Pátek 29.března byl posledním dnem našeho izraelsko-jordánsko-izraelského putování. Jak jsme věděli, pátek bude limitovaný nutností vrátit auto do půjčovny už ve 12 hodin, protože v Eilatu všechny půjčovny dodržují striktní šabat. Moc jsme toho tedy plánovat nemohli. Nejprve jsme jeli podél pobřeží pár kilometrů k izraelsko-egyptskému přechodu. Cestou bylo pár drahých turistických atrakcí třeba podmořské akvárium nebo pláž s možností potápění, ale to nás nelákalo. Nakonec jsme asi dvě hodiny strávili v ptačí rezervaci kousek před hraničním přechodem do Jordánska.
Manželka mezi skoro profíky. Jejich vybavení bylo "trošku" lepší. Ale i tak jsme si to trpělivé čekání užili. Jen ta úspěšnost dobrých fotek u nás nebyla moc vysoká.
Zbývalo doplnit nádrž a vrátit auto. Vrácení proběhlo rychlou obhlídkou bez jakéhokoliv papíru. Když jsem chtěl nějaké potvrzení, slečna slíbila, že mi ho v neděli pošlou mailem.
Letadlo letělo až večer a v postupně umírajícím šabatovém Eilatu nebylo moc co dělat. Lehli jsme si na lavičku a pojídali jahody. Kolem třetí odpoledne jsme převezli zavazadla na autobusové nádraží. Dnes už měly odlétat jen dva lety a ten náš byl úplně poslední. Raději jsme tam šli dřív. Systém organizace autobusové dopravy bych nazval indickým. Tragédie je totiž slabé slovo. Davy turistů narůstaly. Pak přijel jeden autobus kam se dostala tak třetina čekajících cestujících. Němci letící dnešním předposledním letem už byli dost nervózní. Nikde žádná informace natož nějaká lidská obsluha. Mezitím přijelo a odjelo několik prázdných autobusů na nové letiště kam ještě skoro nic nelítá. Tam byl pravidelný jízdní řád.
Nakonec jsme se po skoro hodině dostali do druhého autobusu. Na letišti už končilo odbavení do Berlína, ale někteří Němci určitě ještě zůstali na nádraží. Z dalšího autobusu je potom tahali dopředu, aby to ještě stihli.
Na letišti proběhl nejprve výslech proč jsme byli v Jordánsku. Měli na papíru česky psané otázky a ukazovali nám je. Rentgen zavazadel taky proběhl úspěšně. Po něm většina cestujících šla na výslech číslo dvě. Nás poslali už rovnou na pasovou kontrolu.
Po nástupu do letadla jme byli překvapeni tím, že na stejných sedadlech v první řadě nám tentokrát chyběl prostor na nohy.
Protože přílet do Prahy byl před půlnocí, použili jsme opět Prague Airport Transfer.
Teď přijde dovětek proč uveřejňuji popis posledního dne s tak velkým zpožděním. V neděli mi žádné slíbené potvrzení z půjčovny nepřišlo. Místo toho si ti matláci z eliatského Budgetu strhli 2000$ z mojí kreditky. Po konverzi 47400Kč.
Hned jsem jim napsal mail s žádostí o vysvětlení s tím, že do telefonu jsem se dozvěděl o částce 10OO šekelů za ztracený klíč (zhruba 6000Kč). Bez odezvy, jen mi přišlo několik doručenek. Za týden jsem poslal připomínku. Naprosto stejná (ne)reakce. Po dalších třech dnech jsem to napsal na všechny možné mailové adresy nejen eilatského budetu, ale i na izraelskou centrálu. Odezva byla během pár hodin. Moc se omlouvají, že došlo k chybě. Klíč má stát 1500 šekelů a zbytek mi vrátí. Do 21 dnů, ale prý se pokusí věc urychlit. Sliby chyby. Po uvedené době jsem je ještě jednou upozornil, že věc předám bance s žádostí o chargeback. A tak se i stalo. Stále tedy čekám na vrácení peněz.
Jarní putování uzavřu konstatováním, že osazenstvo Budgetu v Eilatu je skutečně neskutečná banda idiotů.
Doplnění 26.6.2019
Dnes mi přišla zpráva z Raiffesen bank :
S potěšením Vám oznamujeme, že Vaše reklamace byla v reklamačním řízení obhájena a uznána oprávněnou. Částka ve výši 37,717.--CZK byla připsána zpět na Vaši kreditní kartu.
Hurá :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat