Ještě před odchodem jsme se dozvěděli, že je dopravní kalamita. Půl Malty stojí v kolonách a lidé nestíhají odlety letadel. Příčinou byl údajně jeden splašený kůň někde poblíž centra.
Trochu jsem se obával manželčina strachu z uzavřených prostor, ale hrdinsky to zvládla. Téměř hodinová prohlídka nás zavedla několik metrů pod zem a asi 6000 let nazpět. Do míst starších než jsou egyptské pyramidy.
Bylo to opravdu hodně zajímavé. Je neuvěřitelné, co dokázali vytvořit lidé bez kovových nástrojů. Je to několikapatrový podzemní chrám používaný k pohřbívání. Údajně odtud vytáhli kosti asi 7000 lidí. Ty zde pohřbívali asi 1000 let. V místě se nesmí fotit a bez dlouhých časů by to ani nešlo. Osvětlení je z důvodu uchování památky skutečně minimální.
Cestou zpět k autu jsme se zastavili i dalších, tentokrát nadzemních vykopávek - Tarxien temples. To jsou megalitické stavby staré několik tisíc let. Objevili je, když si začátkem 20.století nějaký zemědělec stěžoval, že se mu v jednom místě tupí pluh.
Je to jistě cenná památka, ale ta mě až tolik neoslovila. Trochu jako Hattutaš v Turecku. Ale tam to bylo mnohem rozsáhlejší a hlavně kolem byla příroda.
Zaujalo mě, že už tehdy měli panty ve dveřích - v malých otvorech bočních kamenů byly do provazů přidělané dveře.
U dětského hřiště byl přísný zákaz kouření s pěkně mastnou pokutou
Po odjezdu jsme zamířili do vyhlášené rybářské vesničky Marsaxlokk. Při zdejších rozměrech bych to hodnotil jako střední vzdálenost. Bylo to asi 5 kilometrů. Nedělní dopolední trh jsme tady nestihli. Ale i tak je to místo příjemné. Dokonce tam byl dostupný free internet.
Samozřejmě nemůže chybět fotografie zdejších očičkových lodí
Zbýval nám přejezd na druhý největší ostrov Gozo. Trasa byla "extrémně" dlouhá. Celých 50 kilometrů. Ovšem jízdu autem si tady moc neužívám. Aut je poblíž Valletty docela dost a k tomu spousta kruhových objezdů. Kromě toho je na každém kroku radar. Musím říci, že navigace Sygic si zatím se vším poradila.
U trajektu jsme čekali jen asi čtvrt hodiny. S naloděním, cestou a vyloděním na druhém břehu trvá cesta asi 3/4 hodiny.
Na ostrově Gozo je to trochu zelenější, ale stále se jedná o sluncem vyprahlou zem. Hlavně tu ale není přelidněno. Na celém ostrově Gozo bydlí jen pár desítek tisíc místních obyvytel. Na první dojem je to sympatičtější prostředí.
Bydlíme v rezinci Il Girna (booking.com 50€ za noc). To je trochu jiná kategorie než jsme bydleli dosud. Ještě větší pokoj s ohromnou koupelnou a balkónem.
Majitelé provozují i restauraci asi 200 metrů od ubytování. Využili jsme nabídku a poprvé jsme tady byli na večeři.
V noci se nám ale moc dobře nespalo. Bylo teplo, postel poměrně krátká a úzká. Ranní probuzení zařídili již tradiční kohouti. Tentokrát ve spolupráci se psy a v 6:00 se přidal kostelní zvon.
Žádné komentáře:
Okomentovat