Celý dnešní den jsme měli vyhrazený na Tallin. Má to být město s nejkrásnějším historickým jádrem ze všech pobaltských měst. A musíme to potvrdit. Je relativně malé, ale udržované v určitém stylu bez zbytečných supermoderních staveb a jiných "opičáren". Dokonce i na trhu má jasnou převahu místní rukodělná práce před čínskými plastovými šmejdy.
Hned dopoledne od 10:00 jsme měli v plánu Free walking tour. Před tím bylo potřeba dojet 15 kilometrů do města a zaparkovat. Už dojezd nebyl nejjednodušší, protože centrum Tallinu je slušně rozkopané. Navigace s tím měla docela problém a posílala mě opakovaně jednosměrkou do protisměru. Zvládli jsme to a přišlo parkování. Předem vybrané parkoviště jsme našli a chtěl jsem zaplatit. Estonsko je nejvíc elektronická země na světě, mají tady už online i volby. Bohužel na parkovišti bylo možné zaplatit jen mincemi nebo aplikací s registrovanou kartou.
Nakonec jsem si doběhl do obchodu rozměnit. I přesto se podařilo přijít na start včas.
Přišlo nás celkem kolem 40 turistů. Nejprve proběhlo tradiční vyjmenování zemí odkud návštěvníci přijeli. A byla to slušná šíře. Jihoafrická republika, Austrálie, USA, Malajsie, Německo, Velká Británie, Švédsko a my dva. Průvodkyně říkala, že to potřebuje vědět, aby mohla politicky korektně vyprávět historii a historky. Kromě nejbližších sousedů, kteří si historicky Estonsko předávali a dobývali, jsme to nejvíc "schytali" my Češi.
Poprvé hned na začátku u pomníku nezávislosti jsme se všichni dozvěděli, že ho stavěla česká firma. A že tak drahý pomník nikde na světě nemají.
Na největším náměstí tam právě probíhala připomínka deportace 10000 lidí do sovětských lágrů v roce 1941. Skauti na zem připevnili tisíce modrých balónků.
Nejkrásnější kostel je pravoslavný Chrám Alexandra Něvského. Uvnitř je ale zakázáno fotografovat.
Tady padla druhá česká poznámka, že Češi jsou jediný národ na světě, který má procentně víc ateistů než Estonci.
Zajímavá plaketa na domě
Připomínka Borise Jelcina, který byl u dělení Sovětského svazu. A v Estonsku proběhla revoluce bez obětí podobně jako u nás. Nazývají jí Zpívajcí revoluce.
Od průvodkyně jsme se ještě dozvěděli, že Estonci a Finové mají podobný jazyk a rozumí si. Dokonce prý finská a estonská hymna mají stejnou melodii. Poslední z této skupiny jazyků je maďarština, které je naopak pro Estonce naprosto nesrozumitelná.
Společná téměř dvouhodinová procházka skončila na náměstí u radnice. Na ní mají dva draky, kteří slouží k odtoku vody ze střechy.
Po zaplacení dobrovolného příspěvku a rozchodu jsme si s manželkou prošli skoro celou trasu ještě jednou. Tentokrát i se vstupem do kostelů a delšími fotozastávkami.
Vchod do téměř 600 let nepřetržitě používané lékárny
Podařilo se nám najít i bramborové pole. To je prý kus soukromé půdy, ze které majitel musí platit vysoké daně, ale nesmí tam nic postavit ani to nijak komerčně využít. Tak se prý letos rozhodl, že kousek od kostela vysází na svém pozemku brambory.
Vrátili jsme se i na náměstí s balónky. Tam už proběhly nějaké oficiální akty a mezi balónky se dalo chodit. Občas se při závanu větru nějaký i odlepil a uletěl.
Při procházce jsme se dozvěděli, že zítra tady bude na návštěvě dánská královna při příležitosti 800 let, kdy v Estonsku Dánové vládli. A právě tady získali Dánové svoji červenobílou vlajku.
Probíhají poslední přípravy, takže zahradníci doplňují květinové záhony
v kostele bude zítra od 11:00 mše za účasti královny. Zavěšují dánskou vlajku a instalují památeční tabulku.
Mimochodem ten kostel je vyzdoben krásnými dřevěnými erby. Najednou odešly všechny výpravy a my jsme tam byli skoro sami. Pak se ozval zvuk varhan a měli jsme soukromý koncert. Asi taky trénují na zítřek.
Nejen policejních škodovek tady na severu jezdí hodně.
V jednom z průchodů jsme objevili dlažbu a ní letopočty s událostmi. Dotáhli to k dokonalosti i tím, že už napsali i budoucnost.
V Rize mají Tři bratry, v Tallinu pro změnu Tři sestry
Pak následoval pozdní oběd v LIDO a přejezd k vodpopádům Jägala. JEdná se o nejvyšší přírodní vodopád v Estonsku. Má asi 8 metrů.
Nevypadá špatně.
