Když jsem ženě v červenci 2013 oznámil, že nastala vhodná doba na cestu kolem světa, tak už to finální přesvědčování nebylo těžké :-).
Bude to asi největší a nejdelší cesta našeho života. Náročnost přípravy je o několik stupňů vyšší než ty dosavadní akce. Logisticky mi to připomíná film Kulový blesk a slavnou dvanáctisměnu bytů. Vše se tedy snažím připravit předem. V podobném případě není prostor pro zbytečnou improvizaci na místě. Samozřejmě se může stát něco nepředvídatelného, tak proč to ještě komplikovat u věcí předem jasných.
Kromě zdraví, touhy poznávat nové končiny a logistické přípravy jsou pro tento projekt nejdůležitější položky čas + finance.
Čas - jet až na druhý konec světa na dva / tři týdny je podle mého názoru nesmysl. Podstatnou část by člověk strávil na letištích a v letadlech. Navíc by to i kvůli časovému posunu nebylo o poznávání, ale spíše o testu odolnosti našich organismů. Jako naprosto šílený nápad mi přijde cesta kolem světa výherců soutěže na Frekvenci1. Proto jsem jako základní limit pro cestu zvolil 6 týdnů. V zaměstnání mi vyšli vstříc a mohl jsem si převést část dovolené na příští rok. Díky, Stando.
Finance - podobný "výlet" není levný. Ale když si srovnám cesty s cestovní kanceláří na Nový Zéland např. Eso travel 14dnů na místě za pěkných 114900Kč za osobu nebo jak se dá strávit týden za půl milionu na Maledivách, tak to naše dobrodružství bude v poměru zážitky : náklady nesrovnatelně bohatší.
Hlavním finančním zdrojem bude výsluhová penze z mého důchodového pojištění. Tam mi právě na přelomu 2013/2014 uplyne potřebných 15 let spoření. Takže rozbiju "prasátko" dřív, než nám politici vymyslí jiné využití našich vlastních našetřených peněz.
Proč to všechno děláme :
Protože peníze na bankovním účtu nám žádnou radost neudělají, zatímco zážitky zůstanou v paměti. Tedy dokud nás nepřijde navštívit pan Alzheimer.
Protože chci jednou za život zažít jaké to je :
- pozorovat Japonce konečně i u nich doma a projet se s nimi rychlovlakem
- vidět přírodu na Novém Zélandu (a snad i ptáka kiwi, který nám unikl ve washingtonské ZOO)
- když jeden den trvá 48 hodin (skoro) - proto letíme směrem na východ
- mít na pár dní opravdovou Havaj
Jak to máme naplánované :
Máme poměrně intenzivní náplň a jednoznačně omezený časový prostor. Nemělo tedy smysl hledat jednotlivé letenky a šetřit za každou cenu. Je to pro nás jednou za život a tak chci mít relativní klid. Nízkonákladovým cestováním se (možná) ušetří pár tisíc, ale stojí to spoustu neproduktivního času i rizik při vlastní cestě. A čas je ta nejcennější a nejdražší položka. Nízkonákladovou variantu si mohou dovolit snad jen studenti a dobrodruzi nebo důchodci bez závazků. Nic z toho nejsme.
Bylo tedy jasné, že využijeme variantu speciálních letenek pro cestu kolem světa. Ty obvykle umožňují změny letů po vystavení letenky. Dokonce i třeba po odletu letadla.
Když už jedeme kolem světa, a přímý let z Evropy na Nový Zéland neexistuje, tak proč se nezastavit na místech, která jsou na seznamu chtěných destinací. Zároveň těch zastávek by mělo být přiměřené množství - s ohledem na pobyt v délce alespoň jeden týden v každé zemi. Žena chtěla do Japonska, já na Havaj a Nový Zéland byl společný. Zastávka na pevninské části USA bude doplňující k našemu prvnímu pobytu a taky trochu provedeme upgrade našeho šatníku :-).
Letenky máme od Air New Zealand. Je to jedna z nejlépe hodnocených leteckých společností na světě. Současně asi jediná, která sama nabízí letenky kolem světa = RTW (Round the World). Mají sice poměrně omezené možnosti zastávek na trase, ale pro náš záměr to bylo téměř dokonalé spojení. Chyběla mi tam jen možnost návratu ze San Francisca. Plánovač to sice umožňoval, ale spojení na žádný den nebylo dostupné.
Zkoušel jsem nacenit stejnou trasu i přes letecké aliance STAR, OneWorld i Skyteam. Cena v jejich provedení byla zhruba dvojnásobná.
Levnější než aliance jsou specializované společnosti na letenky pro cesty kolem světa. Tam mi ale vždycky chyběla nějaká naše stanice, nebo naopak něco bylo pro nás nezajímavé. Ještě jedno zjištění - zpravidla levnější jsou trasy směrem na západ.
Protože přímá trasa z Prahy nebyla možná přes Tokyo (dalo se letět jen přes Německo do Hong Kongu), musel jsem začátek cesty plánovat z Londýna. Mezi Prahou a Londýnem jsem využil nastřádané míle British Airways z loňské africké cesty. Zpáteční letenky PRG-LHR-PRG nás pak vyšly na 1058Kč za kus. Je tam jen jedno, doufám, drobné riziko - máme na přestup v Londýně přesně 2 hodiny. Dřívější let z Prahy do Londýna není. Alespoň jsou oba lety na stejném terminálu.
Po rozsáhlém průzkumu jsem tedy začátkem srpna pořídil následující letenky v ceně 1781€ za kus.
K přechodu datové hranice dojde při letu z Aucklandu na Havaj. Odlétáme v sobotu před polednem a z letadla vystoupíme už v pátek večer.
Hned v září došlo ke slevě o zhruba 100€ za kus :-(. To je zatím úplně poprvé, co se mi nevyplatilo koupit něco s maximálním předstihem.
Letenka umožňuje úplné zrušení (poplatek 225€) a změnu i po odletu letadla.
Naše trasa je tedy Praha - Londýn - Japonsko (9 dnů) - Nový Zéland (13dnů) - Havaj (11dnů) - západ USA (8 dnů)- Londýn - Praha. Zbývající dny do celkového počtu slouží na letecké přesuny.
Všechno jsou to přímé lety bez přestupů, takže minimalizace ztrátového času.
Trochu nám v itineráři chybí Austrálie. Ale je tak velká země, že kvůli klokanům a opeře v Sydney mi návštěva nepřipadala efektivní. Třeba někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat