Měli jsme v jeden den dvě večeře :
Praha - Lisabon
Lisabon - Rio
Hovězí kari s bramborovou kaší mi chutnalo víc než ty masové koule.
Přiletěli jsme do Ria o půl hodiny dříve než byl plán. A "předletěli" jsme ostatní noční spoje z Evropy. Díky tomu naše vstupní pasové odbavení proběhlo v řádu desítek vteřin. Protože jsme přišli k přepážkám jako první. Pro změnu jediné naše podpalubní zavazadlo dorazilo na pás mezi posledními. Ale i tak jsme se před letiště dostali před třičtvrtě na sedm místního času. Je tady o čtyři hodiny méně než u nás.
V plánu jsme měl využít autobus 2018, který jezdí každých třicet minut za přijatelný peníz (16 realů za osobu). Cestou k východu jsem odmítal spousta nabídek na taxi. Bohužel nám autobus odjel před nosem. V tu chvíli tam byl taxikář, který nám nabídl cestu za 50 realů. Automaticky spustil taxametr a v ranní špičce jsme se dostali na cenu skoro 70 realů. Alespoň jsme si cestou popovídali a zažili místnou docela hektickou dopravu.
V hotelu nám předčasný check-in neudělali, ale mohli jsme se alespoň převléknout, zavolat domů přes internet a uložit si zavazadla do odpoledne.
V plánu jsme měli nejdříve vybrat místní měnu z bankomatu. Nejprve jsem zkoušel bankomat v metru, ale ten chtěl 24 realů transakční poplatek. Na konci našeho metrového přesunu (3,70 realu za osobu) jsme našli pobočku Citibank. A v ní celé hnízdo bankomatů.
Ale opět stejně vysoký poplatek. Poslední pokus proběhl naproti v bance Santander. A měli tam úplně stejně početné hnízdečko. Poplatek za výběr tady byl jen 12 realů. Při všech pokusech mi zafungovala hned první karta. Je to kreditka od Cetelemu, která u nás nemá téměř konkurenci v kurzových přepočtech. Předem jsem si na ni poslal hotovost. Neměl bych tedy platit žádná procenta z hotovostního úvěru. Uvidíme jak to dopadne. Pak jsme si ještě koupili zmrzlinový koktejl. I tady platba kreditkou proběhla na první pokus. Jen jsme si ověřili, že tady se anglicky domluvíme jen stěží,
Potom následovala od 10:30 naše hlavní dnešní plánovaná věc. free walking tour po centru s průvodcem. Na konci zhruba dvou a půl hodinové procházky se očekává nějaký příspěvek za snahu. Nás to vyšlo dohromady na 50 realů. Logicky jsme si vybrali anglickou verzi, existují přinejmenším i portugalská a španělská.
Ve skupině 25 lidí jsme se sešli čtyři Češi. Kromě nás dvou tam byli dva kluci původem z Čech. Jeden dnes žije v Irsku a má francouzskou přítelkyni, ten druhý byl v USA a přivezl si sem pro změnu Rakušanku.
Naše průvodkyně nám řekla i o tom, že v Riu jsou jen dvě roční období. Léto a peklo. Peklo je v době, kdy teploty rostou nad únosné hodnoty.
Naštěstí jsme tady v místním létě. Teploty mají být kolem 27 stupňů přes den a o tři stupně méně v noci.
Sídlo ropné společnosti Petrobras
Je hned vedle jedné z nejstarších místních budov na náměstí Carioca
První zastávkou byl vyhlášená, a uvnitř krásná, cukrárna Colombo
Podobných krásných původních domů v Riu už moc není.
Hodně míst je před olympiádou rozkopaných. Tady se jim asi povedlo překopnout telefonní kabel.
Strom plný dělových koulí jsme už na cestách viděli několikrát. Tady v centru žádné varování, jako na Havaji, neměli.
Nemohli jsme vynechat oblouky tramvajového mostu v Lapě
Poslední zastávkou procházky byly slavné Selaronovy schody. Tady byly davy turistů.
Od schodů nám chybělo jen asi jeden a půl kilometru pěšky do hotelu.
Trochu se nám cestou rozpršelo. Najednou bylo všude na ulicích docela dost vody, která neměla kam odtékat.
Do hotelu jsme, se zastávkami v opakovaných průtržích mračen, šli asi hodinu. Promoklí na kost a ke konci už jsme se brodili vodou do půli lýtek. Bylo to dost nepříjemné. A smradlavé.
Naštěstí nás do hotelu vpustili.
Žádné komentáře:
Okomentovat