Z Rabatu na konec světa

Po dobré snídani jsme se zabalili a odhlásili z hotelu. Musím říci, že zatím jsou v Maroku vleice příjemní. Pokud nás osloví nějaký prodejce nebo průvodce, tak stačí jedno odmítnoutí a žádné obtěžování se nekoná. To platilo i pro hotelový personál. Zeptal jsem se, jestli si můžeme auto nechat na parkovišti do odjezdu a odpovědí bylo že samozřejmě. Dostali nějaký bakšiš a vše zafungovalo. Ještě jsme si znovu prošli starou medinu dokud nenajedou turisti.

Tady je vidět, že ty z vnějšku krásně upravené domy mohou zručně skrývat mnohem horší stav budovy za bílou fasádou. Na východním okraji mediny je i malá zahrada, kde se neplatí vstup. Jako poslední věc jsme v Rabatu navštívili byl starý market. Hodně stánků mělo zavřeno.

Při odjezdu jsme ještě zašli na první nákup do supermarketu. Byl to místní řetězec Marjane. Jsou tu k vidění věci u nás neviděné. Koření na kila jsou za hodně dobré peníze. Nákup si nechávám až na konec cesty.

Pro srovnání cen s námi. Banány vychází na 50Kč a mléko na 20Kč. Hovězí maso kolem 250Kč za kilo. Banány jsou tady hodně drahé a většina ostatních věcí je podobná jako u nás. Maroko má nejvyšší platy ze států na severu Afriky. Ale ve srovnání s námi je jejich průměrná životní úroveň méně než 50% té naší.

Poprvé jsme brali naftu a tam je cena velice přiznivá - kolem 25Kč za litr (12 dirhamů). Benzín vychází na asi 31Kč. ApplePay v Maroku nefunguje a asi i bezkontaktní platby jdou nějakým jiným systémem. Přestože na terminálu bezkontaktní čtečka byla, tak platba neprošla. Musel jsem platit přes čip. Pro platby používán kreditku HelloBank, která má obecně nejlepší kurzy v zahraničí. Používá převod přímo od Mastercard bez dalších příplatků. Jeden dirham podle uskutečněné platby včera vycházel na 2,12Kč. Pro výběry z bankomatu jsem si pořídil debetní kartu mKarta svět od mBank, kde byl reálný kurz při výběru 2,14 bez dalších poplatků. V záloze jsou i Revolut a Curve. A jako nejhorší by v mém případě byla varianta Raiffesen. Tam už jsou příplatky kolem 3-4% ke středovému kurzu. Tady jeden z mnoha nadchodů nad víceproudou silnicí nebo dálnicí

V jednom městečku byl trh a doprava při něm kolabovala. Parkovalo se všude. Auta se proplétala mezi chodci a naopak.

Do našeho ubytování nás čekaly asi 3 kilometry po polní cestě. Asfalt sem ještě nedorazil. A občas to bylo jako na Sahaře včetně vyjetých kolejí v písku

Cílem bylo místo u jezera, kam se jezdí fotit ptáci. A je jich tady hodně. Čápi jsou snad na každém domě a na jezírku se k nim přidávají další druhy. Užili jsme si nejen příjezdovou cestu, ale i způsob domlouvání. Hospodyně mluví jen arabsky. Tak volala majiteli, který nabídl francouzštinu a španělštinu. Já jemu na oplátku angličtinu a jako extrémní variantu ruštinu. Nakonec zavolal jiný člověk a s ním už angličtina byla v pohodě. Šlo jen o domluvu na času snídaně a jestli budeme chtít uvařit večeři případně oběd.

Nakonec pár podvečerních manželčiných úlovků

Přežili jsme prvotní šok

Všechny plánované operace na dnešní náročný den se podařily. 

Dojeli jsme na letiště, zaparkovali auto, odletěli, přistáli, vyzvedli odbavené zavazadlo, koupili místní SIM karty, vyzvedli jsme auto, z bankomatu vybrali hotovost a dorazili jsme bez úhony do hotelu v Rabatu. V letadle bylo všechno v pohodě. Zaujala mě už instruktáž na obrazovkách. Postupně se tam vystřídaly různé národnosti v typickém oblečení. Trochu to připomínbalo Air New Zealand.

Pak přišla prostřednoctvím obrazovek i modlitba za šťastný let. Bylo bezva, že to bylo psané v angličtině. Za mě naprosto v pohodě, v těch větách bylo všechno pozitivní. To je ten zlý a nebezpečný islám.

"Políčka řádně obdělána, inu Maroko"

Na letišti byly tři stánky jednotlivých mobilních operátorů. V každém 3-4 mladé dívky nabízely SIM karty zdarma. "Jen" si bylo potřeba koupit data. Já jsem pro jistotu zvolil 20GB za 20EUR pro každého. SIM kartu tam vložily, zaregistrovaly, vyzkoušely, vysvětlily jak zjistit stav čerpání. Bezva služba ještě před vyzvednutím zavazadel. Při výstupu z letiště ještě všechna zavazadla prošla rentgenem. Do Maroka se například nesmí vozit drony. Ten můj zůstal v autě na letišti Bergamo.

V půjčovně pro nás místo Superba (fňuk, fňuk) připravili KIA Sportage. Ale je to automat a jede slušně. Důležité je, že manželka si může hodně položit sedačku, která je pohodlná. Je tam i vestavěná navigace, ale stejně raději pojedu přes Waze, který funguje bezvadně. Zatím hlásil snad všechny policejní hlídky na cestě.

Jízda je výzva. Je to taková malá Indie. Člověk musí stále předpokládat i ty největší prohřešky, které místní dělají. Je to určitě projev nezkušenosti než zlého úmyslu. Už jsme viděli couvání na dálnici, bez varování zastavení na libovolném místě je naprosto normální, jízda po čářě se zabráním dvou pruhů. To, že při výjezdu z benzínky se řidič nerozhlídne je taky v pohodě. Právo silnějšího je jedním ze základů jízdy. Chodci na přechodu přednost prakticky nemají. Párkrát jsem zastavil, ale za mnou jedoucí řidiči to snášeli neradi. Vidět je toho spousta

Dálnice byla výborná, ty okolní cesty byly v různém stádiu rozkladu. Největším "zážitkem" bylo zatím naprosto neskutečné množství policejnách hlídek. Ať už to jsou průjezdné kontrolní body, kde si občas někoho z pomalu jedoucí kolony vyberou. Hlavně na každém sjezdu / nájezdu z dálnice nebo k benzince stála hlídka. Ale nejlepší jsou nadchody nad dálnicí. Těch nadchodů bylo několik desítek a na každém z nich stáli policistě v počtu 2 - 4. A ty nadchody většinou vedly z pole na pole, alespoň z našeho pohledu to tak vypadalo. V jednu chvíli jsem na navigaci zachytil celé hnízdo nahlášených policistů. Za hodinu jízdy jich muselo být vidět určitě pár stovek.

Ubytovali jsme se v hotelu a před západem slunce vyrazili na obhlídku okolí. Bydlíme co by kamenem dohodil od mediny, té nejstarší části města. Je opravdu krásně upravená.

Během ramadánu nemohou muslimové jíst od východu do západu slunce. To večerní jídlo si chodí vychutnat třeba na molo.

V dálce jsem jich viděli stovky na plážích. Medina byla totálně opuštěná, jen občas prošel nějaký turista nebo místňák.

Náš hotel. Bydlíme v horním patře, tam kde je ten výklenek. Máme dva propojené stejné pokoje. Takže dvě velké postele a dvě koupelny. Nebudeme jim přidělávat práci, tak stejně používáme jen jednu část.

Na závěr manželčina večerní fotka z terasy hotelu na rabatskou medinu