Snídaně slušná (párečky, palačinky, je možné si objednat i vajíčka) a po ní následovala cesta do půjčovny pro auto. Nejdřív metrem a pak jednu stanici autobusem. A opět s přestupem z červené na modrou trasu na opačné straně nástupiště. Tentokrát při cestě z centra. To mají moc chytře vymyšlené.
Moje přes 30 let stará ruština, kterou vytahuji ze zbytků paměti, slaví úspěch :-). Domluvím se bez větších problémů napoprvé. Občas tam sice skočí nějaké to slovíčko česko-polsko-slovensko-ruské nebo podobné, ale nikomu to nevadí.
Po asi 70 minutách jsme dorazili k půjčovně. Těsně před 9:00 kdy otevírají.
Uvnitř byl jeden mladší muž. Na něj jsem to zkusil anglicky, ale bez úspěchu. On nám auto nepůjčí. To musí kolegyně, která je na cestě. Přišla v 9:05, zapnula počítač a po víc než půl hodině domlouvání a vypisování nám byla schopná předat auto. Byli jsme tam jediným zákazníkem. Docela jsme pospíchali, protože přesně v 11:00 začíná slavnostní spouštění fontán s hudbou. Bylo to přes 30 kilometrů daleko. Přece jen jsem se bál možného hustého provozu. Ale musím říci, že to nebylo s dopravou nijak strašné. Ani silnice nebyly horší než u nás. Dálnice byla poloprázdná. Sygic fungoval i tady bez problémů. Do Petrodvorce jsme dojeli před půl jedenáctou.
Přišli jsme volně přístupným "Horním parkem" a koupili vstupenky do "Dolního parku".
Pršelo a navíc v pondělí mají místní paláce zavírací den. I přesto nakonec turistů při spuštění fontán nebylo málo.
Holubům déšť nevadil.
Fontány zatím bez vody
Kolem zábradlí se začalo dělat těsno. My jsme v našich pončech opakovaně dostávali do hlavy rány od deštníků (samozřejmě nechtěné).
Všiml jsem si jednoho člověka za zábradlím a dvou modrých tyčí ve tvaru "T".
Můj odhad byl správný. V Praze bychom o něm mohli říci, že je držitelem klíčů od Metra. Byl to totiž držitel otvíráků.
Postupně otáčel dvěma ventily a z vodotrysků začala proudit voda. K tomu z reproduktorů hrála klasická hudba.
V Japonsku, v USA nebo asi i u nás by tam už dávno byly magnetické ventily a vše by bylo automatické. Ale ruční práce má svoje kouzlo. A hlavně pán má práci.
Naše auto bylo na velkém parkovišti skoro opuštěné.
Druhou zastávkou byl "Mořský chrám". Je to Chrám svatého Mikuláše v pevnostním městě Kronštadt. A tam se dostat veřejnou dopravou není úplně jednoduché. Proto jsme si dnes půjčili auto. A stálo to za to.
Uvnitř jsou na stěnách soupisy ruských námořníků - obětí námořních bitev od roku 1695 do 1918. To množství je ohromné.
Z Kronštadtu jsme jeli zpět do půjčovny. Deštivá cesta asi 65 kilometrů. Opět v pohodě. Jen jsem jednou špatně odbočil a stálo nás to pár desítek rublů na mýtném.
Zbývalo dobrat benzín za asi 15Kč za litr a auto jsme ve 14:30 úspěšně vrátili.
Na stanici metra "Zvjozdnaja" jsme došli pěšky. A u hotelu jsme si znovu zašli do "Pirožkové" na koláče.
Tohle je základní sladký sortiment, kromě toho mají i nejrůznější karbanátky, palačinky apod.
Kolik je náplně na reklamě, tolik je jí i ve skutečnosti. Možná i víc. Tady se ještě nešidí. A to je dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat