Den 7. (13.10.2012) - Hluhluwe - St Lucia

Plán :
Dnes a zítra bychom si měli trochu odpočinout. Minimální vzdálenosti najeté autem a dokonce dvě noci strávené na jednom místě.


Zobrazit místo 2012-10-13 - Hluhluwe-St Lucia na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 150 km
Doba jízdy : 4 hod
Ubytování : Afrikhaya Guest House, St Lucia Estuary, 850ZAR

----------------------------------------------------------------
Realita :
stav Big 5 po dnešku
slon = nepočítaně
buvol = nepočítaně
nosorožec = 12
lev = 6
leopard = 2
--------------

Ráno se kolem naší terasy hýbaly větve na všech stromech. Přišly nás navštívit opice.

Z kempu Hluhluwe jsme odjížděli stejnou trasou. Benzín na pumpě stále nebyl. Po cestě jsme nejprve potkali zebry, v dálce byly vidět skupinky nosorožců, slonů a buvolů. V jednom bahenním rybníčku jsme zahlédli válejícího se nosorožce. Počkali jsme na místě skoro odinu než vstane - jestli to je černý nebo bílý. Byl to zase bílý. Vzácnějšího černého jsme zatím neviděli.

Po opuštění parku Hluhluwe jsme měli namířeno do městečka Hluhluwe. Pokud by se obě místa pletla, tak název je podle stejnojmenné řeky Hluhluwe. Nabrali jsme benzín u pumpy ENGEN a poprvé ho zaplatili kreditkou.
Stali jsme se svědky kuriózní dopravní nehody přímo na čerpačce. Do boku stojícího, asi dvacet metrů dlouhého, podvalníku narazil v plné rychlosti řidič bílé dodávky, která vyjížděla od stojanu. Ten podvalník stál sotva pět metrů před ním. Čekal jsem, že řidič po vystoupení odloží bílou hůl a černé brýle. Ale nebylo to tak.

Dnešní přesun byl krátký. Do městečka St Lucia jsme přijeli těsně po poledni. Zdejší atrakcí je jezero, které je mezi řekou a Indickým oceánem. Je to rozsáhlé území chráněné organizací Unesco. V rezervaci žije přes 1000 hrochů. Vyhlídková loď vyplouvá každé dvě hodiny mezi 10. a 16.hodinou. My jsme se nalodili ve 14. Spolu s námi tam byl celý autobus německých turistů. Těm jsem neúmyslně vrátil loňské Chiméry v Turecku. Sedli jsme si totiž na příď lodi. Takže na spoustě fotek budou mít kromě hrochů i mojí hlavu :-).
Průvodce byl na Němce připraven. Kromě angličtiny mluvil plynně německy. Prokládal to i vtípky typu: „Krokodýli se živí ze 30% rybami, 30% jsou antilopy a zbytek němečtí turisté“.
Jezero bylo podél břehů zahrošené.

Kromě mnoha skupin hrochů a několika krokodýlů jsem viděli i spoustu nejrůznějších ptáků. Třeba ledňáčky.

Při příjezdu k B&B byly na silnici další opičky.

Ubytování je velice slušné, ale volný WiFi internet je pomalý. Dosah navíc jen v hale. V našem pokoji je síť nedostupná. Paní majitelka nám říkala, že internet je v JAR drahý (to už víme) a má jen omezený limit.
Povídala nám skoro půl hodiny o zdejší oblasti. Co se dá vidět a jak se chovat bezpečně. Ve dne se dá bez problémů pohybovat i pěšky. Po setmění se to vřele nedoporučuje. V okolí prý žije asi šest leopardů a hroši prý se občas pasou přímo v ulicích. Když v noci pěšky, tak středem vozovky. Hroši se drží na trávě a jsou naprosto nehluční. Takže se do nich dá při nepozornosti i narazit. Pak už končí legrace.
Po ulehnutí žena na zdi pokoje zpozorovala něco. To něco byl šváb o délce těla pět centimetrů. Nerad ubližuji zvířátkům, ale tady to jinak nešlo. V pokoji byl pro podobné případy sprej Raid. Po přímém zásahu doběhl jen do sprchového koutu (naštěstí) a tam se po deseti minutách přestal hýbat úplně.
Nakonec jsem se připojil vlastní SIM kartou v našem modemu a rychlost mobilního internetu je tady 21Mbit. A skutečně to běhá svižně.

Den 6. (12.10.2012) - Směr provincie KwaZulu-Natal

Plán :
Přejezd ze Svazijska zpět do JAR


Zobrazit místo 2012-10-12 - Mlilwane-Hluhluwe na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 320 km
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Národní park Hluhluwe Game Reserve, Hilltop Resort - 2Bed Chalet, 1280ZAR (nejdražší ubytování letošní cesty, ale nic levnějšího nebylo dostupné)

----------------------------------------------------------------
Realita :
Celou noc stále pršelo. Původní plán vypůjčit si horská kola projet se mezi zvířátky, jsme tedy opustili. V téhle rezervaci totiž nežijí žádné šelmy. Pouze přátelská zvířátka – antilopy, zebry, prasátka, … Protože odhadem desetikilometrová příjezdová cesta do kempu je nezpevněná, tak žena začala mít strach, abychom ještě vůbec odjeli zpět. Ale naštěstí to kromě jednoho mírného stoupání vůbec neklouzalo.
Zvířátka jsme viděli přímo ze dveří chaty a pak i při odjezdu. Kromě toho jsme poprvé zastavili blízko u stromu, který obdivujeme celou africkou cestu. Nevíme co to je, ale ta barva je neskutečně krásná.

Zajeli jsme do města Manzini doplnit zásoby. Při té příležitosti jsme v lékárně zakoupili i antibiotika. Prodali nám je bez receptu. I ve Svazijsku bez problémů berou platební karty – v lékárně i v supermarketu Spar. Inu globalizace.
V tomhle městě jsem si zase všimnul podobné situace jako loni v Turecku. Jsem zde velký bílý muž. Všichni jsou nejméně o deset centimetrů menší než já. Navíc jsme tady neviděli jediného bělocha. Jen v jednom obchodě byl Číňan a prodával stejně nekvalitní zboží jako kdekoliv jinde ve světě.
Snažili jsme se najít nějaký obchod se suvenýry, ale nic vhodného nebylo v dosahu. A daleko jsme chodit nechtěli. Až pár kilometrů před hranicemi jsme zastavili u nákupního střediska. Kde byly, kromě jiného, i dva supermarkety Spar. Povedlo se nám sehnat alespoň pohled kde je král v plné kráse při každoročním ceremoniálu výběru manželek.
Tady je jeho fotka ze zdi našeho svazijského kempu

V tomhle nákupním komplexu čítajícím asi 10 obchodů, autobusové nádraží a trh, jsme zahlédli krásného malého černouška. Poprosil jsem jeho maminku, jestli se s ním můžeme vyfotit. S úsměvem souhlasila. Ovšem jakmile jsem se k němu přiblížil, začal neskutečně brečet a vzpírat se jí v náručí. Prostě jako u nás straší černý čert, tak ve Svazijsku straší běloch. Jeho maminka, a teď i tatínek, se oba hlasitě smáli. Tak jsme mu alespoň přinesli bonbóny a pohled Prahy. Nakonec nám alespoň zamával.

Ještě chytré svazijské kozy schované pod střechou

Překročení hranic zpátky do JAR proběhlo bez problémů. Opět několikrát do krátké fronty, přenést papír do dalšího okna a párkrát ukázat pas. Ten slavný formulář na počítač nikdo vidět nechtěl. Stejně tak nikdo nechtěl ani údajně nezbytné povolení od autopůjčovny.
Svazijsko pro nás bude symbolem deštivé země. Možná neprávem. Ale pršelo nám celých 24 hodin bez ustání. Jen intenzita se měnila. Jinak to je země krásně zelená a určitě krásná.

Co se týče stavu silnic, tak jsou zatím v průměru přinejmenším srovnatelné jako u nás. Jakmile se sjede mimo hlavní trasy, tak už to bývá horší. Tam opravdu nejsou výjimkou díry. Zatím jsme viděli několikrát policejní měření rychlosti. A to i v Krugerově parku před zavírací dobou brány v kempu.

Zatím nejzajímavější značkou je Pozor prase bradavičnaté. Viděli jsme ji jen jednou - ve Svazijsku. Ale žádné prase tam nebylo.

Do Hluhluwe parku jsme dorazili kolem 16.hodiny. Počasí podobné jako ve Svazijsku. Máme tady satelitní přijímač a na něm kanál s počasím. Je tam vidět velký flek oblačnosti přesně tam, kde jsme poslední tři dny byli. Snad se odvalí někam pryč od nás. Jinak je všude v JAR slunečné počasí a poměrně příjemné teploty.
Hluhluwe park je hodně kopcovitý a zelený. Úplně jiný než Kruger.

Kousek za bránou jsme na stráni zahlédli skupinu tří nosorožců. Takže jsme si zvýšili skóre na čtyři.
Manželce ale nedělají místní serpentiny a kopce dobře. Protože není vidět, jestli za zatáčkou nebude stát slon nebo nosorožec přímo proti nám.
Uvidíme, jak to bude vypadat ráno s počasím. A ještě jedna výborná věc. Nahoře v kempu je benzínka, kde ale došel benzín. Jestli bude zítra ráno, to nevědí. Máme ho jen asi na 80 kilometrů. Nejbližší benzínka ve městě je vzdálená skoro třicet. Naštěstí to je většinou z kopce :-).
Benzínka bez benzínu, ale s antilopou na střeše.