celkem ujetá vzdálenost autem 5173 mil = 8323 km za 21 dní
Průměrná spotřeba z palubního počítače 25,2 MPG (mil na galon). To odpovídá asi 9,4 l/100km .
Cena benzínu během naší cesty byla zhruba od 2,30 do 2,80 $ za galon.
Průměrná cena ubytování za den 88$ (5 x hotely, 3 x bed and breakfast, 15 x
motel)
Technické vybavení :
notebook Acer Eee 1000H (Atom, 1GM RAM, 160 GB HDD, WinXP)
externí 2,5" HDD 500GB Samsung S2
kamera Sony HDR-TG3
fotoaparát Olympus mju 725sw
PDA s navigací TomTom 7.910, mapy USA + Kanada 830.2323 (duben 2009)
měnič z 12V na 220V na nabíjení spotřebičů v autě
rozdvojka z 12V na výstup 2x USB do auta - pro napájení PDA
redukce na vidlice pro nabíječky do USA zásuvek
---------------------------------------------------------------------
Souhrn zkušeností - třeba se to někomu bude hodit :
1. Ubytování
Určitě se vyplatí při plánování cesty hledat výhodné akční nabídky. Dá se získat sleva ve výši desítek procent. My jsme se dostali až k 50%.
Při ubytování na místě se dá téměř všude uplatnit tzv.AAA sleva. Většinou 10%. K tomu stačí si u nás pořídit kartu od ÚAMK a tu na místě ukázat.
Pro podobný způsob cestování který jsme zvolili my, tedy přes den na cestě a téměř každý den jinde, je nejvhodnější motel. Nejnižší cena a v naprosté většině případů se snídaní. Průměrná cena za noc u našich motelů byla během cesty asi 71$.
Vyzkoušeli jsme různé z velkých motelových sítí Howard Johnson, Travelodge, Days inn, Econolodge. Všude bylo srovnatelné vybavení (klimatizace, koupelna s vanou, televize, zdarma WiFi). Rozdíly bez ohledu na řetězec byly pouze v přítomnosti mikrovlnné trouby a ledničky. Všude bylo čisto, bez zápachu. Na pohodlné přespání více než dostačující. Jako klíč se vždy používala magnetická karta. S ohledem na jednoduchost nakládky vykládky je nejlepší pokoj v přízemí (v USA tedy first floor). My jsme nejčastěji využili Days Inn. V motelech asi není obecně problém sehnat ubytování bez předchozí rezervace. Snídaně obvykle obsahovala kávu, džus, mléko, cereálie, nejrůznější koláčky a toustový chléb. Někde byly vaflovače, výjimečně i ovoce a vajíčka. Nikde nebylo máslo, všude jen nějaký margarin.
Hotel znamená kromě vyšší ceny za ubytování další náklady navíc - snídani a v centrech měst i parkování. Přínos může být snad jen to centrum, kde zase obvykle nejsou motely.
Bed and breakfast je nejzajímavější, protože se člověk setká se skutečným životem a konkrétními lidmi. Ale asi bude velký rozdíl v kvalitě služeb a vybavení. My jsme si rozhodně stěžovat nemohli.
Zajímavé jsou nejrůznější systémy ovládání vody. U nás jsou jen kohoutky nebo pákové baterie. V Americe je těch možností ještě víc. Třeba otáčení ze strany na stranu nebo vytahování ovladače. Někdy to bylo docela náročné vymyslet jak na sebe dostat vodu příjemné teploty.
Klimatizace je nutnost. Ve většině USA je totiž o dost tepleji než u nás. Spojení Severní Amerika ve mně evokuje zimu, ale opravdu není to tak. Třeba město New York je na stejné zeměpisné šířce jako Řím.
2. Doprava
Dálnice mají mimo města většinou 2 - 3 pruhy, ve městech jsme viděli i 10 v každém směru, přičemž byly po pěti odděleny betonovým hrazením.
Kvalita silnic je většinou proti nám vyšší a počet aut mimo města nižší.
Dálnice obvykle nemají svodidla, ale protijedoucí pruhy jsou odděleny 20 - 30 metrů širokým pruhem zeleně. Ten je v naprosté většině upravený. Na dálnicích je pořádek, jedinou výjimku tvoří hodně rozbitých pneumatik. Nám to připadalo, že možná mají být výstrahou pro řidiče.
Ve městech a jejich okolí někde existují speciální pruhy pro auta kde je víc lidí než jen řidič. Jsou označeny buď HOV (High Occupancy Vehicle) nebo kosočtvercem. Nám to ušetřilo čas ve velké stojící koloně při výjezdu z Washingtonu DC.
Rychlost se všeobecně dodržuje těsně nad limity.
Výborným nápadem jsou 4-way STOP. Všichni musí zastavit a podle pořadí v jakém auta zastavila se rozjíždějí. Funguje to skvěle a je to i bezpečné. Pravidlo pravé ruky neplatí.
