Den 9. - Helsinki

Dnešek byl celý k dispozici pro Helsinki. Trajekt nám odjížděl až 21:40, takže času bylo víc než dost. Jako obvykle jsme si nakombinovali zajímavosti a vyrazili. Dnešek byl první den dovolené, kdy nám podle předpovědi mělo pršet. Bylo zataženo a foukal vítr.
V celém širokém okolí centra Helsinek jsou parkovací zóny. Ceny pro nás moc lidové nejsou. 4€ za hodinu v centru a 2€ v okolí. V parkovacích domech je sazba i 6€.

První zastávkou byl pomník nejslavnějšího finského skladatel Sibelia.
Na místě bylo několik turistických autobusů. Asi z výletních lodí. I Indové dorazili.

Druhým místem byl olympijský stadion, kde Zátopek vyhrál tři olympijská zlata. Bohužel stadion prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Tady jsme jako turisti byli sami.

Třetí atrakcí, tentokrát už opět s velkou mezinárodní návštěvou, byl skalní kostel

Někdo jede tisíce kilometrů z Asie. Sedne si v kostele a tam čumí v mobilu na box. Asi má kvalitní datový tarif.

Následovalo nalezení parkovacího místa v 2€ zóně a už jen pěší pohyb po centru.
Nejprve budova stará tržnice, kde bylo krásně upravené jídlo. Primárně asi určené pro turisty.

Přes venkovní tržnici jsme došli k pravoslavnému Chrámu Zesnutí Bohorodičky.

Tentokrát mi bez skurpulí vlezla do záběru kanadská rodinka

Kolem Prezidentského paláce

jsme došli na Senátní náměstí s katedrálou.

Manželka chtěla navštívit supermoderní knihovnu. Prošli jsme kolem obrovského obchodního domu Stockmann ve stylu Art Deco

i kolem české restaurace Vltava.

Zrovna začalo pršet a v knihovně jsme strávili asi hodinku.

z terasy je vidět olympijský stadion

Záchody jsem snad ještě nefotil, ale tady to je opravdu netradiční. Jednotlivé kabinky jsou v dnešní době, kdy se počet pohlaví neustále rozrůstá, ideální volbou.

K dispozici jsou za nákladovou cenu 3D tiskárny, plotry nebo i grafické stanice na animace.

Jsou tady šicí stroje i místnosti na schůzky nebo prostor pro setkávání maminek.

Přestalo pršet a my jsme vyrazili zpět k našemu draze zaparkovanému autu. Do odjezdu trajektu nám zbývalo asi 5 hodin. Ty jsme strávili na parkovišti v přístavu čtením a odpočíváním.
Na trajekt jsme najížděli mezi prvními osobními auty. Tím jsme měli šanci získat slušné místo na ležení. Podařilo se najít sedačku a obsadit ji. Během minuty se z reproduktorů začala ozývat diskotéka. Manželka byla rozladěná, ale nakonec po skoro hodině stejně v tom hluku usnula. Mně se to líbilo. Hráli melodický rock částečně anglický a většinou finský. Ty finské písničky jsem vůbec neznal, ale Shazam mi je pomohl identifikovat. Tady je vzorek :

Trajekt do Tallinu připlul s asi 15 minutovým zpožděním. Zbýval nám přesun do hotelu. Bydlíme asi 15 kilometrů východně od města v malém rodinném B@B. Předem jsem jim psal, že dorazíme až po půlnoci. Starý pán na nás čekal. Mluvil jenom rusky, ale zvládli jsme to bez problémů.

Den 7. - Procházka finskou přírodou a dospávání se

Ranní vstávání ve 4:30 nás lehce odrovnalo. Do přístavu na trajekt jsme to měli asi 3 minuty autem. Na lístku bylo uvedeno, že se má dorazit nejpozději 60 minut před vyplutím. Ze tří společností, které zajišťují přepravu Tallin-Helsinki jsme použili Eckerö line. 78€ za zpáteční cestu mi přijde hodně příznivá cena. Navíc díky brzké cestě a naopak pozdnímu čtvrtečnímu návratu jsme ve Finsku celé tři dny.
Na palubě bylo spousta místa na sezení. Ale k ležení toho, kromě placených kajut, moc nebylo. Po 130 minutách jsme vyjeli do Helsinek.
Měli jsme v plánu jedinou věc - návštěvu národního parku Nuuksio, který je asi 40 kilometrů od Helsinek.

V parku mají zajímavě zobrazené co se smí a nesmí.

Mapa parku s trasami. My jsme šli rovnou dvě - žlutou a modrou. Dohromady kolem 10 kilometrů. Často po kamenech a mezi kořeny.

Není nad kvalitní informační tabule. Takže jsme se vydali na opačnou stranu než jsme chtěli. Naštěstí nám po asi 200 metrech GPS ukázala skutečnou polohu.

Finsku se oprávněně říká země tisíce jezer. V Nuuksio parku je jich několik desítek.

Husa berneška

Voda je narezlá od rašeliny, ale je krásně průzračná.

Dřevo je volně k dispozici pro grilování. Mě zaujala sekera i pila bez řetězu. Jak dlouho by to tak vydrželo u nás.

Místní značení tras je z barevných dřevěných špalíčků umístěných na stromech v poměrně krátké vzdálenosti mezi sebou. Zabloudit je prakticky nemožné.

Manželka krásně zachytila sojku. Vypadá úplně stejně jako ty na naší zahradě v Praze.

Jeden z mála nápisů, který se mi tady na severu podařilo rozluštit dedukcí "flaskretur = vracení lahví". Tuhle službu ale zrovna vůbec nepotřebujeme :-(.

Potřeboval jsem koupit krytku na objektiv, protože ta dosavadní mi přestala fungovat. Padala bez varování. V Tallinu jsem ji nesehnal, tady ji naštěstí měli. Sice to je Nikon a za dvojnásobnou cenu než u nás (29€), ale funguje. Zajímavé bylo, že jsem platil bezkontaktní kartou a mají limit 50€ na jednotlivou platbu bez PINu. Takže to není limit na kartě, ale na terminálu.
Dostal jsem chuť na grilované kuře. Vyrazili jsme na lov. Potěšilo mě, že s prodavačkou v supermarketu jsme se bez problémů domluvili anglicky. U nás jsem podobnou situaci párkrát viděl, ale turisté neměli tolik štěstí jako my.
Vybrat si jeden z chlebů už byl složitější oříšek. Vypadaly stejně, jen ty pytlíky měly jiné nápisy. Pro nás tedy nepoužitelné rozlišovací znaky. Na jednom z nich ale byla kromě textu i nakreslená zrníčka. Usoudili jsme, že to bude celozrnné provedení.

Bydlíme v typickém seversky strohém hotelu Forenom Takto nám přišly klíče od pokoje.

Kód funguje na všechny veřejné místnosti v hotelu včetně výtahu i do našeho pokoje. Vůbec jsme nepotřebovali řešit cokoliv s recepční.