Podívat se na skok do horského království, které je údajně jedinou zemí na světě v nadmořské výšce nad 1000 metrů.
Zobrazit místo 2012-10-17 - Fouriesburg-Bloemfontein na větší mapě
Ujetá vzdálenost : 350 km
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Two Bells Guest House, 4 Fleming Street, Hospital Park, Bloemfontein 500ZAR (booking.com)
----------------------------------------------------------------
Realita :
Den pro nás začal kolem půl sedmé. Na střechu začaly bubnovat centimetrové kroupy. Po chvíli vysvitlo sluníčko. Snídani jsme měli od 7:30. Byla výborná v krásné jídleně. Celkově je zdejší ubytování zatím nejpříjemnější. Manželka si to pochvaluje a zároveň obdivuje. Paní majitelka nám ještě dala rady na naší cestu do Lesotha. Jejich rodina tam jezdí lyžovat. Je to snad jediné lyžařské středisko v celé Africe. Když mluví pomalu a bez telefonu, tak už to "chrochtání" zvládám :-).
Při odjezdu z Fouriesburgu nás stále doprovázely krásné výhledy
Hranice do Lesotha byly asi osm kilometrů vzdálené. Vstup proběhl rychle. Jen jsme museli vyplnit formulář. Tentokrát jsme na počítač nemuseli vyplňovat nic. Papír od půjčovny aut je taky nezajímal. Opět jako ve Svazijsku platba za využití místní dálnice. Stálo to 30 zdejších peněz, ale bez problémů berou jihoafrické randy v kurzu 1:1.
A jsme v království Lesotho
Takhle, a na mnoha místech ještě mnohem hůř, vypadala "dálnice" A1
Díry bez jakéhokoliv varování. Auta v protisměru najednou kvůli dírám vybočovala do protisměru. Místy jsem se bál. A to jsme se pohybovali v té nejvyspělejší části. To bohužel nebyl zdaleka ten nejhorší zážitek. Ale o tom později.
Hned v první městě Butha Buthe odchytila manželka u jednoho stánku krásnou holčičku. Její rodiče nám dovolili si ji vyfotit. Pár bonbonů jí udělalo radost.
Lesotho je krásná, ale hodně chudá země. Ovšem globalizace dorazila i sem.
Takhle vypadá to lepší zdejší bydlení.
Úplnou chudobu se fotit nesluší. Běžnou skutečnost tedy máme pouze jako ne úplně příjemný pocit v sobě.
Na druhou stranu existují hodně slušné domečky. Za ty by se nestyděli nikde na světě.
Naše cesta Lesothem vedla výhradně po té nejlepší silnici do hlavního města Maseru. Délka zhruba 100 kilometrů. Do vnitrozemí jsme se obávali. Na této relativně krátké cestě si bohužel Lesotho moc dobrou reklamu nedělá. Vůbec nejde o kvalitu silnic nebo chudobu lidí. Problém jsou policisté. Projeli jsme postupně čtyři kontrolní body. Účel neznáme nebo spíše si ho raději nechceme připustit. První kontrola bez problémů. Nic nechtěli ani vědět ani vidět. Ovšem druhá skončila téměř mým zatčením.
Na silnici stopka a asi padesát metrů za ní policista. Přiznám se, že jsem stejně jako na prvním kontrolním bodu nezastavil přímo u značky. Hned jsem se dozvěděl, že jsem udělal přestupek. Omluvil jsem se a policista začal obcházet auto. Následně se ptal kam jedeme a proč. Na okně našel nálepku označující asi nejakou technickou prohlídku. Byla propadlá. Platila do konce září. Bohužel to půjčovna nevyřešila a já jsem o té známce vůbec nevěděl. Z místa řidiče je tam totiž vidět jen nápis Honda. Dozvěděl jsem se, že jsem se dopustil přestupku, který bude muset řešit soud. A ten bude nejdřív zítra protože je už pozdě. Bylo asi 11 hodin dopoledne. Argumenty o autě z půjčovny vůbec nebral do úvahy. Samozřejmě že chtěl prachy. Ono tam těch policajtů u stromu postávalo bezdůvodně asi pět. Zavedl mě za šéfem. Ten si po chvíli úplně zbytečných diskuzí o mých prohřešcích řekl o 1000 randů. Řekl jsem že hotovost nemám a že máme jen 100. Vzal to a nechali nás nakonec odjet.
Pak už jsem se bál opravdu. Ty kontroly byly ještě dvě.
Tady je ta čtvrtá. Tam už policistě měli maskáče a dokonce i samopaly.
Naštěstí jen otázky typu kam jedeme a odkud jsme. Skutečně jsem se těšil zpátky do civilizace.
Teď už zase trochu optimisticky. Lesotho pro nás bude z tohoto pohledu zemí taxíků. Asi by to nikdo neřekl, ale poměr mezi taxíky a soukromými auty je tady snad 1:1.
Tady byly na silnici před námi rovnou čtyři.
Krajina je úžasná
Takhle vypadá místní zastoupení Evropské unie
Je v centru (= 1 ulice). Všichni taxikáři tady bez ustání troubí.
Naše auto tam hlídal tenhle mladík. Vybral nám krásné místo ve třetí řadě v silnici. Jak se dalo odjet auty před námi, to netušíme.
Na hraničním přechodu Maseru bridge nám zatrnulo naposled. Zase si jeden lesothský policista všimnul nálepky na skle. Začal nám povídat, že to je velký problém. Naštěstí za nás do řady přijela další auta. Tak nás nakonec pustil bez úplatku zpátky do Jihoafrické republiky.
Tohle je ta mrcha nálepka
Dnes bdlíme ve městě Bloemfontein. Je to centrum soudnictví v JAR. Narodil se tady J.R.R. Tolkien - autor Pána prstenů.
Je zde letiště a tak mě napadlo tam zajet kvůli řešení problémů s autem. Půjčovna Hertz tam byla. Řekl jsem jim o nutnosti úplatku pro lesothské policisty a že nechci mít případné další komplikace v JAR. Bohužel auto k okamžité výměně neměli. Slíbili, že nám ho přivezou do našeho B&B mezi 19. - 20.hodinou. Před chvílí volali, že budou mít zpoždění. Prý našli novou Toyotu Corolla a budou tady během hodiny.
Auto skutečně před devátou hodinou přivezli. Takže jsme si nakonec za 100 randů vylepšili vozový park :-). Ovšem raději bych byl bez celé téhle příhody.
Žádné komentáře:
Okomentovat