Plán :
návštěva míst Perge, Aspendos a možná i hezkého parku s tureckým názvem Kursunlu Selalesi Tabiat Parki
vrcholem by měl být večerní výstup na Yanartaş, kde jsou věčně hořící ohně (Chiméry)
View 2011-08-29 Side - Cirali in a larger map
Ujetá vzdálenost : 200 km
Doba jízdy : 4 hod
Ubytování : Kiyi Pension, Ulupinar Koyu Cirali Mahallesi, Cirali, 60€ (booking.com)
----------------------------------------------------------------
Realita :
V noci opět zapnuli elektřinu, tak nás to trošku probudilo. Mohli jsme alespoň spustit klimatizaci. Ráno jsem dokončoval na pavlači, kde byl signál, včerejší blog. Bylo tam docela příjemně.
Před osmou jsme se zabalili, odnesli věci do auta a v 8:05 jsme viděli jedinou neustále kmitající asi dvacetiletou holku. Ta nám dokonce na příkaz svého šéfa včera vynesla do pokoje ve třetím patře kufry. Bylo mi jí trochu líto. Po dnešním ránu ještě víc. Snažili jsme se s ní domluvit na placení pokoje a snídani. Šla šéfa vzbudit. Jestli bych někoho mohl označit spojením "lemra líná", tak by to byl tenhle jedinec. Zpomalený film byl proti němu blesk. Pán pomalu obešel restauraci nejdelším možným okruhem. Rozvážně odemkl dveře od kuchyně. Řekl jsem mu, že je osm pryč a snídaně nikde. Prý bude za deset minut. Jeho tempem by to trvalo nejméně půl hodiny. Dal jsem mu tedy jen 40€ místo původních 44€ s tím, že to je bez snídaně. Chvíli protestoval, ale pak rezignoval. Neuvěřitelný člověk (blbec). Na toho bych chtěl pracovat.
Dnes jsme měli několik bodů v itineráři. Všechno bylo poblíž dálnice. Nejprve kamenný most ze 13 století. Kdyby se u nás takhle opravovali památky, tak máme spoustu historie navíc. Evidentní zříceninu doplnili mnoha kameny a most byl jako nový. Odhadem tak 90% zářilo novotou. U nás na Karlově mostě se mohli zbláznit z pár nově vypadajích bloků.
Potom přišlo turisticky profláknuté divadlo Aspendos. Musím říci, že jsem si od toho moc nesliboval, ale se mi moc líbilo.
Ještě před námi přišly kobylky. Tentokrát mě mile překvapily. Japonci vylezli na jeviště a začali hezky zpívat. Moc pěkně se to rozléhalo.
Ještě před vstupem mě opravdu naštval místní vyčůránek. Při průchodu kolem něj na nás křikl : "Tickets !". Chtěl za vstup buď 7,5€ nebo 11$. Přišlo mi to dost, ale dal jsem mu ty eura. On šel směrem ke vchodu. K budce, kterou jsem předtím neviděl. Tam chtěl koupit lístky za 15TL kus. Tedy v kurzu 1€ = 2,00 TL. Čtvrtina navrch, zloděj. Okamžitě jsem mu vytrhl moje eura a poslal ho někam. Lístky jsme nakonec koupili normálně.
Z divadla jsme jeli kousek na druhou stranu hory, kde jsou zbytky akvaduktu.
Další památkou bylo Perge. Tam jsem už ani nešli dovnitř, jenom projeli kolem. Prostě samé kamení.
Poslední mezistanicí byl ještě park Kursunlu Selalesi Tabiat Parki. Ten se mi líbil. Jsou tam hezké vodopády, procházka ve stínu stromů při křiku ptáků a jiné havěti. Jediné co tu pohodu ruší, je poloha. Park leží přímo pod přistávacím koridorem na letiště v Antalyi.
Téhle kočičce letadla ani turisté nevadili.
Pak už následoval průjezd Antalyí. Jestli bych někam nejel na dovolenou, tak na Tureckou riviéru. Většinou je následující situace. Moře, pláž, dálnice, hotely a obchody. Takže se podobná dovolená dá nasimulovat třeba i u nás. Vyjít z paneláku, přeběhnout severojižní magistrálu, skočit do teplé vany a pustit si k tomu horské slunce. Pak přeběhnout magistrálu zpět. Den završit návštěvou předraženého nákupního střediska ideálně v Karlových Varech. Aby tam byly i nápisy v ruštině. K jídlu samozřejmě echt pravý schnitzel, pizzu, spaghetti nebo steak.
Tady je opravdu potřeba uvažovat při nákupu každé maličkosti. Kromě místní kopečkové smetanové zmrzliny si občas kupujeme i Twister od Algidy. Je úplně stejný jako u nás. Cena v obchodě 1TL (10 Kč). U atrakcí jsem ochoten zaplatit cenu 2TL. V Side chtěli 1,5€, což je skoro čtyřnásobek. Většina cen se tady uvádí v eurech. O to víc to mate.
Takoví dotěrové a šizuňkové nejsou ani v Istanbulu. Žijí z lidské hlouposti a bohužel se jim to daří. Fakticky humus. Tohle není Turecko ani omylem.
Náš dnešní penzion je v městečku kde se nesmí stavět velké hotelové komplexy. Jsou tady všechno maximálně jednopatrové domečky. Obvykle doplněné o nějaké chatičky nebo jiné ubytovací prostory pro turisty. Takové penziony na zahradě. Je jich tady odhadem sto. Nakonec jsem objevil nabídku srovnatelného ubytování téměř za polovinu (33€). Takže jsem původní rezervaci zrušil a bydlíme ve Fire pensionu. Krom toho, že vypadává internet, to je v pohodě. Pokoj zhruba 15 metrů čtverečních se samostatnou nově udělanou koupelnou a klimatizací. Pan domácí mi dokonce ke stolu přinesl fíky a meloun z vlastní zahrádky. Je to tady velice příjemné.
Vrcholnou místní atrakcí jsou Chiméry (turecky Yanartaş). S ohledem na manželčiny přetrvávající žaludeční problémy, které nejsou z místní stravy, jsem se na horu vypravil sám. Je to asi 15-20 minut rychlejší chůze do kopce. Obdoba výstupu na Nemrut Dagi.
Cestou nahoru byl vinětovník. Přivázané viněty z plastikových lahví od vody uvázané na větve.
K mému překvapení bylo nahoře docela dost lidí a mnohé jsem potkával cestou nahoru i dolů. Nebyl tady žádný Japonec. Jednoznačně vedli Rusové a hlavně Němci. Nejen jejich děti mě občas při focení přiváděly k šílenství. Tady je jeden Helmut, který šťoural zapáleným klacíkem v díře. Asi si myslel, že zapálí nový ohýnek.
Někteří návštěvníci si tam opékali uzeniny. Dva kluci tam hráli na kytaru a zpívali. Až na Helmuty s rodinami to byl super zážitek.
Cestu jsem začal při 32 stupních a po návratu bylo jen 28.
Dolů jsem šel už téměř potmě a svítil jsem si baterkou. Potkal jsem ještě několik skupinek jdoucích nahoru. Jejich výbava - bez baterky a v lepším případě sandály, byla trošku nedostatečná. Možná se cestou zpět nepřizabili.
Žádné komentáře:
Okomentovat