2020 - sám jihovýchodní Asií

Plánování dovolené na rok 2020 začalo jako obvykle už v létě 2019. Manželka dlouho toužila po návštěvě tajemné Barmy (dnes Myanmaru). Já jsem chtěl delší variantu dovolené. Tak vznikly čtyři týdny na přelomu ledna a února.
Protože jsme v této části světa ještě nebyli, rád jsem vymyslel okruh pokrývající to nejdůležitější
Thajsko (= Bangkok, 2 noci)
Myanmar (13 nocí)
Kambodža (= Angkor Wat, 3 noci)
Vietnam (= Hanoi, 6 nocí + Ho Chi Minh, 3 noci)
Hlavní letenky z Prahy do Asie jsem zajistil přímo přes Turkish Airlines.
V době nákupu (5.7.) za 13400Kč za kus.
Jsou to lety 18.1. TK1768 + TK58, 15.2. TK163 a 16.2. TK1767.

Přelety zajišťují
Bangkok Airways (Bangkok -> Mandalay, Yangon -> Siem Reap) celkem 3 lety dohromady za 6000Kč (21.1. PG713 a 3.2. PG708 + PG909)
VietJet Air (6.2. let VJ914 Siem Reap -> Hanoi ) za 2070Kč
Vietnam Airlines (12.2. let VN253 Hanoi -> Ho Chi Minh) za 1780Kč

Na podzim se u mojí milované a milující manželky projevily zdravotní komplikace. Ty se naštěstí podařilo zvládnout, ale bohužel jí ještě neumožňují cestu absolvovat. Po mém velkém vnitřním boji nakonec na cestu vyrážím sám. Manželka tedy bude věrnou sledovatelkou této cesty. Pro mě to bude bez parťáka určitě těžší. Ale tělo i mozek velí přerušit mojí každodenní rutinu a vyvětrat se. Definitivní rozhodnutí padlo až týden před odletem.

Ubytování jsem měl rezervované už dlouho (booking, hotels, agoda), Stejně tak i taxikáře a následné půjčení auta v Myanmaru.
Ještě bylo potřeba zajistit víza. Protože jen Thajsko je pro nás bezvízová destinace. Naštěstí Myanmar, Kambodža i Vietnam už mají možnost elektronických víz. Za cenu od 25$ do 50$ se dá získat během 3 pracovních dnů. Jen potvrzení z Vietnamu trvalo o den déle.

Souboj s Indickými drahami a čínskými soudruhy

Jak jsem zmiňoval v minulém příspěvku, právě jsem začínal aktivity nezbytné pro online nákup lístků Indických drah.
Postup registrace a následných kroků je hezky popsaný zde.
A bylo to docela výživné. Už vím jak to vypadá, když se neřešitelné situace odesílaly směrem na "lampárnu". Přesně tak totiž funguje technická podpora Indických drah. Je bohužel nezbytná kvůli "chytře" vymyšlenému systému registrace. Součástí úspěšné registrace je ověření e-mailové adresy, což není problém, a mobilního telefonu, což pro neInda je problém. Ten mobilní telefon totiž musí mít indickou předvolbu. Aby registrace prošla, musí si žadatel bez indického mobilního čísla vymyslet jeho číselnou kombinaci. Tato číselná kombinace musí být dosud v systému Indických drah nepoužitá. U mě zafungovala kombinace "9" + moje české číslo.
Pak je žadateli na toto číslo odeslána ověřovací SMS. Ta se logicky k žadateli rozhodně nedostane. V nejlepším případě SMSkou obšťastníte nějakého nic netušícího Inda, jehož číslo se žadateli podařilo vymyslet. On se jako bonus už se svým číslem u indických drah nezaregistruje. Není to skvělé :-) ?

V tuto chvíli nastupuje kontaktování technické podpory dle návodu (viz nahoře uvedený odkaz). Nejprve jsem zkoušel adresu care@irctc.co.in . Přišlo mi automaticky téměř okamžitě číslo registrace požadavku. A týden se nic nedělo. Tak jsem otestoval druhou trasu přes wsoperations@irctc.co.in . Odtud nereagoval ani automat. Během tří týdnů jsem si to celé zopakoval čtyřikrát s úplně stejným výsledkem = nic.
Jako poslední možnost jsem zkusil kontakt přes twitter (@IRCTC_Ltd). Mimochodem můj první tweet v životě. Tudy se kupodivu ozvali druhý den a chtěli číslo tiketu. Poslal jsem jim všechny čtyři. A za další dva dny mi přišla informace o úspěšném ukončení registračního procesu. Jestli pomohl kontakt přes twitter nebo se konečně někdo z podpory zamyslel přirozenou cestou, to nevím.

V prvním kole jsem tedy zvítězil. Zbývalo koupit lístky na vlak Dillí - Agra a zpět. Po průzkumu naprosté časové (ne)spolehlivosti indických vlaků zůstala jediná volba. Superexpres Indických drah Gatimaan, který už téměř rok jezdí výhradně na této trati. Ráno z Dillí a v podvečer zpět. Dosahuje rychlosti našeho Pendolina (160km/h). Trať necelých 200km zvládne za 1 hodinu a 40 minut. Protože jezdí jen mezi těmito městy, nestačí nabrat ztrátu. Ostatní vlaky mají běžně (= vždy) mnohahodinová zpoždění. Někdy jen 2, jindy třeba i 8 hodin. Vzhledem k tomu, že druhý den brzy ráno odlétáme zpět domů, nemůžeme si dovolit riskovat. Gatimaan má zpoždění maximálně v desítkách minut, ale většinou jezdí podle jízdního řádu. Snad mu to vydrží i pro nás.
Jízdenky jsem tedy konečně koupil a zaplatil kreditkou. Cena pro dva za každou cestu včetně jídla na palubě a poplatků byla 1510 rupií (585Kč). Přišly mi obratem i elektronické jízdenky/místenky. Ovšem výběr míst je pouze na úrovni u okna / v uličce. Konkrétní umístění řeší automat. Hlavně, že jsme byli počítačem někam usazeni.

To je k Indii zatím vše.

A teď k čínským soudruhům a bezvízovému tranzitu na 72 hodin. Naši milí čínští komunističtí přátelé se rozhodli změnit pravidla pro Peking. Vrátili se ke striktnímu výkladu 72 hodin mezi plánovaným příletem do Pekingu a plánovaným odletem z Pekingu. V době, kdy jsem kupoval naše letenky Peking - Hong Kong, platilo 72 hodin od půlnoci následujícího dne po příletu. My to v tom novém režimu máme přesně 74 hodin a 5 minut k tomu.
Naštěstí se snažím stále sledovat diskusní fóra na tripadvisoru. Tam jsem objevil následující dotaz a reakce. Důležitá je 8.odpověď, kdy Kanaďan popisuje, že mu kvůli hodině navíc nejprve nedovolili nastoupit do letadla směřujícího do Pekingu. Ještě si stačil koupit novou letenku s dřívějším odletem z Pekingu a do letadla se nakonec dostal.
Letištní personál používá aplikaci TIMATIC. Tam jsou soustředěné informace o podmínkách vízových / bezvízových pravidel vstupu do každé země. Protože aerolinky by musely přivézt toho, kdo nesplňuje podmínky vstupu, zpět, řídí se striktně těmito pravidly.

Nejlepší informace jsou uvedeny na stránkách diskusního fóra flyertalk

Tam je pro Peking aktuálně uvedeno následující :
NOTE: Effective end October 2016 important changes have been made regarding 72-hour TWOV at Beijing (PEK). The calculation of time at Beijing is now measured from your scheduled arrival to scheduled departure time (this was previously measured from 00:01 the following day). If you have a ticket which is no longer compliant you may be refused boarding at point of origin or any transit point along the way before entry to China.

Díky této změně nám vznikl problém, který nelze vyřešit bez další investice. Děkujeme.
Byly jen dvě možnosti řešení - nové letenky do Hong Kongu nebo standardní turistická víza. Ta druhá varianta je levnější. Na nic jsem nečekal a začal konat. Zavolal jsem na velvyslanectví, abych si potvrdil, že ty nesmysly (souhlas s dovolenou apod.) už nejsou potřeba. Už prý opravdu ne, ale proč by to na webu opravili. Sehnal jsem správný formulář, fotky jsme našli doma. Vytiskl jsem letenky, rezervaci ubytování a okopíroval pasy. Hned druhý den jsem si šel stoupnout do fronty u velvyslanectví. Příští týden slaví Nový rok a budou mít zavřeno. Otevírací doba pro vyřizování víz je v zimním období 9:30 - 11:30.

Takhle to vypadalo v 9:20 před budovou.

Po vpuštění dovnitř nám pan ochranka dal pořadová čísla z automatu.

Byl jsem číslo 17. Na řadu jsem přišel asi po hodině a dvaceti minutách (10:50). Stále ještě přicházeli další žadatelé, ale jejich naděje na úspěšné podání se blížila nule. V 11:30 se prý prostě zavře a je potřeba přijít znovu. Když se k přepážce dostaví někdo z cestovky s více žádostmi, mají další ve frontě už smůlu. Mně to u přepážky trvalo maximálně 5 minut. A prošli jsme na první pokus.

Teď ještě zbývá dojít zaplatit do ČSOB hotově na pobočce 120€ (2x 60€) a jít si vízum osobně vyzvednout. Převodem se poplatek uhradit nedá. Soudruzi potřebují papír. Inu máme se od nich ještě co učit.

I na této instrukci je absurdní požadavek - přesvědčit se, že bylo zaplaceno správně. Kdyby ještě prozradili jak se to má udělat.

Cesta do země, kde zítra již znamenalo včera

Pár týdnů po návratu z Jižní Ameriky mi v e-mailu přistála nabídka od Pelikána na letenky a několikadenní pobyt v Rusku. S ohledem na moje dřívější průzkumy (vysoké ceny letenek i ubytování) to bylo cenově přijatelné. Zkusil jsem si cestu s ubytováním nasimulovat ve vlastní režii a dostal se cenově ještě trochu níž. Manželka souhlasila. Tak se z prodlouženého víkendu stal týden v zemi, která v době mého mládí nám byla dávána za vzor ve všech oblastech života. Skoro čtvrt století jsem prožil v této neustále opakované lži. Naštěstí už je tohle období za námi. Náš světonázor je naprosto odlišný od komunistického (socialistického) i od aktuální ruské politiky a jejich pojetí demokracie. Přesto si myslíme, že stojí za to vidět na vlastní oči alespoň kousek největší země světa. A zároveň trochu poznat místní lidi, kulturu a památky. Protože ruský přínos světu je v tom nepochybně ohromný. Osobní zkušenost je tou nejlepší obranou proti zbytečným předsudkům.

Nejprve jsem koupil letenky a objednal ubytování v obou městech :

Praha - Petrohrad, cena 3230 Kč/ks

Moskva - Praha, cena 2507 Kč/ks

V Petrohradu jsem hledal ubytování v centru poblíž nádraží, odkud pojedeme do Moskvy.
Našel jsem dobře hodnocený Hotel Roses.
Pro Moskvu jsem chtěl hotel co nejblíže centra. Tohle splnil Hotel Maroseyka 2/15 10 minut pěšky od Rudého náměstí. Opět skvělé hodnocení a přijatelná cena.


Rusko je zemí, kam se nedá jet bez předchozího obdržení víza. Jeho získání není ani levné ani úplně jednoduché. A už vůbec ne rychlé. Na internetu je spousta nabídek, které slibují vyřízení víz "bez starostí". Cestovní kanceláře si za vízum pro jednoho běžně účtují 2500Kč a výš. Samotný administrativní poplatek ruské ambasádě je 1020Kč. Ten se obejít nedá. Ostatní věci už jdou řešit levněji.
Asi nejčastějším způsobem získání víza je využití ruského vízového centra. Tam si účtují administrativní poplatek 700Kč. Tomu se dá předejít přímým podáním podkladů na ruské ambasádě. Ovšem i tam se dá (velice omezeně) objednat jen přes vízové centrum, když se vybere místo podání "Konzulární oddělení velvyslanectví Ruské federace v Praze". Na každý den byla v kalendáři k dispozici jen jediná možnost - čas 11:00. V polovině května byl první dostupný termín až na začátek srpna.

Bez ohledu na způsob podání žádosti musí žadatel dodat tyto podklady :
1. pozvání (turistický voucher)
2. cestovní pojištění a doklad o něm
3. kopii stránky pasu s fotografií
4. online vyplnit a vytisknout žádost + fotografie

Pozvání - hledal jsem dlouho, až jsem narazil na levné online řešení. Na této stránce se online vyplní údaje, zaplatí se kartou a během pár minut je pozvání v e-mailu. Za 699 rublů (asi 260Kč). Údajně existuje i stránka, kde se dá pozvání získat zadarmo, ale prý se tam musí posílat naskenovaný pas. To jsem riskovat nechtěl.
Pojištění - využil jsem pojištění k Diners kartě. Ochotně mi zařídili potvrzení splňující požadavky ruské strany a dostal jsem ho zdarma mailem.

9.srpna 2016 přišel den "D". Byli jsme objednáni na 11:00. Dorazili jsme raději asi o půl hodiny dřív. K bráně pro nás přišel rusky mluvící ochranka. My česky, on rusky. Opakovaně se nás ptal, jestli jsme tam správně. Vzal si papíry a odešel. Za chvíli přišla nějaká úřednice (opět pouze rusky mluvící) a odvedla nás dovnitř k okénku. Tam si vzala všechny vytištěné dokumenty a za chvíli nás poslala zaplatit ke kase. Částku 2x 1020Kč jsem chtěl zaplatit pomocí 2500Kč. Paní pokladní, opět Ruska, nebyla moc vstřícná. Nechtěla vracet drobné. Manželka je naštěstí našla. Pak se jí ještě nechtělo vstát ze židle pro bankovky. Musel jsem je okénkem zasunout co nejdál. Hned jsem si zavzpomínal na ochotu úředníků za socialismu.
Dostali jsme potvrzení a pro pasy si jdu 16.srpna.

Takže víza nás vyšla na necelých 1300Kč za osobu.

Další důležitou věcí je přesun mezi Petrohradem a Moskvou. Jako nejlepší varianta mi přišel vlak. A to ten nejrychlejší v Rusku - Sapsan. Vyrobený v německém Siemensu :-). Lístky se dají koupit online na stránkách Ruských železnic s asi tříměsíčním předstihem. Ceny v průběhu času rostou. Pohlídal jsem si první možný den, kdy se ty naše daly koupit. A cena byla nejnižší možná = 999 rublů za kus. Běžná cena je od 2000 rublů výše.

Prakticky jsem sice ruštinu nikdy v životě nepoužil, ale nějaké pozůstatky ve mně kupodivu zůstaly.
Azbuku jsem nikdy nezapomněl. Vylovil jsem v paměti i nějaká slovíčka. Občas si teď pouštím ruskou televizi, abych si ji naposlouchal. A mám z toho silné zážitky z umělecky kvalitních programů i z akčních zpráv Vremja.
Jak říká Sheldon Cooper: "Bazinga".
Takže těch nejméně 10 let výuky (ZŠ, SŠ, VŠ) mám teď šanci po 30 letech přestávky zúročit.
Během jediného týdne. Tomu se říká efektivita.

P.S.
Nejsem paranoidní jedinec, který všude vidí, že se o mě zajímají tajné služby - na mojí osobě není nic zajímavého.
Na blog ani jinam jsem až do dneška nedal jedinou informaci o naší plánované ruské cestě.
Jedině jsem byl nucen zadat e-mailovou adresu do elektronické žádosti o vízum.
Takže věřím, že následující statistika přístupů na můj blog za jediný týden bude dílem souhry náhod.