Den 4. - Hora křížů, Rundale a Riga

Dnes jsme se přesouvali z Litvy do Lotyšska. Litvu už opouštíme definitivně, protože na zpáteční cestě přejedeme z Lotyšska do Běloruska a pak do Polska. Litva mě zaujala tím, že jsem nenašel rádio, které by nějakou delší dobu hrálo cokoliv příjemného a trochu svižného na cestování. Jedna dvě písničky a přeladil jsem jinam. A pořád dokola. Protože buď začali dlouho mluvit nebo hráli uspávací místní "hity". Druhou vzpomínkou jsou čápi. Jsme tu v době hnízdění a čápi jsou v každé vesnici. Když se poseká louka, tak jich na lov nastoupí i desítky najednou.

Třetí vzpomínkou bude pro mě netradiční dopravní řešení. Jednak vícepruhové kruhové objezdy, kde si řidič musí najet už na vjezdu do správného pruhu, jinak může mít problém. Občas jsou tam pruhy nejen nakreslené, ale i oddělené obrubníkem. Dalším byly krátké připojovací a odbočovací pruhy. Bylo potřeba docela rychlé rozhodování a moc bezpečné mi to nepřišlo.

Poslední zastavení v Litvě byla Hora křížů. Poutní místo, které jsem párkrát viděl v televizi. Ale po příjezdu mě překvapilo. Velké parkoviště s návštěvnickým centrem jako ve Stonehedge. Hodně turistů a hlavně poutníci, kteří stále přinášejí kříže a další náboženské symboly.

Našel jsem dvě české stopy. Nejdřív zvláštní kovový s vyraženým textem ZČU Plzeň. Předpokládám Západočeská univerzita.

Druhé je poděkování našim čáslavským stíhacím letcům, kteří tady sloužili, protože Litva vlastní letectvo nemá.

Dřevěný Ježíš od papeže Jana Pavla II.

Polští poutníci přinášejí další kříž za zpěvu náboženských písní.

Ještě jsme vzali benzín v ceně 1,25€ za litr a za pár desítek kilometrů přejeli do Lotyšska. Tady je na první pohled dražší benzín zhruba o 0,1€ než v Litvě. Jsou tady zatím i horší silnice. A už jsme zaznamenali i jiné chování na silnicích. Je to umožnění předjíždění na dvouproudé silnici jízdou po krajnici. To jsme už zažili v Jihoafrické republice.

Kousek za hranicemi je palác Rundale. Architektem byl slavný Bartolomeo Rastrelli.

Koupili jsme si vstupenky na dlouhý okruh zámkem i do zahrady. Kvetly nejrůznější odrůdy růži. Bohužel nikde není možný pohled z výšky na pravidelné tvary francouzské zahrady. Přitom by stačilo otevřít dveře na balkón. Jak to bývá, tak uvnitř je spousta obrazů. Nám se líbila rozsáhlá sbírka vějířů.

Právě se připravoval svatební obřad.

Na pozdní odpoledne jsme měli v plánu návštěvu Rigy. Její historické centrum je kompaktní a za necelé 3 hodiny jsme ho v pohodě prošli i s večeří. Byla sobota a po 17.hodině se dá poblíž parkovat zadarmo.

Tři bratři

a u nich dva bratři hudebníci, kteří se sice snažili, ale moc jim to hraní nešlo :-).

Do katedrály se platí vstupné. NA první pohled upoutají krásné varhany.

Kromě vlastní katedrály je možné jít do klášterní kolonády, kde je muzeum nejrůznějších historických věcí. Třeba dřevěné vodovodní trubky spojované olověným mezikusem. Tehdy zdravotní následky asi moc neřešili. Byla to high tech záležitost.

Dům Černohlavců, který je replikou původního zničeného během války.

V Rize jezdí naše tramavaje i trolejbusy

Už jsme měli hlad. Chtěl jsem vyzkoušet místní fast food Lido. Píší o sobě, že vaří jako doma. A můžu potvrdit, že to vůbec nebylo špatné. Polévka soljanka i maso chutnalo skvěle. Pokud si normální člověk vybere normální porci, tak se dá se salátem, polévkou, hlavním jídlem i dezertem dostat k ceně kolem 10€. Já jsme toho chtěl ochutnat víc, tak jsem si vzal nenormální porci. Tak za dvojnásobek.

