Pohyblivé obrázky z Irska

Dublin

Poslední celý den v Irsku jsme strávili v Dublinu. Bydlíme v centru, tak jsme to zvládli pěšky. Kousek od hotelu máme dublinskou dominantu - jehlu.

Následovala návštěva knihovny s nejstarší irskou knihou Book of Kells v Trinity college. Ručně psaná, či spíše kreslená, kniha je víc jak 1200 let stará.

Cestou ke katedrále jsme prošli kolem sochy fiktivní Molly Malone. Její poprsí prý přináší štěstí.

Během celé irské výpravy jsme měli štěstí na počasí. S výjimkou jízdy v autě jsme nezmokli. To nás potkalo až před hlavní katedrálou irské protestantské církve.

Je v ní mnoho připomínek nejrůznějších válečných konfliktů.

Katedrálaa je zasvěcena irskému patronovi svatému Patrikovi.

Jedním z děkanů katedrály byl i Jonathan Swift, autor Gulliverových cest.

Nemohli jsme vynechat největší turistickou atrakcí Dublinu - Guinness Storehouse.

říkal jsme si, kolik Irů bylo někdy na chmelové brigádě a mohlo chmel vidět ve skutečnosti.

Přesná teplota pražení sladu je klíčem k barvě a chuti.

Jedno patro je věnované historii reklamy

Na konci prohlídky je bar s vyhlídkou a jednou sklenicí piva v ceně vstupenky

Den jsme uzavřeli posledními fish and chips v baru Darkey Kelly's

Zítra nás čeká odpolední odlet a návrat domů.

Jak jsme se pěkně projeli

Sešly se dva odjíždějící autobusové zájezdy a příchozí na snídani si neměli kam sednout.

Hotel byl kousek od centra, tak jsme si na dopoledne naplánovlai krátkou procházku po Belfastu.

Nejznámější bar nemá v 9 ráno otevřeno.

V 9:30 se nedalo dostat ani k radnici.

Totálně zničené domy jsou pár set metrů od radnice.

Dnešním hlavním cílem bylo Newgrange. Asi 20 kilometrů před ním (směrem od Belfastu) je Monasterboice. Je tam hřbitov a na něm tři tisíc let staré skoro šestimetrové kříže. Do nich jsou precizně vytesány biblické výjevy.

A teď přišla největší neplánovaná záchraná akce. Sáhl jsem do batohu pro dron. Nebyl tam. Po prohledání auta bylo jasné, že musel zůstat na pokoji. Bylo 12 hodin, naše vstupenky do Newgrange na čas 13:45. Do Belfastu přes hodinu jízdy jedním směrem. Zavolal jsem do hotelu a poprosil je o informaci jestli při úklidu najdou v našem pokoji zabalený dron.

V Newgrange jsem se dozvěděl, že dron našli. Takže následovalo volání do půjčovny a prodloužení výpůjčky auta. Naplánoval jsem tedy návrat do Belfastu po ukončení zdejší prohlídky. Dnes bylo, asi jako obvykle, vyprodáno.

Návštěva se koná místními autobusy a přejíždí se na dvě lokality. Obě jsou přes 5000 let stará pohřebiště. Jsou to struktury složené z jednotlivých kamenů vyskládaných do podoby klenutého oblouku. Uvnitř jsou úzké chodby. Nejprve se jede na Knowth, který se dá projít jen z vnějšku.

potom následuje Newgrange

Vrcholem je možnost vstoupit do chodby, která je v originálním stavu, jak ji před 5000 lety postavili. Uprostřed je malá místnost kde probíhaly rituály. Tam se nesmí fotit. Já jsem si v chodobě "cvaknul" manželku, která se statečně poprala se svojí klaustrofobií.

Po ukončení návštěvy Newgrange jsme se vrátili asi 120 kilometrů do Belfastu, kde jsem se shledal s dronem. Zbývalo 150 kilometrů do Dublinu a na letišti vrátit auto. Do hotelu jsme přejeli autobusem Aircoach číslo 700.

Cesta do Belfastu

Dnes to bylo volnější, jen dvě zastavení. První byla fotozastávka The Dark Hedges. Netušil jsem, že to je místo kam míří autobusové zájezdy. Ale je tam lidí jak na pěší zóně.

Byli jsme tam asi dvě hodiny a prošly tam určitě stovky turistů. Následoval přejezd do Belfastu do muzea Titanicu. Je to velkolepá budova.

Uvnitř výstavní prostory o historii před Titanicem, jeho stavbě i ztroskotání.

Mají tam i vnitřní lanovou dráhu, kam se stojí dlouhá fronta.