Po dobré hotelové snídani jsme před 8.hodinou vyrazili směr Litva. První fotozastávka byla na jednom z mnoha nejrůzněji definovaných středů Evropy ve městečku
Suchowola. Je zde na náměstí ten úplně první definovaný z roku 1775.
Ještě v Polsku jsme zahlédli i památník obětem válek i politických procesů
Před přejezdem do Litvy jsme doplnili nádrž benzínem v ceně 31,80 za litr.
Prvním cílem byl
vodní hrad Trakai. Jedna z největších turistických atrakcí v Litvě. Pár desítek kilometrů před Vilniusem se nachází historická pevnost obklopená vodní plochou. Zajímavé je, že to byla ruina, kterou od začátku dvacátého století začali postupně restaurovat či spíše přestavovat na původních základech do dnešní téměř pohádkové podoby.
Vstupné 8€ + 1,5€ za možnost focení, kterou stejně nikdo nekontroluje. Na nádvoří bylo několik středověkých mučících nástrojů. Manželka si iniciativně vlezla do klece, což bylo turistickou výpravou odměněno potleskem. Fotoaparáty cvakaly a hodný pán ji tam chtěl uvnitř zamknout.
V místnostech hradu jsou nejrůznější expozice. Třeba i o Tatarech, kteří se sem dostali před mnoha stoletími a jejich malá skupina ve městečku stále žije. Po odchodu z hradu jsme si půjčili šlapadlo a projeli se kolem ostrova. Na jednom místě byla rodinka labutí s mláďaty.
U rákosí pro změnu hnízdili tihle krasavci. Vůbec se jim nelíbilo naše přiblížení a uspořádali na nás nálety.
Byl všední den i přesto bylo turistů chvílemi docela dost.
Litevština je jazyk, ve kterém se naprosto nechytáme. Na zmrzlinové reklamě vůbec neidentifikujeme, kromě obrázku a nápisu Magnum, ani náznak významu textu. V každé zemi si pustíme místní rádio a čteme alespoň nápisy u silnic. Tady je to naprostá nula záchytu jakéhokoliv významu. Ani slovo škola nemá náznak podobnosti. Litevsky to je "mokykloje". Je to pro nás jako čínština nebo japonština.
Po dvou a půl hodinách vyrážíme dobýt
nejvyšší vrchol Litvy. Je kousek od Běloruska. Je zajímavé, že na něj přišli až před 15 lety. Je totiž jen o metr a 14 centimetrů vyšší než do té doby označený bod. Vzdálenost mezi nimi je asi 500 metrů.
Původní střecha Litvy
Před výstupem na novou špičku objevila manželka lovícího čápa, který se stal na několik minut objektem jejího zájmu
Tady už nastupujeme na trasu k vrcholu, který je vzdálený 200 metrů. Převýšení odhadem 10 metrů. Pro jistotu nám ještě čerstvě posekali trávu až na samotnou špičku
Rozhledna nemůže chybět
Kámen označující nejvyšší změřený bod
Z původního dnešního itineráře jsem kvůli nedostatku času zrušil návštěvu dalšího označeného
středu Evropy severně od Vilniusu. Takže jsme jeli přímo na prohlídku centra. Všude se tady platí parkovné. Ale v 6 večer nebyl problém najít místo.
Historický střed je proti Praze malý. Nebyl problém ho zvládnout za 2,5 hodiny včetně výstupu na
hrad s věží. Mají tam otevřeno až do 9.večerní.
Rozlehlé náměstí s katedrálou. Tu komunisti v 50.letech předělali na muzeum. Znovu se mohla používat až za Gorbačova od března 1988.
Mladí používají vstupní portál u hlavního vchodu jako skatepark.
Hlavní přístupová cesta na hrad je v rekonstrukci, tak jsme museli skoro celou horu obejít. Na vrchol teď vede jen poměrně příkrá a velkými oblázky vydlážděná cesta. Pohled na protější
horu Tří křížů
Nad místním Manhattanem zrovna vzlétaly balóny.
Bylo těsně před devátou večer a už nám zbývalo jen 6 kilometrů k zaslouženému odpočinku v hotelu. Už ráno mě překvapil e-mail z hotels.com, že je jim líto, že jsem změnil cestovatelské plány. Jestli je to pravda a byla tam vložena hlasovací tlačítka. Odpověděl jsem, že tomu tak není. Ovšem v
hotelu mi řekli, že mojí rezervaci nemají a naopak mají plno. Půl hodiny dohadování nevedlo k cíli. Otevřel jsem booking.com a hledal slušný hotel na dnešní noc. Zítra máme jet směrem na západ, takže vracet se do centra Vilniusu se mi nechtělo. Našel jsem skvěle hodnocený
hotel na předměstí Kaunasu, což bylo o skoro 100 kilometrů a víc jak hodinu cesty dál. Po příjezdu jsem hned napsal stížnost na hotels.com a budu čekat na jejich reakci a návrh kompenzace.
