Ranní vstávání ve 4:30 nás lehce odrovnalo. Do přístavu na trajekt jsme to měli asi 3 minuty autem. Na lístku bylo uvedeno, že se má dorazit nejpozději 60 minut před vyplutím. Ze tří společností, které zajišťují přepravu Tallin-Helsinki jsme použili Eckerö line. 78€ za zpáteční cestu mi přijde hodně příznivá cena. Navíc díky brzké cestě a naopak pozdnímu čtvrtečnímu návratu jsme ve Finsku celé tři dny.
Na palubě bylo spousta místa na sezení. Ale k ležení toho, kromě placených kajut, moc nebylo. Po 130 minutách jsme vyjeli do Helsinek.
Měli jsme v plánu jedinou věc - návštěvu národního parku Nuuksio, který je asi 40 kilometrů od Helsinek.
V parku mají zajímavě zobrazené co se smí a nesmí.
Mapa parku s trasami. My jsme šli rovnou dvě - žlutou a modrou. Dohromady kolem 10 kilometrů. Často po kamenech a mezi kořeny.
Není nad kvalitní informační tabule. Takže jsme se vydali na opačnou stranu než jsme chtěli. Naštěstí nám po asi 200 metrech GPS ukázala skutečnou polohu.
Finsku se oprávněně říká země tisíce jezer. V Nuuksio parku je jich několik desítek.
Husa berneška
Voda je narezlá od rašeliny, ale je krásně průzračná.
Dřevo je volně k dispozici pro grilování. Mě zaujala sekera i pila bez řetězu. Jak dlouho by to tak vydrželo u nás.
Místní značení tras je z barevných dřevěných špalíčků umístěných na stromech v poměrně krátké vzdálenosti mezi sebou. Zabloudit je prakticky nemožné.
Manželka krásně zachytila sojku. Vypadá úplně stejně jako ty na naší zahradě v Praze.
Jeden z mála nápisů, který se mi tady na severu podařilo rozluštit dedukcí "flaskretur = vracení lahví". Tuhle službu ale zrovna vůbec nepotřebujeme :-(.
Potřeboval jsem koupit krytku na objektiv, protože ta dosavadní mi přestala fungovat. Padala bez varování. V Tallinu jsem ji nesehnal, tady ji naštěstí měli. Sice to je Nikon a za dvojnásobnou cenu než u nás (29€), ale funguje. Zajímavé bylo, že jsem platil bezkontaktní kartou a mají limit 50€ na jednotlivou platbu bez PINu. Takže to není limit na kartě, ale na terminálu.
Dostal jsem chuť na grilované kuře. Vyrazili jsme na lov. Potěšilo mě, že s prodavačkou v supermarketu jsme se bez problémů domluvili anglicky. U nás jsem podobnou situaci párkrát viděl, ale turisté neměli tolik štěstí jako my.
Vybrat si jeden z chlebů už byl složitější oříšek. Vypadaly stejně, jen ty pytlíky měly jiné nápisy. Pro nás tedy nepoužitelné rozlišovací znaky. Na jednom z nich ale byla kromě textu i nakreslená zrníčka. Usoudili jsme, že to bude celozrnné provedení.
Bydlíme v typickém seversky strohém hotelu Forenom Takto nám přišly klíče od pokoje.
Kód funguje na všechny veřejné místnosti v hotelu včetně výtahu i do našeho pokoje. Vůbec jsme nepotřebovali řešit cokoliv s recepční.
Žádné komentáře:
Okomentovat