Den 17. - Cinque Terre

Dnešek byl výjimečný, protože jsme cestovali hlavně lodí a vlakem. Ráno jen pár kilometrů autem do přístavu a odpoledne zpět. Cílem byla hodně turisticky populární oblast Cinque Terre. Je to pár (cinque = pět) vesniček na pobřeží a ve strmých kopcích. Baráčky jsou barevné a nalepené na sebe jako vlaštovčí hnízda.
Existuje několik možností jak je projet. Auto je asi ten nejkomplikovanější způsob. Parkování je totiž hodně omezené a pokud parkoviště existuje, tak je někde v kopci a do vesničky daleko. Preferované varianty jsou tedy loď a vlak. Je potřeba říci, že tady umějí, a evidentně chtějí, prodat úplně všechno. Během roku a jednotlivých dní mají třeba tři různé sazby na vlakové lístky. Dnes bylo úterý a přesto jsme jeli v tom nejvyšším tarifu. Využívají se úplně běžné vlaky (mimochdem hezké) projíždějící touto lokalitou. Jen si turista není schopen koupit jízdenku za 3,40 EUR, ale dnes stála 10 EUR. To je cena za jedinou jízdu mezi těmi vesničkami.
Existuje hop on / hop off verze pro vlak, která se jmenuje Cinque Terre Card . Ta by dnes stála 32,50 EUR za jednoho. Má tam tedy kromě vlaku i něco navíc, ale pořád to je docela drahá záležitost. Varianta hop on / hop off loď s jednosměrnou jízdenkou byla za 30 EUR na osobu.
Já jsem zvolil loď jedním směrem a zpátky vlak z Monterosso přímo do La Spezia.
Vtipné je, že po nás za celou dobu nikdo nechtěl ty lodní lístky vidět. Podobně to bylo ve vlaku.
Bylo krásně a v přístavu stály dvě ohromná turistická lodní monstra. Takže spolucestujících bylo stále dostatek.
Jeli jsme lodí v 9:15.

Vzadu je vyhlídková a fotografická cestička ve vesničce Manarola (zdarma)

Tady je příklad jak se snaží prodat co jde. V jednom z městeček (Vernazza) jsem měl vyznačenou fotovyhlídku. Na manželku to převýšení bylo moc velké, ale já jsem to chtěl vidět. Většinu cesty (asi 400 metrů) jsem ušel a chybělo mi odhadem posledních 200 metrů. Najednou z levé strany hlas : "kde mám lístek ?". Lodní lístek je málo a tady začíná turistická trasa. Jestli chci jít dál, tak mám zaplatit 7,5 EUR. Cena nebyla problém, problém byl ten přístup. Takže jsem nezaplatil, neviděl a přesto žiju.

Většina vlakové trati je skrytá v tunelech.

Opět pár manželčiných fotek většinou ptačím objektivem

Malý mořský vílák

Den 16. - Leonardo a Pisa

Dnes byl v plánu klidný program bez časového presu. Z Florencie jsme vyrazili směr městečko Vinci. Až do přípravy této cesty mě nikdy nenapadlo že Leonardo da Vinci pocházel z Vinci. Přesněji řečeno ze samoty Anchiano kousek nad Vinci.
Má tady opravený rodný dům a ve Vinci je jeho muzeum.

Všude v okolí rostou olivovníky a pěstuje se vinná réva.

Jsou to dvě budovy. V jedné z nich je promítací sál s multimediálním filmem o Leonardovi. V té druhé je prodejna.

Sjeli jsme do Vinci kde je toho k vidění víc. Mají tam nemálo modelů jeho vynálezů.

Mně se nejvíc líbil ten asi nejjednodušší - měřič síly větru. Tenký pásek kovu uchycený v očku nahoře. Když fouká tak se pásek vykloní a ukáže na stupnici sílu větru.

Mnohonásobný kladkostroj

Dělo na mnoho výstřelů

Tank

Z Vinci jsme přejeli do Pisy. Světoznámá věž mě zaujala z hlediska turistů tím, že to může být levná aktivita. Parkoviště (asi 800 metrů vzdálené) zadarmo a stejně tak vstup do areálu. Vstupenky se platí až při vstupu do jednotlivých budov. Ale toho jsme nevyužili.
Směrovky z parkoviště jsou poměrně jednoznačné.

