Den 9. - Lisabon -> Marvao

Paní domácí nám večer připravila snídani, tak abychom mohli odjet kolem sedmé. Cestou ještě doplnit nádrž a směr letiště. Dorazili jsme po půl osmé. Půjčovna měla ještě zavřeno, tak jsem pro jistotu vyfotil auto ze všech stran a hodil klíče do boxu. Pak už jen odbavit zavazadlo a jít čekat na odlet v 9:30. Při odchodu k letadlu nás paní kontrolorka zastavila a že prý máme neplatné online odbavení do zadních lavic. Oni nás přesunuli do business třídy. Tedy před záclonku. Takže jsme to měli bez štěnic a s ramínkama. Kromě toho ještě lepší občerstvení. A jinak nic. Určitě bych si za to nepřiplácel. Ale zadarmo, proč ne.
Kufr nám dorazil. Na pás jich vyjelo snad jen pět. Všichni ostatní asi pokračovali mimo Lisabon. Pána z autopůjčovny jsem překvapil telefonátem, kde je. A on, že letadlo přistálo před deseti minutami. Přijel za dalších patnáct a auto nám předával na benzínce u letiště. Máme Opel Corsa diesel. Auto zrychluje do kopce i na čtyřku. To na Madeiře nešlo.
Dnešní plán byl = dinosauři, Fatima a pak už do našeho hradního ubytování v městečku Marvao. To už je kousek před španělskými hranicemi.

Nechtěl jsem používat placené úseky, tak jsme si užívali průjezdu po normální silnici. Prvních asi 30 kilometrů to byla hrůza. Samý semafor, kamion a většinou padesátikilometrový limit. Pak to bylo trochu lepší, ale pořád to bylo docela pomalé.

Nejprve dinosauři, tedy jejich stopy. V městečku Bairro před dvaceti lety objevili v lomu údajně nejdelší dinosauří stopy na světě. Vstupné 3€ a asi 3/4 hodinová procházka.

To už jsme byli kousek od Fátimy. Je to nejdůležitější poutní místo v Portugalsku a jedno z nejvýznamnějších na světě. Bohužel (pro nás) je bazilika už rok v rekonstrukci, která potrvá až do konce letošního roku. Aktuálně jsou z vnitřních prostor dostupné jen hroby pasáčků, kteří byli svědky zjevení a zázraků.
Je to stejně zvláštní, že i my bezvěrci navštěvujeme poměrně často církevní místa.

Je tady ohromná, téměř letištní plocha pro ty největší akce.

Kromě pár dní v roce (12. - 13.května a 12.-13.října¨) není problém najít parkovací místo poblíž. V ty vybrané dny jsou připomínky prvního a posledního zjevení. A to je tady hlava na hlavě. Za dva roky to bude sto let.

Z Fátimy do MArvao nás čekalo přes 160 kilometrů. Manželka byla "hotová" během pár serpentin. Naštěstí zabral prášek a položení sedadla. Chvíli jsme jeli po dálnici. Jen se obávám, že ji budeme muset dodatečně zaplatit - to se údajně řeší na poště. Pak zase obyčejná, ale slušná silnice. aut už bylo méně a dalo se jet slušnou cestovní rychlostí.
Marvao je vlastně vesnice uvnitř hradu vysoko na kopci. Autem se dá vjet dovnitř. V těch úzkých uličkách, je krásně. Jen pro auta trochu těsno. Přijeli jsme těsně před západem slunce a turisté už tady skoro nebyli. Ještě není sezóna a přece jen to je mimo hlavní tahy. Pro skutečného fotografa by to tady byl asi ráj.