Jedinou plánovanou zastávkou byl náš populární Griffithův park. Třetí a poslední životní pokus vyšel. Dopoledne se nahoře dalo zaparkovat bez problémů.
Nápis Hollywood
Pohled na Los Angeles - konec není vidět.
Nahoře na chvílí zastavili i policisté na pěkných mašinkách
Sjeli jsme kousek dolů a tady proběhlo finální balení. Tedy to jsme si mysleli, ale o tom později. Opakované šopingy měly za výsledek naplnění všech zavazadel na maximum.
Poslední doplnění benzínu a cesta do půjčovny proběhly bez problémů. Jen to bylo pomalé. Spousta semaforů a opět se nekonala žádná zelená vlna.
Na letiště nás odvezl shuttle z půjčovny a hned jsme se postavili do fronty u odbavení Air New Zealand. Už tehdy jsme si všimli, že někteří cestující mají problém. Musí si zavazadla přebalit nebo doplatit. Probíhalo dost přísné vážení i příručních zavazadel. To se nám zatím nikdy a nikde nestalo. Air New Zealand má ten limit hodně nízký. Jedno příruční zavazadlo s váhou maximálně 7kg a k tomu dámská kabelka nebo tenká počítačová brašna.
Když na nás přišla řada, tak nám paní na přepážce zvážila nejdřív obě odbavená zavazadla = 25 + 23,5 kila při limitu 23kg. To ještě šlo. Nám bylo jasné, že příruční na tom budou ještě hůř 10 + 15. Takže dohromady skoro 15 kilo navíc. Tak jsme se do toho pustili jako u nízkonákladových aerolinek. Maximalizace oblečení na sobě a využití kapes. Takže na kraťasy přišly džíny, na tričko s krátkým rukávem outdoorové bundy. Notebooky skončily v igelitce = improvizovaná tenká počítačová brašna. Do kapes u bundy jsem rozmístil objektivy k foťáku, externí HDD, napájecí zdroje a těžší suvenýry. Knihy si přidala manželka do kabelky. Sice navlečení jako blázni, ale na druhý pokus jsme už prošli. Za odměnu nám paní na ta příruční zavazadla dala štítek, že jsou OK. Ještě před bezpečnostní kontrolou jsme se zase vysvlékli. Skoro jsem se v tom oblečení uvařil ve vlastním potu.
Kontrola proběhla bez komplikací. Hned jsme si to namířili k našemu gatu. Usadili jsme se a za chvíli hlásili, že bude provedeno další vážení příručních zavazadel před vstupem na palubu ! A prý kdo nesplňuje, má se jít udat k pultu a zaplatit za nadrozměrné zavazadlo. Manželka se začala bát. Já teda taky, ale dělal jsem hrdinu. Že když budou vážit, tak se jim tam zase obléknu. Naštěstí jen vyhrožovali a vážení už naštěstí nebylo.
Po průchodu k nástupnímu tunelu jsme zahlédli naše letadlo. ¨
Byla to létající reklama na film Hobbit
Let do Londýna proběhl v pohodě. Díval jsem se na několik dílů nové série Big Bang Theory a později i spal.
Spoj British Airways do Prahy měl hodinové zpoždění. Přesto jsme doma s manželkou stihli na prvního máje i potmě zajít na zahradě pod rozkvetlou třešeň.
A tím jsme naší cestu kolem světa úspěšně zakončili.
Na úplný konec ještě trochu statistiky našich dopravních prostředků :
letadlo = 42000 km
auto = 8300 km
vlak = 1700 km
loď = 150 km
autobus = 120 km
taxi = 15 km
kolo = 10 km
pěšky = nepočítaně
