Už včera jsem se připravil na návštěvu Královského paláce, přesněji řečeno chrámů v jeho areálu. Je to místní nejdražší turistická atrakce a vstup v odpovídajícím oblečení je přísně kontrolován. Před vchodem je několik prodejen, kde se dají pořídit slušivé oblečky splňující kritéria.
Pro pány platí dlouhé kalhoty.
Před pár měsíci byla otevřená nová část metra a tak se k Paláci dá dostat podzemkou. A byly to jen dvě stanice z hotelu. Překvapilo mě, že chvíli před 8.hodinou ráno byly vagóny tímhle směrem poloprázdné.
Fotografie nového krále Ramy X je na mnoha budovách a zákoutích.
Jen mě udivuje, že fotografie jsou z jeho mládí, protože dnes, ve věku 67 let vypadá jinak. A to existují i fotografie, kde vážnost nedotknutelného královského majestátu sám dost podráží.
To jeho otec Rama IX, který vládl 70 let, byl oblíbený a bez skandálů. Jeho fotografie je u Královského paláce. Tady právě mění květiny.
Průchod přes skenery se otevírá v 8:30. Tak jsem mohl sledovat okolí.
Nástup čestné stráže do autobusu
policisty s minohledačkami
veverku, která si přišla pro potravu do krmítka
nástup obsluhy skenerů a prohledávačů zavazadel
a už se vpouští dovnitř
vstup do chrámového komplexu s modlitebnou
Je vidět, že se právě otevřelo a lidí je rozumné množství
Nejslavnější obyvatel komplexu je malý Buddha v chrámu Wat Phra Kaeo. Je z jadeitu, ale říká se mu smaragdový. Má zimní oblečení, které mu smí oblékat pouze král. Převlékání se děje třikrát ročně. Jen díky teleobjektivu je docela dobře vidět.
Jediné místo odkud se smí fotit je totiž vně chrámu.
Po celém obvodu zdí je několik set metrů malovaných a zlatem vykládaných výjevů
Květ lotosu je pro Thajsko typický
Poměrně rychle se areál začíná plnit
Počkal jsem si na prohlídku zdarma od 10:00. Bohužel angličtina této paní nebyla s tou mojí verzí úplně kompatibilní a navíc mluvila docela potichu. I přesto jsem se pár zajímavostí dozvěděl.
Chrámový areál je primárně určený pro krále a on umožňuje turistům vstup. Oni mu za to financují obnovu památek. Chrámy postupně stavěli jednotliví králové od konce 18.století. Pak jim došlo místo a další Ramové už mají smůlu a chrám se jim tam nevejde. Každému z těch stavitelů se líbila jiná kultura, takže jsou tam čínské, indické i kambodžské prvky.
Tady je kopie kambodžského Angkor Watu
Kolem 11.hodiny už je turistů na malém prostoru téměř nesnesitelné množství
Z Paláce jsem pěšky zamířil na Zlatou horu Wat Saket . Cestou jsem procházel uličkami, kde jsme moc turistů nepotkal.
Ale prádelna s anglickým nápisem tady byla
Tenhle pán asi opravuje cokoliv
Buddhové jedou
možná do tohohle velkoobchodu
Cestou jsem se zastavil na nudlové polévce s dvěma druhy vepřového masa.
Přestože tady byli jen místňáci a dokonce několik policistek, tak si troufnu říct, že dělám lepší asijskou polévku.
Vstup na Zlatou horu, která je umělá a ve 20.století byla zpevněná betonem. 344 schodů vede na vrchol. Ale jsou nízké a dají se jít po dvou.
Cestou na vrchol je několik mezipater a v nich zvony
Na vrcholu je několik Buddhů.
Dole jsem našel něco nového. Půjčovnu power bank. A jediná fotka dokazující, že jsem tady byl.
Pokračuje prohlídka zdejších řemeslníků. Tady se vyrábí nějaké těsnění do šestiválcového motoru.
Pán ručně malující nápis asi k čínskému novému roku.
Trošku větší pomelo než známe od nás. Na tohle obrovské jsem si netroufnul, koupil jsem si až třetí velikost za 100 bahtů (75Kč). Kromě poměrně vysoké ceny, ale to je snad u všeho zdejšího ovoce, mě překvapilo, že mělo ještě víc kůry než to u nás. A přitom chuť byla identická, jak ji znám.
Jahody tady běžně prodávají v nedozrálém stavu. A podle nápisu je to dovoz z Koreje.
Dnešní plán jsem splnil kolem 14:30.
Žádné komentáře:
Okomentovat