"originální" fotky se vyrábějí na mnoha místech současně

Náš oblíbený sochař Igor Mitoraj je i v Pise

Bohužel se v Pise nedá létat dronem. Ani mimo areál - je to zablokované aplikací DJI.
Kousek za Pisou je malý přírodní park v bažinách. Manželka zkoušela ulovit nějaké ptáky, ale maximum byla krásná ještěrka

Dnes bydlíme v městečku La Spezia v Hotelu Nella
Ještě pár dnešních fotek od manželky

Den 15. - Florencie

Dnes nás čekala prohlídka Florencie. Do historického centra je hloupost jet autem. Mají tady několik tramvajových linek (asi 3), které nahrazují metro. Bohužel interval tramvaje T1, přinejmenším dnešní neděli, vůbec neodpovídal potřebám a očekávání cestujících. Už cesta do centra znamenala na počíteční stanici téměř 100% naplněnost. Pak ještě pár lidí nastoupilo, ale mnoho cestujících zůstávalo na stanicích.

Už tak nasadili systém pípni kartou a jeď. Ale Italové mají raději papírové lístky. Byli jsme s manželkou jediní, kdo to v našem okolí použil.

David v mnoha podobách a částech těla

Zajímavé sluneční hodiny na jedné bazilice mají víc "ciferníků" a dokonce jsou oboustranné

Viděli jsme i asi desetičlennou manifestaci magorů na kolech s vlajkami a křikem "Free Palestine".

V pozadí slavný most Ponte Vecchio

Trochu zvláštní móda

První časovaná zastávka (13:00) byla v Galerii Uffizi. Je to jedna z neslavnějších uměleckých galerií na světě. Vstupenky je potřeba koupit s předstihem. Přesněji řečeno objednat a zaplatit. Vyzvedávají se na místě 15 minut před stanoveným vstupem. Kousek od galerie stojí slavná socha Davida. Ale už dávno to není její originál. Oběd na náměstí v obklopení soch jsme vynechali. Na takové zbytečnosti nemáme čas :-).

Uffizi je opravdu veliká. Pokud by chtěl člověk vidět všechno, tak je to nejméně na půl dne. My jsme si dopřáli necelé dvě hodiny. A snažili jsme se najít ty top kousky

I Leonardo da Vinci měl svůj sál

Michelangelo

Rembrandtův autoportrét. Autoportrétům je tady vyhrazeno několik sálů.

Jednou ze zdejších ikon je MEdusa od Caravaggia

Z Uffizi jsme přešli do baziliky Svatého kříže (Basilica di Santa Croce di Firenze). Ta je zvláštní tím, že je v ní pochováno mnoho italských umělců a obecně známých lidí.

Jako třeba Machiavelli

Počítali i s Dantem, ale Ravenna jim ho nedala :-)

Leží tu Michelangelo

i Galileo Galilei

Čekal nás poslední přesun do Galleria dell'Accademia na 17:15, tedy instituce kde je vystavený Davidův origánál. Opět vstupenky je nutné koupit předem. Nejbližší volný termín dnes byl až na středu. Organizace front trochu pokulhává. Ale byl víkend sa svítilo sluníčko, tak to třeba byla výjimka.

Opravdu je tam

Zaujala nás nepřirozeně velká ruka.

Pak zbývalo už jen zpět na tramvaj a dojet k parkovišti. Bylo to ještě horší než ráno. östrůvek u hlavního nádraží (největší centrum pro veřejnou dopravu), byl našlapaný. Bohužel tam přijela našlapaná i tramvaj. Manželka. to chtěla vzdát. Ale moje rozměrová a váhová převaha udělala v tramvaji dostatek místa pro nás oba. Jak říká klasik : "stál jsem na jedné noze a ještě ne na své", ale dojeli jsme. Pak jen zasloužená odměna ve formě pizzy, kterou jsme vyzkoušeli už včera.

.
V lednici jsme tam objevili kozla Je to tedy italská výroba z Padovy, ale je náš

V pohodně mi udělali moji speciální pizzu (bez sýra, se šunkou, paprikovým salámem, paprikou a feferonkou). A náplní opravdu nešetřili. Za 8 EUR to je skvělá cena