Druhou bezvadnou věcí je povolené odbočování vpravo na červenou. Zrychluje to provoz.
Řidiči jsou nesrovnatelně ohleduplnější a snad nikoho nerozčiluje pomalejší předjíždění na dálnici. Kromě taxikářů v Chicagu a v New Yorku se nikde netroubilo ani neblikalo na pomalé řidiče. O najíždění téměř na kufr ani nemluvím. Běžně se na dálnici používá tempomat (cruise control) a to i při předjíždění. Při zdejších vzdálenostech je tempomat velice užitečná funkce.
Respekt vůči policii je asi velký a piráty silnic, které známe u nás, jsme kromě dvou "závodníků" v Miami nezaznamenali.
Ve většině států se jezdí v pruhu podle volby řidiče, takže není problém vidět nejpomalejší auto v levém pruhu. Předjíždí se libovolným pruhem.
Na dálnicích se s dostatečným předstihem postupně objevují velké informační tabule jaké řetězce občerstvení, ubytování a čerpacích stanic budou na dalším sjezdu. Výběr bývá hodně široký.
Proti nám je u dálnic mnohem méně reklam.
Navigace i s nejnovějšími mapami (měli jsme skutečně poslední dostupné) ale může mít problém s aktuálností, většinou je to ale bez problémů. V oblasti s mrakodrapy je použití navigace problematické.
Naší cestu bych si bez navigace vůbec nedokázal představit. Spleti dálnic ve městech jsou docela komplikované.
U čerpacích stanic se většinou platí kartou bez potřeby chození do shopu. Pokud se kartomat zeptá na ZIP code (směrovací číslo), zkuste zadat 999 99. Pokud to nevyjde, tak se musí jít k pokladně a obsluze říct za kolik peněz a u kterého stojanu palivo odeberete.
Několikrát se nám stalo,že tankování nezačalo zasunutím pistole do nádrže, ale musel se přizvednout držák kde byla pistole umístěna.
U pronájmu auta se ukázalo lepší prodloužit výpůjčku o jeden den a cena byla nižší. Původně jsme měli rezervaci na 20 dnů, pak jsem zkusil prodloužení na 21 dnů (celé 3 týdny) a ušetřili jsme 1000Kč. Auto jsme pak vrátili bez problémů o den dřív.
Automatická spojka je velice příjemná. Dovedu si představit, že spojku a řadící páku někdy v budoucnu oželím i u nás.
Američani jezdí autem nejen kvůli pohodlnosti, ale i protože vzdálenosti jsou řádově jiné než u nás nebo vůbec v Evropě.
3. Lidé
To je podle mého největší rozdíl oproti nám. Nevím jestli to je nějaký "profesionální" přístup nebo je to jejich přirozenost. Osobně myslím, že to mají v sobě. Všichni jsou milí, rádi pomáhají i bez ptaní. Když se někoho zeptáte, tak vás často doprovodí. O našem příjezdu do New Yorku jsem už psal.
Příběh z Washingtonu - potřebovali jsme se dostat z parkoviště k Washingtonovu monumentu a neznali jsme nejkratší pěší cestu. Proti nám šel asi dvoumetrový černoch s baseballovou pálkou v ruce. U nás bych ho asi neoslovil :-), ale tam mi to vůbec nepřišlo. On se s námi vrátil asi o sto metrů zpět, ukázal nám kde je přechod a nasměroval nás dál. Otočil se a šel zpět.
Když jsme a veřejnosti otevřeli mapu, tak se nás téměř okamžitě někdo zeptal jestli nepotřebujeme pomoc.
Jako pomocníci pro rady se osvědčili i policisté.
Celkově mi připadalo, že lidé pospíchají mnohem méně než u nás. A to i v New Yorku, kde jsme byl varován, že pospíchaji všichni a nemají rádi turisty. Protože je prý zdržují. Nám to tak nepřišlo.
Vždycky jsem bral Američany jako příliš pohodlné. Je to určitě zapříčíněno televizí. Tam člověk vidí jak jsou pohodlní, líní a celkovně divní. A všichni se podle televize mezi sebou stále vraždí :-). Za celou dobu jsme zaznamenali jedinou rezepři mezi lidmi. Byli to dva arabští stánkaři, kteří se asi hádali o zákazníka. Jinak byl všude klid a pohoda.
4. Jídlo
Můj žebříček rychlého občerstvení - poměr cena / úroveň
A. CiCi´s Pizza, Dairy Queen - nejlepší
B. Subway, Arbys, Quiznos - dobré, většinou bagety
C. McDonald´s, Wendys, Taco Bell, Burger King, Applebee´s, KFC, ... - nic moc
Naše průměrná útrata v těchto řetězcích byla kolem 20$ (s výjimkou Applebee´s, který je podstatně dražší)
Velice dobrou volbou pro levné jídlo je grilované kuře z Walmartu. Walmart je i nejlevnější na nákup ostatního jídla a pití. Problémem je chléb. Američani většinou mají sladký toustový. Chce to hledat chléb s nápisem RYE, což je žito. Tam je alespoň chuť a konzistence trochu podobná našemu. Našli jsme třeba nějaký židovský.
5. Ceny
Ceny jsou až na výjimky uváděny bez daně, která se potom vždy dopočítává. Výjimkou je benzín a stánky s jídlem na ulicích. Připadá mi, že i v obchodních domech Macy´s byly uváděny koncové ceny.
Netroufám si srovnat cenovou hladinu obecně, ale nějaký hrubý dojem se odvážím udělat.
Jídlo - ve Walmartu srovnatelné, ale některé věci jsou o dost dražší (uzeniny, některé i místní ovoce, mléčné výrobky, chléb). V restauracích jsou ceny podstatně vyšší. O něco vyšší mi přišly i ceny v řetězcích typu McDonald´s, ale možná jsme jen neuměli nakupovat efektivně v akčních nabídkách.
Oblečení a obuv - tam je asi největší rozdíl. Jsou to rozhodně desítky procent. Zejména v outletech a specializovaných výprodejových obchodech mohou být ceny zlomkem našich cen.
Elektronika - tam mi osobně ty rozdíly nepřišly tak velké. Možná 10%, možná 20%, u specialit (foto apod.) třeba víc. Konkrétně myš, kterou si kupoval syn (Logitech G9) vyšla asi o 20% levněji.
Kanada se nám proti USA zdála o něco dražší.
Kreditní karta se dá použít téměř všude, snad s výjimkou pouličních prodejců.
Občas jsem na internetu četl jak si lidi jezdí nakoupit do USA a slevy jim bohatě zaplatí cestu. Možná že takové výjimečné případy u výjimečných speciálních věcí existují. Ale obecně tomu nevěřím. Při ceně letenek, spoustě ztraceného času, poplatků okolo (taxi z letiště a zpět, jídlo, ubytování) je to podle mě mýtus. Pokud by si člověk koupil opravdu něco mimořádně výhodného nebo ve velkém mnnožství (a tedy i za hodně peněz aby měl na čem ušetřit), tak ještě existuje riziko na celnici, že se mu ten výlet trochu prodraží o DPH a clo.
Když někdo srovnává internetové ceny, tak si musí uvědomit, že jsou bez daně a ta se při nákupu na místě musí zaplatit. Při internetovém prodeji se neúčtuje jen v případě, že se zboží posílá do jiného státu. Ovšem tam se zase musí počítat s dopravou.
Já bych jen kvůli výhodnému nakupování do Ameriky určitě neletěl. Ale když už tam člověk je, tak by bylo škoda si některé věci nepořídit.
6. Atrakce - můj žebříček
A. Manhattan (New York), loď Maid of the Mist (Niagara Falls), vyhlídka na Sears Tower (Chicago), noční vyhlídka z Empire state Building (New York), Statue of Liberty (New York), Mall a všechny monumenty (Washington DC), French quarter (New Orleans), Land Between the Lakes (Tennessee/Kentucky), prohlídka Millenium parku na vozítkách Segway (Chicago), Salvador Dalí museum (St.Petersburg), Bok Tower Garden (Florida), St.Augustin (Florida) - rozhodně doporučuji navštívit
B. Graceland (Memphis), Gateway Arch (St.Louis), plantáže (New Orleans), historická místa (Philadelphia), Florida Keys, Everglades (Florida), Seaworld (Orlando), Kennedy Space Center (Florida), pláže (Florida), parník Natchez (New Orleans), fotograf Clyde Butcher (Florida) - stojí to za návštěvu pokud jste poblíž
C. náš výlet na lodi se skleněným dnem (Florida), ZOO (Washington DC) - asi jsme měli smůlu
7. Co mi bude chybět a co vůbec ne
Chybět mi budou hlavně příjemní lidé, slušní řidiči, nabídka obchodů a některé dobrůtky. A taky naše, bohužel jen půjčené, autíčko.
Co mi chybět nebude vůbec je jejich někdy přehnaný patriotismus. Můj osobně nejhorší zážitek byl v SeaWorldu kde před představením kosatek byla "reklama" na vojáky bojující v Iráku a Afghánistánu. Vystoupil jeden z cvičitelů s projevem jak společnost Anheuser Busch, která park vlastní, je hrdá že může podpořit naše, tedy jejich chlapce. Přišlo mi to naprosto nemístné u představení kde v hledišti byly většinou děti. Trochu jsem se ve vzpomínkách vrátil o dvacet let zpět u nás.
Podobné to bylo na Arlingtonském hřbitově při výměně stráží u Hrobu neznámého vojína. Tam si zase všichni při hymně drželi ruku na srdci. Nechce se mi věřit, že to dělali z vlastního přesvědčení.
Celkově můžu říct : bylo to krásné, ale doma je doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat