Den 10. - Marvao - Córdoba

Spaní na hradě v Marvao bylo příjemné. Manželka si pro zahřátí na noc pustila olejový radiátor. Snídaně taky OK. Jen jim při placení snímač karet nebral žádnou kreditku, Musel jsme tedy platit hotově a následně doplnit zásobu hotovosti. I bankomat tady nahoře mají.
Pak jsme si šli ještě jednou projít městečko a došlo i na hrad. Vstupné je 1,2€ za osobu. Hrad je krásně opravený. Dá se celý prolézt i obejít kolem hradeb. Celé to městečko je skutečná krása bez rušivých elementů. Tady se jim to opravdu daří. Za chvíli tam už nebude žádný rozbitý dům.

Nádrž na dešťovou vodu s úctyhodným objemem. Délka 46 metrů, hloubka 10 metrů.

korkový dub

Po jedenácté jsme vyjeli na jeden z našich nejdelších denních přesunů. Trasa téměř 400 kilometrů do Cordoby. Prvních třicet byl zase zážitek. Samá zatáčka, odbočka, nahoru, dolů, snížená rychlost.
Ve vesničkách měli pomerančovníky hned u silnice. Současně plodí i kvetou

Postupně jsme se naštěstí dostávali na lepší a rychlejší silnice. Zatímco v Portugalsku snad v každé vesnici mají zpomalující semafory nastavené na 50 ale i na 40 kilometrů v hodině, tak ve Španělsku to je zatím jinak. Tady se jezdí trochu jako v Turecku. Limit 90 kilometrů se rovná skutečné rychlosti 110. Požadované snížení na 70 znamená mírně nohu z plynu. Aut nebylo tolik a naštěstí to na silnici N432 ubíhalo. I kamiony se daly předjet.
Do hotelu Riad Arruzafa jsme přijeli kolem půl páté. Rychlé ubytování a cesta do centra autobusem. Lístky se dají koupit u řidiče (1,2€). Největší atrakce v Córdobě je původní židovsko-arabské staré město. A v něm mešitokatedrála. Měli jsme na návštěvu víc jak hodinu - mají otevřeno do sedmi. Dovnitř nás ale už ve 3/4 na šest nechtěli pustit. Ještě jsem pánovi u vstupu ukazoval hodinky a na mapě otevírací dobu. Nešlo to. Za chvíli jsme šli kolem turistických informací. Otevírací dobu do 19 mi potvrdili a prý pouští do půl sedmé. Až teď mi to došlo. Nepřeřídil jsem si hodinky :-). Ve Španělsku je zase stejné časové pásmo jako u nás.
Tak alespoň pár fotografií zvenku

Mají tady i most starý přes 2000 let. No, moc kamení z té doby tam asi už nebude. Téměř novotou zářící povrch. Na Karlův most nemá ani v nejmenším.

Po osmé (už místního času) jsme se vrátili uličkami zpátky na autobus. Ještě zbývalo nakoupit něco k večeři. Sušená šunka Serrano, guacamole a čerstvý chléb byla dokonalou kombinací.

Den 9. - Lisabon -> Marvao

Paní domácí nám večer připravila snídani, tak abychom mohli odjet kolem sedmé. Cestou ještě doplnit nádrž a směr letiště. Dorazili jsme po půl osmé. Půjčovna měla ještě zavřeno, tak jsem pro jistotu vyfotil auto ze všech stran a hodil klíče do boxu. Pak už jen odbavit zavazadlo a jít čekat na odlet v 9:30. Při odchodu k letadlu nás paní kontrolorka zastavila a že prý máme neplatné online odbavení do zadních lavic. Oni nás přesunuli do business třídy. Tedy před záclonku. Takže jsme to měli bez štěnic a s ramínkama. Kromě toho ještě lepší občerstvení. A jinak nic. Určitě bych si za to nepřiplácel. Ale zadarmo, proč ne.
Kufr nám dorazil. Na pás jich vyjelo snad jen pět. Všichni ostatní asi pokračovali mimo Lisabon. Pána z autopůjčovny jsem překvapil telefonátem, kde je. A on, že letadlo přistálo před deseti minutami. Přijel za dalších patnáct a auto nám předával na benzínce u letiště. Máme Opel Corsa diesel. Auto zrychluje do kopce i na čtyřku. To na Madeiře nešlo.
Dnešní plán byl = dinosauři, Fatima a pak už do našeho hradního ubytování v městečku Marvao. To už je kousek před španělskými hranicemi.

Nechtěl jsem používat placené úseky, tak jsme si užívali průjezdu po normální silnici. Prvních asi 30 kilometrů to byla hrůza. Samý semafor, kamion a většinou padesátikilometrový limit. Pak to bylo trochu lepší, ale pořád to bylo docela pomalé.

Nejprve dinosauři, tedy jejich stopy. V městečku Bairro před dvaceti lety objevili v lomu údajně nejdelší dinosauří stopy na světě. Vstupné 3€ a asi 3/4 hodinová procházka.

To už jsme byli kousek od Fátimy. Je to nejdůležitější poutní místo v Portugalsku a jedno z nejvýznamnějších na světě. Bohužel (pro nás) je bazilika už rok v rekonstrukci, která potrvá až do konce letošního roku. Aktuálně jsou z vnitřních prostor dostupné jen hroby pasáčků, kteří byli svědky zjevení a zázraků.
Je to stejně zvláštní, že i my bezvěrci navštěvujeme poměrně často církevní místa.

Je tady ohromná, téměř letištní plocha pro ty největší akce.

Kromě pár dní v roce (12. - 13.května a 12.-13.října¨) není problém najít parkovací místo poblíž. V ty vybrané dny jsou připomínky prvního a posledního zjevení. A to je tady hlava na hlavě. Za dva roky to bude sto let.

Z Fátimy do MArvao nás čekalo přes 160 kilometrů. Manželka byla "hotová" během pár serpentin. Naštěstí zabral prášek a položení sedadla. Chvíli jsme jeli po dálnici. Jen se obávám, že ji budeme muset dodatečně zaplatit - to se údajně řeší na poště. Pak zase obyčejná, ale slušná silnice. aut už bylo méně a dalo se jet slušnou cestovní rychlostí.
Marvao je vlastně vesnice uvnitř hradu vysoko na kopci. Autem se dá vjet dovnitř. V těch úzkých uličkách, je krásně. Jen pro auta trochu těsno. Přijeli jsme těsně před západem slunce a turisté už tady skoro nebyli. Ještě není sezóna a přece jen to je mimo hlavní tahy. Pro skutečného fotografa by to tady byl asi ráj.