2014 - Cesta kolem světa za 44 dnů

Jak už jsem psal hned v prvním příspěvku na tomto blogu, byla mým snem cesta na Nový Zéland. Jak jsme získávali cestovatelské zkušenosti, tak červíček v hlavě stále více hlodal. Manželku jsem už pár let připravoval na to, že ji jednou vezmu na cestu kolem světa. Její odpovědi byly tradiční : "nikdy", "moc peněz", "moc dlouho", "moc daleko". Mezitím jsem průběžně hledal informace, jak tento sen uskutečnit při únosných nákladech.
Když jsem ženě v červenci 2013 oznámil, že nastala vhodná doba na cestu kolem světa, tak už to finální přesvědčování nebylo těžké :-).
Bude to asi největší a nejdelší cesta našeho života. Náročnost přípravy je o několik stupňů vyšší než ty dosavadní akce. Logisticky mi to připomíná film Kulový blesk a slavnou dvanáctisměnu bytů. Vše se tedy snažím připravit předem. V podobném případě není prostor pro zbytečnou improvizaci na místě. Samozřejmě se může stát něco nepředvídatelného, tak proč to ještě komplikovat u věcí předem jasných.

Kromě zdraví, touhy poznávat nové končiny a logistické přípravy jsou pro tento projekt nejdůležitější položky čas + finance.

Čas - jet až na druhý konec světa na dva / tři týdny je podle mého názoru nesmysl. Podstatnou část by člověk strávil na letištích a v letadlech. Navíc by to i kvůli časovému posunu nebylo o poznávání, ale spíše o testu odolnosti našich organismů. Jako naprosto šílený nápad mi přijde cesta kolem světa výherců soutěže na Frekvenci1. Proto jsem jako základní limit pro cestu zvolil 6 týdnů. V zaměstnání mi vyšli vstříc a mohl jsem si převést část dovolené na příští rok. Díky, Stando.

Finance - podobný "výlet" není levný. Ale když si srovnám cesty s cestovní kanceláří na Nový Zéland např. Eso travel 14dnů na místě za pěkných 114900Kč za osobu nebo jak se dá strávit týden za půl milionu na Maledivách, tak to naše dobrodružství bude v poměru zážitky : náklady nesrovnatelně bohatší.
Hlavním finančním zdrojem bude výsluhová penze z mého důchodového pojištění. Tam mi právě na přelomu 2013/2014 uplyne potřebných 15 let spoření. Takže rozbiju "prasátko" dřív, než nám politici vymyslí jiné využití našich vlastních našetřených peněz.

Proč to všechno děláme :
Protože peníze na bankovním účtu nám žádnou radost neudělají, zatímco zážitky zůstanou v paměti. Tedy dokud nás nepřijde navštívit pan Alzheimer.
Protože chci jednou za život zažít jaké to je :
- pozorovat Japonce konečně i u nich doma a projet se s nimi rychlovlakem
- vidět přírodu na Novém Zélandu (a snad i ptáka kiwi, který nám unikl ve washingtonské ZOO)
- když jeden den trvá 48 hodin (skoro) - proto letíme směrem na východ
- mít na pár dní opravdovou Havaj

Jak to máme naplánované :
Máme poměrně intenzivní náplň a jednoznačně omezený časový prostor. Nemělo tedy smysl hledat jednotlivé letenky a šetřit za každou cenu. Je to pro nás jednou za život a tak chci mít relativní klid. Nízkonákladovým cestováním se (možná) ušetří pár tisíc, ale stojí to spoustu neproduktivního času i rizik při vlastní cestě. A čas je ta nejcennější a nejdražší položka. Nízkonákladovou variantu si mohou dovolit snad jen studenti a dobrodruzi nebo důchodci bez závazků. Nic z toho nejsme.
Bylo tedy jasné, že využijeme variantu speciálních letenek pro cestu kolem světa. Ty obvykle umožňují změny letů po vystavení letenky. Dokonce i třeba po odletu letadla.
Když už jedeme kolem světa, a přímý let z Evropy na Nový Zéland neexistuje, tak proč se nezastavit na místech, která jsou na seznamu chtěných destinací. Zároveň těch zastávek by mělo být přiměřené množství - s ohledem na pobyt v délce alespoň jeden týden v každé zemi. Žena chtěla do Japonska, já na Havaj a Nový Zéland byl společný. Zastávka na pevninské části USA bude doplňující k našemu prvnímu pobytu a taky trochu provedeme upgrade našeho šatníku :-).

Letenky máme od Air New Zealand. Je to jedna z nejlépe hodnocených leteckých společností na světě. Současně asi jediná, která sama nabízí letenky kolem světa = RTW (Round the World). Mají sice poměrně omezené možnosti zastávek na trase, ale pro náš záměr to bylo téměř dokonalé spojení. Chyběla mi tam jen možnost návratu ze San Francisca. Plánovač to sice umožňoval, ale spojení na žádný den nebylo dostupné.
Zkoušel jsem nacenit stejnou trasu i přes letecké aliance STAR, OneWorld i Skyteam. Cena v jejich provedení byla zhruba dvojnásobná.
Levnější než aliance jsou specializované společnosti na letenky pro cesty kolem světa. Tam mi ale vždycky chyběla nějaká naše stanice, nebo naopak něco bylo pro nás nezajímavé. Ještě jedno zjištění - zpravidla levnější jsou trasy směrem na západ.
Protože přímá trasa z Prahy nebyla možná přes Tokyo (dalo se letět jen přes Německo do Hong Kongu), musel jsem začátek cesty plánovat z Londýna. Mezi Prahou a Londýnem jsem využil nastřádané míle British Airways z loňské africké cesty. Zpáteční letenky PRG-LHR-PRG nás pak vyšly na 1058Kč za kus. Je tam jen jedno, doufám, drobné riziko - máme na přestup v Londýně přesně 2 hodiny. Dřívější let z Prahy do Londýna není. Alespoň jsou oba lety na stejném terminálu.

Po rozsáhlém průzkumu jsem tedy začátkem srpna pořídil následující letenky v ceně 1781€ za kus.



K přechodu datové hranice dojde při letu z Aucklandu na Havaj. Odlétáme v sobotu před polednem a z letadla vystoupíme už v pátek večer.
Hned v září došlo ke slevě o zhruba 100€ za kus :-(. To je zatím úplně poprvé, co se mi nevyplatilo koupit něco s maximálním předstihem.
Letenka umožňuje úplné zrušení (poplatek 225€) a změnu i po odletu letadla.
Naše trasa je tedy Praha - Londýn - Japonsko (9 dnů) - Nový Zéland (13dnů) - Havaj (11dnů) - západ USA (8 dnů)- Londýn - Praha. Zbývající dny do celkového počtu slouží na letecké přesuny.



Všechno jsou to přímé lety bez přestupů, takže minimalizace ztrátového času.
Trochu nám v itineráři chybí Austrálie. Ale je tak velká země, že kvůli klokanům a opeře v Sydney mi návštěva nepřipadala efektivní. Třeba někdy příště.

Malta - 6.den (co jsme ještě neviděli)

Dnes byla snídaně bohatá - kromě kontinentální verze nám připravili i smažená vajíčka a palačinky. Snídaně tady začíná od 7:30. V předchozích ubytováních to bylo až o hodinu později. Nemám rád čekání, takhle mi to vyhovuje.
Už jsme měli trochu problém vymyslet trasu. Ale přece jen jsme našli další písčitou pláž. Jmenuje se Ghajn Tuffieha. Je o záliv vedle Golden Bay. Zase tam byl klid, ale byly trochu vlny.



Po odjezdu následovaly tři zastávky kousek od sebe.
Nejprve Dingli Cliffs, což je nejvyšší místo na Maltě. Je tam umístěný radar.



Pak Clapham Junction. Jsou to koleje, které vyjely pravěké vozy ve vápencové hornině. Název je podle londýnského nádraží, protože to tam vypadá jako koleje a výhybky.



Pohled z vesmíru o tom vypovídá nejlépe.


Zvětšit mapu


Hned za rohem je jediný les na Maltě - Buskett Gardens. Z našeho pohledu středoevropana to je nevelký park plný zejména olivovníků a citrusů.



Ale poprvé jsme se tady byli schopni ukrýt do stínu stromů.