Manželka byla střídmější, ale stejně to celé nedojedla.

Zbývalo se dokoulet k zaparkovanému autu a dojet do hotelu.

Den 2. - Jak jsme dojeli dál než jsme chtěli

Po dobré hotelové snídani jsme před 8.hodinou vyrazili směr Litva. První fotozastávka byla na jednom z mnoha nejrůzněji definovaných středů Evropy ve městečku Suchowola. Je zde na náměstí ten úplně první definovaný z roku 1775.

Ještě v Polsku jsme zahlédli i památník obětem válek i politických procesů

Před přejezdem do Litvy jsme doplnili nádrž benzínem v ceně 31,80 za litr.
Prvním cílem byl vodní hrad Trakai. Jedna z největších turistických atrakcí v Litvě. Pár desítek kilometrů před Vilniusem se nachází historická pevnost obklopená vodní plochou. Zajímavé je, že to byla ruina, kterou od začátku dvacátého století začali postupně restaurovat či spíše přestavovat na původních základech do dnešní téměř pohádkové podoby.

Vstupné 8€ + 1,5€ za možnost focení, kterou stejně nikdo nekontroluje. Na nádvoří bylo několik středověkých mučících nástrojů. Manželka si iniciativně vlezla do klece, což bylo turistickou výpravou odměněno potleskem. Fotoaparáty cvakaly a hodný pán ji tam chtěl uvnitř zamknout.

V místnostech hradu jsou nejrůznější expozice. Třeba i o Tatarech, kteří se sem dostali před mnoha stoletími a jejich malá skupina ve městečku stále žije. Po odchodu z hradu jsme si půjčili šlapadlo a projeli se kolem ostrova. Na jednom místě byla rodinka labutí s mláďaty.

U rákosí pro změnu hnízdili tihle krasavci. Vůbec se jim nelíbilo naše přiblížení a uspořádali na nás nálety.

Byl všední den i přesto bylo turistů chvílemi docela dost.

Litevština je jazyk, ve kterém se naprosto nechytáme. Na zmrzlinové reklamě vůbec neidentifikujeme, kromě obrázku a nápisu Magnum, ani náznak významu textu. V každé zemi si pustíme místní rádio a čteme alespoň nápisy u silnic. Tady je to naprostá nula záchytu jakéhokoliv významu. Ani slovo škola nemá náznak podobnosti. Litevsky to je "mokykloje". Je to pro nás jako čínština nebo japonština.

Po dvou a půl hodinách vyrážíme dobýt nejvyšší vrchol Litvy. Je kousek od Běloruska. Je zajímavé, že na něj přišli až před 15 lety. Je totiž jen o metr a 14 centimetrů vyšší než do té doby označený bod. Vzdálenost mezi nimi je asi 500 metrů.

Původní střecha Litvy

Před výstupem na novou špičku objevila manželka lovícího čápa, který se stal na několik minut objektem jejího zájmu

Tady už nastupujeme na trasu k vrcholu, který je vzdálený 200 metrů. Převýšení odhadem 10 metrů. Pro jistotu nám ještě čerstvě posekali trávu až na samotnou špičku

Rozhledna nemůže chybět

Kámen označující nejvyšší změřený bod

Z původního dnešního itineráře jsem kvůli nedostatku času zrušil návštěvu dalšího označeného středu Evropy severně od Vilniusu. Takže jsme jeli přímo na prohlídku centra. Všude se tady platí parkovné. Ale v 6 večer nebyl problém najít místo.

Historický střed je proti Praze malý. Nebyl problém ho zvládnout za 2,5 hodiny včetně výstupu na hrad s věží. Mají tam otevřeno až do 9.večerní.

Rozlehlé náměstí s katedrálou. Tu komunisti v 50.letech předělali na muzeum. Znovu se mohla používat až za Gorbačova od března 1988.

Mladí používají vstupní portál u hlavního vchodu jako skatepark.

Hlavní přístupová cesta na hrad je v rekonstrukci, tak jsme museli skoro celou horu obejít. Na vrchol teď vede jen poměrně příkrá a velkými oblázky vydlážděná cesta. Pohled na protější horu Tří křížů

Nad místním Manhattanem zrovna vzlétaly balóny.

Bylo těsně před devátou večer a už nám zbývalo jen 6 kilometrů k zaslouženému odpočinku v hotelu. Už ráno mě překvapil e-mail z hotels.com, že je jim líto, že jsem změnil cestovatelské plány. Jestli je to pravda a byla tam vložena hlasovací tlačítka. Odpověděl jsem, že tomu tak není. Ovšem v hotelu mi řekli, že mojí rezervaci nemají a naopak mají plno. Půl hodiny dohadování nevedlo k cíli. Otevřel jsem booking.com a hledal slušný hotel na dnešní noc. Zítra máme jet směrem na západ, takže vracet se do centra Vilniusu se mi nechtělo. Našel jsem skvěle hodnocený hotel na předměstí Kaunasu, což bylo o skoro 100 kilometrů a víc jak hodinu cesty dál. Po příjezdu jsem hned napsal stížnost na hotels.com a budu čekat na jejich reakci a návrh kompenzace.

Pobaltí + Bělorusko

Na letošní červen jsme měli předběžně naplánovanou cestu na sever. Syn totiž studuje jeden semestr prostřednictvím Erasmu ve Varšavě. V únoru jsme ho tam vezli a v červnu mu chceme pomoci odvézt věci zpět. Naše úvaha byla, že když už pojedeme těch skoro 700 kilometrů, tak je zkusíme využít pro cestu ještě dál. Na sever od Polska jsou státy, kde jsme zatím nikdy nebyli = Litva, Lotyšsko a Estonsko. To byl prvotní nápad.
Když jsem začal trochu zkoumat a dívat se na mapu, zjistil jsem, že Helsinki jsou hned naproti Tallinu. Jen něco přes dvě hodiny cesty po moři. A cena za trajekt není závratná. Pak jsem se podíval na mapu ještě jednou a kousek bylo Bělorusko. Země která má v čele posledního diktátora v Evropě. V Bělorusku existují dvě místa, kam se dá relativně jednoduše dostat autem bez víza. Je to historické město Grodno a město Brest. Ještě je možnost pro bezvízovou návštěvu letět do Minsku s délkou pobytu do 5 dnů. To pro nás nebylo zajímavé. Tak jsem pátral jen po té automobilové variantě. Našel jsem na jednom diskusním fóru zajímavou informaci, že v Bělorusku se budou v červnu 2019 konat Evropské hry. Při té příležitosti Alexandr Lukašenko vydal dekret, kdy v období od 10.června do 10.července bude návštěvníkům těchto her umožněn bezvízový vstup do země a navíc dálnice budou bez poplatků. Takže stačilo online koupit nejlevnější dostupné vstupenky za 76Kč kus (střelba v sobotu 22.6.) a zajistit si certifikát o cestovním zdravotním pojištění (mám kreditku Diners). Lehkou komplikací bylo zjištění, že průjezd autem, jehož člověk není majitelem, je možný jen s notářsky ověřeným povolením majitele. Takže můj služební vůz se stal pro naši cestu nepoužitelný. Pojedeme tedy manželčiným autem. A Bělorusko se nakonec stalo hlavním letošním cílem. V posledním téměř ještě komunistickém skanzenu strávíme 6 nocí.

Jako obvykle máme předem rezervované ubytování. Většinou booking.com, hotel.com . Ve Finsku jsem našel levnější variantu přímou rezervací forenom.com. V Bělověžském pralese jsem taky rezervoval přímo.

Tady je hrubá mapa naší trasy, délka kolem 6000 kilometrů. Vyjíždíme 5.června a do Čech se vracíme 23.června.

Mezi naše cíle jsem předběžně zařadil i výstupy na nejvyšší hory Litvy, Lotyšska, Estonska i Běloruska. Ale neměly by to být žádné dramatické výšlapy. Všechny se vyznačují tím, že mají výšku kolem 300 metrů nad mořem.
Cesta přes pro Čechy nejpopulárnější estonské městečko Kunda také nemůže chybět.
Zkusíme navštívit i dvě místa z mnoha, kde je nejrůznějším způsobem vypočítaný nebo stanovený střed Evropy.