici mezi Izraelem a Jordánskem. Tedy střežené zejména z izraelské strany. Ploty a dokonce minová pole.

Tady je přizpůsobeno nejčastějším návštěvníkům a to jsou Rusové. Prodavačka v obchodě se suvenýry podle přízvuku evidentně ruského původu. Nápisy v ruštině jsou samozřejmostí.

To už je místo, kam si návštěvníci mohou zažít křest jako Ježíš. A zájemců není málo. Vody bylo těsně pod kolena a vyznačená přístupná část neumožňovala jít dál.

Jordánská strana je mnohem méně navštěvovaná. Můj odhad podle dneška tak 1:100.

I když je na ceduli napsáno "POLICE" a jsou tam lana, některé ruské soudružky musely zábranu přelézt. Já bych se tedy obával i námořních min uprostřed řeky.

To se kupodivu nelíbilo izraelskému vojákovi. Naštěstí pro neukázněné návštěvnice to zvládl razantně, ale zároveň s klidem.

Vrcholem dne, zejména pro manželku, bylo koupání v Mrtvém moři. Máme tady jednu noc v hotelu s polopenzí.
Jedna zastávka proběhla hned za kontrolním stanovištěm při přejezdu na Západní břeh. Někteří turisté dokonce šli až k vodě.

My jsme si to nechali až na veřejnou pláž v Ein Bokek.

Stařec (já) a Mrtvé moře

Důkaz, že jsme byli na nejnižším místě na planetě. Jen nám mobily ukazovaly pouze 390 metrů pod hladinou moře. Přitom se uvádí čísla mezi 420 - 430 metrů.

Skutečně to nadnáší.

Bohužel nenadnáší úplně všechno. Konkrétně tedy klíčky od auta. Chytře jsem si je dal do kapsy u plavek. A až při odchodu z pláže je začal postrádat. Ve vodě není vidět, takže hledání nedávalo smysl. Bylo 16:50 když jsem volal do Budgetu, že mám problém. Po asi půlhodinovém telefonátu s nejrůznějším přepojováním jsme se domluvili, že mi náhradní klíče přiveze taxi. Z Eilatu, který je vzdálený přes 200 kilometrů. Za tři hodiny jsem je měl v ruce a fungují. Taxi stálo 900 šekelů (skoro 6000Kč). Uvidím, jaké další poplatky a pokuty ze strany půjčovny ještě přijdou. Za celý život jsem neztratil ani peněženku, ani žádné klíče. Takže jejich dnešní utopení v Mrtvém moři bude, doufám, můj nejsilnější zážitek v téhle oblasti do konce života.

Den 9. - Od dvojitého Armagedonu až na Golanské výšiny

Po čtyřech nocích v Jeruzalémě nás čekal přesun na severovýchodní cíp Izraele - Golanské výšiny. Ubytování máme několik kilometrů od Sýrie i Libanonu. Včera večer se mi telefon na chvíli chytil u libanonského operátora.
Abychom se sem dostali, museli jsme najet kolem 300 kilometrů. A ty stály za to. Navigace bez datového spojení, tedy bez aktuální dopravní situace, nás vedla mimo území Západního břehu Jordánu. Směrem na Tel Aviv. Do první zastávky u bájného Aramgenonu to bylo asi 130 kilometrů a časově 1:40. V ranní špičce, mimo placenou dálnici, na tragických průjezdech měst s neseřízenými semafory na každém rohu, nám to trvalo skoro 3 hodiny. Takový Armagedon číslo jedna. Ten skutečný, který byl svědkem mnoha bitev, a čeká na tu poslední, je archeologickou lokalitou a národním parkem.

Armagedon (hebrejsky Magido) je vrch, který byl u křižovatky důležitých obchodních cest mezi Egyptem a Mezopotámií. V pozadí je vidět biblická hora Tábor, pravidelným tvarem připomínající náš Říp.

Asi 20 kilometrů od Armagedonu je město Nazaret, kde delší dobu žil Ježíš. Je tu samozřejmě spousta posvátných míst. Největší z nich je moderní kostel z 20.století nad místem, kde se Panna Maria dozvěděla, že se jí narodí syn - Ježíš.
Na zdech jsou umělecká díla z mnoha zemí zobrazující Pannu Marii. I Česko tu má svoje zastoupení. Ale mozaika Antonína Kloudy je z konce 70.let, proto je rámu uvedeno Czechoslovakia.

Dalších pár desítek kilometrů dál je Galilejské jezero. Tam byl Ježíš velice činný a v okolí uskutečnil hned několik zázraků. Jedním z nich bylo nasycení tisíců lidí pěti bochníky chleba a dvěma rybami.

U Galilejského jezera začínají Golanské výšiny. Ty jsou strategickým územím, které Izrael získal po válce se Sýrií v roce 1967. Krásná zelená pahorkatina nese viditelné stopy války a zejména současné vojenské přítomnosti izraelské armády.

Den 8. - Zeď nářků a Chrámová hora

Hned po snídani jsme vyrazili ke Zdi nářků. V pondělí a ve čtvrtek zde probíhá ceremoniál uvádění do dospělosti pro mladé kluky a holky (bar mitzvah / bat mitzvah). Je to o náboženská oslava spojená s hudbou, zpěvem a rodinným focením.
Ráno to ještě nebylo tak hlučné.

Po 8.hodině u Zdi nebylo moc věřících

Jemně pršelo, tak přišly ke slovu pláštěnky na klobouk

V jedné škvíře, nad hlavami modlících se, si holubi udělali hnízdo z přání zastrčených do mezery. Samička sedí na vejcích a sameček ji krmí.

Na 9:00 jsme měli vstupenky na Kotel tour. Kotel znamená zeď a jde o prohlídku podzemí s ukázkou jak je hluboké. A co všechno se skrývá pod současným Starým městem. Poměrně vysoké prolákliny v původní skále byly zastavěny a zaplněny kamenným materiálem a teprve na něm stojí domy a ostatní stavby. V podzemí je tedy Zeď vyšší než ta viditelná část.
Pro mě novinkou byla informace, že velký prostor před Zdí na povrchu vznikl až po válce v roce 1967. Do té doby tam byla zástavba.

Naše průvodkyně, kanadská židovka u těch největších kvádrů. Jeden má prý asi 300 tun a je dokonale opracovaný.

Po Kotli jsme se vrátili do hotelu a po 11. vyrazili stát frontu na Chrámovou horu. Tam nemuslimové mohou několik hodin denně a to jen od pondělí do čtvrtka. Před jediným vstupem u Mughrabi Gate se tedy tvoří velké fronty. Přišli jsme skoro
hodinu před otevřením a před námi bylo jen dvacet lidí. Čas nám zkrátily hlučné průvody jednotlivých ceremoniálů bar mitzvah.

Ve 12:15 začaly bezpečnostní prohlídky a teď už hodně dlouhá fronta se dala do pohybu.

Zeď už měla o dost větší návštěvu

Skalní dóm, kam nemuslimové vstoupit nemohou

Pohled na velký židovský hřbitov na protější Olivetské hoře

Po odchodu z Chrámové hory jsme šli do chrámu Božího hrobu, který je tím nejnavštěvovanějším. Je to místo, kde byl Ježíš ukřižován.
Místo kam byl Ježíš položen po sejmutí z kříže je obklopeno modlícími se.

Místo Božího hrobu je v kapli. Na vstup do ní se čeká fronta

Opustili jsme Staré město a v dešti se přesunuli do nejznámější jeruzalémské tržnice Mahane Yehuda.
Cestou proběhlo občerstvení v polívkárně

Nabídka na tržišti je pestrá, ceny mnohem zajímavější než ve Starém městě. Koupili jsme fantastické datle za 2O šekelů (120Kč) za kilo.

Zpět do hotelu jsme zašli na kraj ultraortodoxní čtvrti Meah Shearim. Každý vstup má velkou ceduli s pravidly chování návštěvníků.