Na jednom konci stojí letní sídlo maltského prezidenta - Verdala Palace.



Začala mi svítit kontrolka paliva. A to jsme ujeli asi 180 kilometrů. Raději jsem přikoupil pár litrů, aby naše zítřejší cesta na letiště proběhla hladce. Spotřeba vozu je na projetou polovinu nádrže pozoruhodná.

Malta - 5.den (trochu moře a zpět na Maltu)

Dnes skončil náš pobyt na ostrově Gozo. Měli jsme ještě dost času na zbývající atrakce. Nejprve to byla Rotunda ve městě Xewkija. Ta je vidět z mnoha míst ostrova. A jak jsme zjistili až na místě, je tam výtah na střechu. Odtud je vidět pro změnu skoro na celý ostrov. Platí se jen drobný příspěvek 2€ za osobu.





citadela v Rabatu



Pak následovala první pláž. Je to asi nejvyhlášenější písečná pláž na Maltě - Ramla Bay. V sezóně tady je hlava na hlavě, ale dnes tam bylo pár desítek lidí. A voda byla stále příjemně teplá.



Ještě nám do sbírky chyběla nejvýchodnější část ostrova Gozo. Podle mapy tam je město Qala. Nic zajímavého kromě nějaké rostliny obsypané hlemýždi



jsme tam nenašli. Tak jsme jeli alespoň k další pláži Hondoq Bay. A ta manželku uchvátila. Pláž je sice malá, ale je tam krásně průzračná a klidná voda. V tomto místě je také jedno odsolovací zařízení - viz mapa.


Zvětšit mapu



To už jsme byli kousek od trajektu, kam jsme okamžitě mezi posledními najeli. Na ubytování bylo ještě brzy, tak to vyhrálo bývalé hlavní město Mdina. Tomu se říká Silent City.
Vstupní brána



Za bránou nás oslovil kočí a nabídl podle mého přiměřenou cenu. Tak jsme si poprvé vyzkoušeli jízdu místním kočárem.
Tohle je naše Jessica s řidičem.



A takhle vypadá místní katedrála. Vpravo jsou hodiny, vlevo na ciferníku se ukazuje den a měsíc.



Ubytování máme v Park Lane Aparthotel (booking.com 79,5€ za noc). Tady poprvé skvěle funguje internet. V každém patře jsou vysílače. Takže nepotřebuji hledat signál a různě natáčet notebook. Dokonce i iPhony se nám chytají bez problému.

Malta - 4.den (kolem dokola Goza)

Ráno jsme začali výbornou bohatou snídaní. Paní domácí se o nás stará jako o vlastní. Když se ptala jak se nám spalo, řekl jsem, že je postel trochu malá. Ale, že to je můj problém, protože já jsem velký. Při našem pozdně odpoledním příchodu jsme v pokoji našli postel navíc. Ne nadarmo mají na booking.com průměrné hodnocení 8,6/10.

Po snídani jsme vyrazili na cestu kolem většiny ostrova. Nejprve přišlo na řadu turistické Azure window.



Celý den foukal docela silný vítr a byly vlny. Takže lodní výpravy do okna nejezdily. Všem musel stačit pohled z břehu. I když to bylo mimo sezónu, tak turistů bylo nemálo. Kousek od azurového okna je jezero s mořskou vodou. Tam bylo docela hodně potápěčů.

Chtěl jsem objet ostrov, tak jsem pomocí CityMaps2Go (výborná aplikace z Appstoru, kam je možné stáhnout offline mapy snad z celého světa) vybral podobné skalní okno Wied Mielah na severu ostrova. Poslední asi dva kilometry se jede po nové úzké betonové stezce. Opět další projekt spolufinancovaný EU. Jezdí tu i cyklisté i pěší turisté.
Na místě byl s námi jen jeden další pár. Okno je možné fotit těsně nad hladinou, jako my nebo z výšky z protějšího břehu. It Tiega (Wied mielah)



Po krátké zastávce ve městečku Marsalforn a vyfocení místního vrcholku s Ježíšem



jsme zahlédli krásnou baziliku Ta´ Pinu. Mši zde sloužil i papež Jan Pavel II.



V popředí jsou opravdu brambory. Tohle místo je snad jediné, kde tady pěstují plodiny náročnější na vodu.





Kromě krásné výzdoby mě zaujala nejvíc místnost úplně vpravo. Tam byly na stěnách fotky, dopisy, oblečení, berle, motocyklové přilby, sundané sádry atd. Došlo mi, že jde asi o údajné zázraky. A je to tak.





Nejzvláštnější mi přišel obrázek s destičkami a se šrouby. Tady je





Ještě krátká zastávka u Calypso Cave, kde údajně žil Odysseus. Je odtud krásný výhled na jednu z mála maltských písčitých pláží - Ramla Bay.

Poslední zastávkou byl Rabat, což je největší město na ostrově Gozo. Mají tady krásnou pevnost - citadelu. Tu opět za pomoci fondů EU opravují. Uvnitř citadely je nádherná barokní katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Tady se požaduje vstupné (3,5€). Vstupenka platí i do katedrálního muzea.







Kousek od citadely je další skvost - bazilika Svatého Jiří





Dnes jsme najeli zhruba 40 kilometrů. Průměrnou rychlost odhaduji na 30 - 35 kilometrů za hodinu. Jezdí se tu většinou pomalu. Úzké uličky jsou pro auto docela riskantní. Když jsem sbíral informace a zjistil jsem, že maximální rychlost je na Maltě 80 km/h, tak jsem to považoval za hloupost. Osobně jsem takhle rychle (samozřejmě mimo město) jet ani nezkoušel. Tady téměř nejsou rovinky.
Zítra se už vracíme zpět na ostrov Malta. Dvě noci budeme ve městě Qawra.

Malta - 3.den (vykopávky a směr Gozo)

Dnešek ukončil náš pobyt v té nejvíce zastavěné části Malty. Zabalili jsme věci a po snídani následoval v 10:00 objednaný vstup do Hypogeum. Shodou okolností měl na stejný čas objednaný vstup i polský pár. Jak jsme u snídaně zjistili, tak i další spolubydlící - angličtí manželé. Mezi deseti návštěvníky (maximum) měl penzion Burrows jasnou převahu.
Ještě před odchodem jsme se dozvěděli, že je dopravní kalamita. Půl Malty stojí v kolonách a lidé nestíhají odlety letadel. Příčinou byl údajně jeden splašený kůň někde poblíž centra.

Trochu jsem se obával manželčina strachu z uzavřených prostor, ale hrdinsky to zvládla. Téměř hodinová prohlídka nás zavedla několik metrů pod zem a asi 6000 let nazpět. Do míst starších než jsou egyptské pyramidy.
Bylo to opravdu hodně zajímavé. Je neuvěřitelné, co dokázali vytvořit lidé bez kovových nástrojů. Je to několikapatrový podzemní chrám používaný k pohřbívání. Údajně odtud vytáhli kosti asi 7000 lidí. Ty zde pohřbívali asi 1000 let. V místě se nesmí fotit a bez dlouhých časů by to ani nešlo. Osvětlení je z důvodu uchování památky skutečně minimální.

Cestou zpět k autu jsme se zastavili i dalších, tentokrát nadzemních vykopávek - Tarxien temples. To jsou megalitické stavby staré několik tisíc let. Objevili je, když si začátkem 20.století nějaký zemědělec stěžoval, že se mu v jednom místě tupí pluh.
Je to jistě cenná památka, ale ta mě až tolik neoslovila. Trochu jako Hattutaš v Turecku. Ale tam to bylo mnohem rozsáhlejší a hlavně kolem byla příroda.



Zaujalo mě, že už tehdy měli panty ve dveřích - v malých otvorech bočních kamenů byly do provazů přidělané dveře.





U dětského hřiště byl přísný zákaz kouření s pěkně mastnou pokutou



Po odjezdu jsme zamířili do vyhlášené rybářské vesničky Marsaxlokk. Při zdejších rozměrech bych to hodnotil jako střední vzdálenost. Bylo to asi 5 kilometrů. Nedělní dopolední trh jsme tady nestihli. Ale i tak je to místo příjemné. Dokonce tam byl dostupný free internet.
Samozřejmě nemůže chybět fotografie zdejších očičkových lodí



Zbýval nám přejezd na druhý největší ostrov Gozo. Trasa byla "extrémně" dlouhá. Celých 50 kilometrů. Ovšem jízdu autem si tady moc neužívám. Aut je poblíž Valletty docela dost a k tomu spousta kruhových objezdů. Kromě toho je na každém kroku radar. Musím říci, že navigace Sygic si zatím se vším poradila.
U trajektu jsme čekali jen asi čtvrt hodiny. S naloděním, cestou a vyloděním na druhém břehu trvá cesta asi 3/4 hodiny.



Na ostrově Gozo je to trochu zelenější, ale stále se jedná o sluncem vyprahlou zem. Hlavně tu ale není přelidněno. Na celém ostrově Gozo bydlí jen pár desítek tisíc místních obyvytel. Na první dojem je to sympatičtější prostředí.
Bydlíme v rezinci Il Girna (booking.com 50€ za noc). To je trochu jiná kategorie než jsme bydleli dosud. Ještě větší pokoj s ohromnou koupelnou a balkónem.



Majitelé provozují i restauraci asi 200 metrů od ubytování. Využili jsme nabídku a poprvé jsme tady byli na večeři.
V noci se nám ale moc dobře nespalo. Bylo teplo, postel poměrně krátká a úzká. Ranní probuzení zařídili již tradiční kohouti. Tentokrát ve spolupráci se psy a v 6:00 se přidal kostelní zvon.

Malta - 2.den (Valletta)

Ráno nás opět probudili kohouti. Netušíme, kde tady žijí. Všude jsou jen domy a úzké silnice. Trávu člověk nezahlédne ani v parku. Tam jsou jen opravdu odolné rostliny. Občas bývá vidět i uschlá palma. Malta je údajně jednou z nejsušších zemí světa. Není tady ani žádný potok. Teď už mají odsolovací zařízení, ale dříve vodu dováželi z Itálie. Tady jsme našel dost podrobné informace o zdejší "výrobě vody".
Po snídani nás spolubydlící polský pár odvezl jejich půjčeným autem do Valletty. Poznamenal jsem, že já mám vždycky na začátku levostranného řízení problém se zorientovat. Pán mi odpověděl, že on tím netrpí. Jezdí totiž v Londýně jako řidič autobusu :-).
Valletta je hlavní město Malty. Ale všechna ta města a městečka kolem jsou vlastně srostlá do největší maltské aglomerace. Je to trochu jako Tokyo. Jen asi ve stokrát menším provedení. Tedy přinejmenším na počet obyvatel.
Ve Vallettě se opravují hradby a staví se nové stavby přímo za bránou. Teď už používají moderní montované konstrukce a tvárnice. Jen ten povrch budov pokrývají vápencem. Takže to vzhledově neruší.
Prvním cílem byla úžasná barokní katedrála St John’s Co-Cathedral. Maltézští rytíři měli opravdu vkus.
Tolik ozdob se hned tak někde nevidí.





Je vidět, že stavitelé si vyhráli i s každým křížem na zdi a složili ho z mnoha barevných kousků



Jako bonbónek je zde jediný existující obraz, pod který se podepsal Caravaggio. Ostatní jeho obrazy podpis nemají. Obraz je v samostatném sále s přísným zákazem fotografování a filmování. Agilní hlídačka všechny pozorně sledovala. Další paní nás bavila nejvíc. Měla náročný úkol uhlídat návštěvní knihu. Ta je údajně určená jen pro vysoce postavené návštěvy. Přesto tam je kniha přístupná a otevřená. Dokonce u ní byla i tužka. Horliví důchodci z různých výprav se k ní opakovaně vrhali s touhou vyjádřit svůj obdiv. Paní je nestačila odhánět. Kdyby knihu uklidili, tak paní asi přijde o práci. Ten systém jsme nepochopili.
V katedrále jsme koupili i první náprstky do sbírky.
Hned o kousek dál (o jeden dům) je sídlo prezidenta Grandmaster's Palace a historická zbrojnice Armoury.
Na Maltě vládnou socialisté. Současný maltský pan prezident si na, dle mého názoru, nevkusný obraz nechal namalovat v pozadí lid.



Všichni předchozí prezidenti měli obrazy bez okras. Doufám, že podobné hrůzy nebudeme mít po blízkých volbách i u nás.
Zbrojnice se nám moc líbila. Byly tam zbraně a brnění z nejrůznějších dob.

Puška kombinovaná s mečem



I dříve vládla modě Itálie a krásně zdobené brnění pochází z Benátek. Ochrana hlavy pro koně měla stejně jemně zdobené zlaté vzory jako brnění jezdce.



Chvíli jsem před palácem poseděli a otočili náš směr k zahradám. Jednalo se postupně o Lower Barracca Gardens, Upper Barracca Gardens a pak kousek od vstupní brány Hastings Gardens.
Nejnavštěvovanější jsou Upper Barracca Gardens - jsou kousek od vstupní brány. Navíc se tam každé poledne střílí z děla. Tuhle atrakci jsme neviděli - přišli jsme až v jednu. Naopak nejméně lidí bylo v Hastings Gardens.
Z Upper Barracca Gardens bylo vidět na Birgu. Děla míří přímo na ty včerejší krásné jachty.



Velikostí jsou všechny zdejší zahrady malé. Několik stromů, palem, olivovníky, ibišky a pár drobností. Určitě to není nic, co by oslovilo milovníka rostlin a klidu.
Malťané se snaží rostliny zavlažovat, ale podmínky jsou pro rostliny kruté. Některé zalévají i sněhem (ledem) z ledničky



Zbývalo nám dojet na letiště pro auto. Využili jsme místní autobusy z autobusového nádraží. To je hned za vstupní bránou z hradeb Valletty. Lístek na jednotlivou jízdu stojí poměrně dost = 2,2€ a platí dvě hodiny. Za to se dá přejet celý ostrov z jedné strany na druhou. Na letiště to bylo asi 20 minut. Výhodnější je celodenní za 2,6€ nebo týdenní za 12€.
Na letiště k půjčovně Budget jsme přišli o hodinu dřív než bylo na voucheru. Obsluhující pán nám navíc řekl, že o naší rezervaci neví. Pak to naštěstí našel. Zkusil nám dát to nejmenší auto Hyundai i10. Snažil jsem se mu vysvětlit, že Chevrolet Aveo na voucheru není to úplně nejmenší auto. Ani se moc nebránil a rychle našel Hyundai i20. Pro jistotu jsem přikoupil pojištění na nulovou spoluúčast za 50€. Pán se mi ještě snažil prodat další pojištění personal insurance. Celkové pojištění by už vyšlo dráž než vlastní půjčovné, takže jsem to odmítl. K tomu půlka předražené nádrže za 40€.
Objednal jsem znovu automat, ať se nemusím starat o řazení v opačném gardu. Na parkovišti jsme zjistili, že auto jeví poměrně značné známky opotřebení = obouchání. Třeba promáčknuté dveře u řidiče.



Všechno jsme se snažili zaznamenat do předávacího protokolu a vyfotit.
Hned na druhém kruhovém objezdu (třípruhém) to o nás jeden místní málem opřel. Jel jsem v levém pruhu a on chtěl vyjet z prostředního pruhu o jednu odbočku dřív než my. Naštěstí jen zatroubil. K ubytování jsme to měli jen asi 4,5 kilometru. Cesta včetně zaparkování proběhla úspěšně.
Ještě jsem vyběhl koupit Kinnie. To nám dnes doporučil majitel Frank. Je to místní hořkosladký nealkoholický nápoj. A moc nám chutná.

--------------------

Na Maltě se skoro na každém domě vyskytují vystrčené balkónky. Tenhle dům byl na ně mimořádně bohatý



Další zvláštností jsou nejrůznější svatí na zdech domů



Dříve si paláce stavěli rytířské řády, dnes je mají i místní odboráři.



Ještě dvě české věci. První je nemalý počet škodovek. Většinou se jedná o starší modely - Favorit, Felicia. Tady jsem našel neaktuálního Rapida



Druhou věcí je pamětní deska (z roku 2008) týkající se událostí v roce 1968 u nás



Vzhled desky je dost ostudný. Maďaři tam mají něco podobného o roce 1956, ale stav je mnohem lepší.