Dojeli jsme na letiště, zaparkovali auto, odletěli, přistáli, vyzvedli odbavené zavazadlo, koupili místní SIM karty, vyzvedli jsme auto, z bankomatu vybrali hotovost a dorazili jsme bez úhony do hotelu v Rabatu.
V letadle bylo všechno v pohodě. Zaujala mě už instruktáž na obrazovkách. Postupně se tam vystřídaly různé národnosti v typickém oblečení. Trochu to připomínbalo Air New Zealand.
Pak přišla prostřednoctvím obrazovek i modlitba za šťastný let. Bylo bezva, že to bylo psané v angličtině. Za mě naprosto v pohodě, v těch větách bylo všechno pozitivní. To je ten zlý a nebezpečný islám.
"Políčka řádně obdělána, inu Maroko"
Na letišti byly tři stánky jednotlivých mobilních operátorů. V každém 3-4 mladé dívky nabízely SIM karty zdarma. "Jen" si bylo potřeba koupit data. Já jsem pro jistotu zvolil 20GB za 20EUR pro každého. SIM kartu tam vložily, zaregistrovaly, vyzkoušely, vysvětlily jak zjistit stav čerpání. Bezva služba ještě před vyzvednutím zavazadel.
Při výstupu z letiště ještě všechna zavazadla prošla rentgenem. Do Maroka se například nesmí vozit drony. Ten můj zůstal v autě na letišti Bergamo.
V půjčovně pro nás místo Superba (fňuk, fňuk) připravili KIA Sportage. Ale je to automat a jede slušně. Důležité je, že manželka si může hodně položit sedačku, která je pohodlná. Je tam i vestavěná navigace, ale stejně raději pojedu přes Waze, který funguje bezvadně. Zatím hlásil snad všechny policejní hlídky na cestě.
Jízda je výzva. Je to taková malá Indie. Člověk musí stále předpokládat i ty největší prohřešky, které místní dělají. Je to určitě projev nezkušenosti než zlého úmyslu. Už jsme viděli couvání na dálnici, bez varování zastavení na libovolném místě je naprosto normální, jízda po čářě se zabráním dvou pruhů. To, že při výjezdu z benzínky se řidič nerozhlídne je taky v pohodě. Právo silnějšího je jedním ze základů jízdy. Chodci na přechodu přednost prakticky nemají. Párkrát jsem zastavil, ale za mnou jedoucí řidiči to snášeli neradi.
Vidět je toho spousta
Dálnice byla výborná, ty okolní cesty byly v různém stádiu rozkladu.
Největším "zážitkem" bylo zatím naprosto neskutečné množství policejnách hlídek. Ať už to jsou průjezdné kontrolní body, kde si občas někoho z pomalu jedoucí kolony vyberou. Hlavně na každém sjezdu / nájezdu z dálnice nebo k benzince stála hlídka. Ale nejlepší jsou nadchody nad dálnicí. Těch nadchodů bylo několik desítek a na každém z nich stáli policistě v počtu 2 - 4. A ty nadchody většinou vedly z pole na pole, alespoň z našeho pohledu to tak vypadalo. V jednu chvíli jsem na navigaci zachytil celé hnízdo nahlášených policistů.
Za hodinu jízdy jich muselo být vidět určitě pár stovek.
Ubytovali jsme se v hotelu a před západem slunce vyrazili na obhlídku okolí. Bydlíme co by kamenem dohodil od mediny, té nejstarší části města. Je opravdu krásně upravená.
Během ramadánu nemohou muslimové jíst od východu do západu slunce. To večerní jídlo si chodí vychutnat třeba na molo.
V dálce jsem jich viděli stovky na plážích.
Medina byla totálně opuštěná, jen občas prošel nějaký turista nebo místňák.
Náš hotel. Bydlíme v horním patře, tam kde je ten výklenek. Máme dva propojené stejné pokoje. Takže dvě velké postele a dvě koupelny. Nebudeme jim přidělávat práci, tak stejně používáme jen jednu část.
Na závěr manželčina večerní fotka z terasy hotelu na rabatskou medinu
