Den 9. (15.10.2012) - Durban

Plán :
Další relativně klidný den s návštěvou Durbanu - největšího města provincie KwaZulu-Natal
Možná nějaké koupání cestou.


Zobrazit místo 2012-10-15 - ST Lucia-Durban na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 280 km
Doba jízdy : 3 hod
Ubytování : Aloe Ridge Bed and Breakfast, 49,5€ (agoda.com)

----------------------------------------------------------------
Realita :

Tentokrát noc proběhla bez lovu hmyzu. Celé tohle B&B působí docela luxusně, takže to byla jen souhra náhod a krátce otevřeného okna nebo dveří.
Snídaně, stejně jako včera, byla v anglickém duchu. To mám rád. Navíc kdy se běžnému člověku stane, že se o celkem čtyři hosty stará paní domu s manželem a dvě domorodé kuchařko-servírky.
Před odjezdem jsem se ještě majitelky ptal kde je značka "pozor hroši". Na internetu jsem něco takového viděl. Dala mi několik tipů. Ale zároveň mě upozornila, že město značky mění. Je tedy možné, že už u silnice nejsou.
Našli jsme tohle :

Do Durbanu jsme to měli asi 200 kilometrů. První zastávkou byl nějvětší nákupní komplex na jižní polokouli - Gateway. Je to jako areál v Letňanech. Jen "trochu" větší. Parkování není zdarma. A skutečně tam chodí hlídači. Kontrolují lístečky za oknem a dávají pokuty. Obchody stejné nebo podobné jako po celém světě. Ale sehnali jsme tam náprstek s nosorožcem.
Za necelé dvě hodiny jsme pokračovali k místní botanické zahradě. Bylo to asi 30 kilometrů. Na dálnici deset kilometrů před cílem najednou všechna auta zastavila. My byli mezi prvními.

Stálo to asi půl hodiny. Byla tam nehoda kamionu. Takže naprosto nepřipravená situace. Přesto během maximálně 15 minut přišli do té kolony první prodejci všeho možného. Nabízeli třeba nabíječky na mobily.

Durbanská botanická zahrada je nejstarší na africkém kontinentě. Je poměrně malá, ale příjemná. Spousta rostlin v květu a hodně různého ptactva. Orchideje i palmy z celého světa. Všechno roste skoro samo a nic se na zimu nemusí vyrývat, aby to nezmrzlo. Tady je teplota a podnebí stálé po celý rok. Vstup je zdarma. Samozřejmě v podobných případech bývá dobrým zvykem dát při odchodu příspěvek do kasičky.

Strom rodící dělové koule (cannonball tree)

Fikus se občas ozroste trochu víc

Tenhle keř neuvěřitelně krásně voněl

V zahradě, a pak i na internetu, se nám povedlo zjistit jméno toho nádherného modrofialově kvetoucího stromu, který stále obdivujeme. Je to jacaranda

V Durbanu je všude vidět neuvěřitelná směs lidí. Indové, černoši, běloši, asiati, lidé v muslimských hábitech, ....

Zbývalo nám doplnit palivo. Opět čerpačka Engen a znovu úspěšná platba kreditkou. Když jsem u plateb, tak nám zatím výborně vychází kurz koruny k randu. Teď se pohybuje kolem 2,20Kč za 1ZAR. Je to nejlepší kurz za poslední rok. Asi o 15% lepší než před pár měsíci. Cena benzínu 11,83ZAR za litr. To se nám to jezdí :-). Spotřeba auta je zatím kolem 6,0 litru. Kromě větších kopců jede docela svižně.
V Durbanu bylo zatím nejnáročnější řízení. Aut je spousta. Navíc pravidla si každý vykládá trošku jinak. Pro mě je komplikace ještě v levostraném provozu. Ale jde to.

Standa nás dovedl k ubytování a ono nikde. Ulice byla správně, ale B&B jsme neviděli. Dvakrát jsme projeli ulicí, než jsme našli odbočku téměř kolmo dolů. Snad zítra vyjedeme na silnici zpátky. Je to čisté a útulné. Navíc tady mají internet s dostečným signálem v pokoji i slušnou rychlostí. Tak si to užíváme :-).

Den 6. (12.10.2012) - Směr provincie KwaZulu-Natal

Plán :
Přejezd ze Svazijska zpět do JAR


Zobrazit místo 2012-10-12 - Mlilwane-Hluhluwe na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 320 km
Doba jízdy : 6 hod
Ubytování : Národní park Hluhluwe Game Reserve, Hilltop Resort - 2Bed Chalet, 1280ZAR (nejdražší ubytování letošní cesty, ale nic levnějšího nebylo dostupné)

----------------------------------------------------------------
Realita :
Celou noc stále pršelo. Původní plán vypůjčit si horská kola projet se mezi zvířátky, jsme tedy opustili. V téhle rezervaci totiž nežijí žádné šelmy. Pouze přátelská zvířátka – antilopy, zebry, prasátka, … Protože odhadem desetikilometrová příjezdová cesta do kempu je nezpevněná, tak žena začala mít strach, abychom ještě vůbec odjeli zpět. Ale naštěstí to kromě jednoho mírného stoupání vůbec neklouzalo.
Zvířátka jsme viděli přímo ze dveří chaty a pak i při odjezdu. Kromě toho jsme poprvé zastavili blízko u stromu, který obdivujeme celou africkou cestu. Nevíme co to je, ale ta barva je neskutečně krásná.

Zajeli jsme do města Manzini doplnit zásoby. Při té příležitosti jsme v lékárně zakoupili i antibiotika. Prodali nám je bez receptu. I ve Svazijsku bez problémů berou platební karty – v lékárně i v supermarketu Spar. Inu globalizace.
V tomhle městě jsem si zase všimnul podobné situace jako loni v Turecku. Jsem zde velký bílý muž. Všichni jsou nejméně o deset centimetrů menší než já. Navíc jsme tady neviděli jediného bělocha. Jen v jednom obchodě byl Číňan a prodával stejně nekvalitní zboží jako kdekoliv jinde ve světě.
Snažili jsme se najít nějaký obchod se suvenýry, ale nic vhodného nebylo v dosahu. A daleko jsme chodit nechtěli. Až pár kilometrů před hranicemi jsme zastavili u nákupního střediska. Kde byly, kromě jiného, i dva supermarkety Spar. Povedlo se nám sehnat alespoň pohled kde je král v plné kráse při každoročním ceremoniálu výběru manželek.
Tady je jeho fotka ze zdi našeho svazijského kempu

V tomhle nákupním komplexu čítajícím asi 10 obchodů, autobusové nádraží a trh, jsme zahlédli krásného malého černouška. Poprosil jsem jeho maminku, jestli se s ním můžeme vyfotit. S úsměvem souhlasila. Ovšem jakmile jsem se k němu přiblížil, začal neskutečně brečet a vzpírat se jí v náručí. Prostě jako u nás straší černý čert, tak ve Svazijsku straší běloch. Jeho maminka, a teď i tatínek, se oba hlasitě smáli. Tak jsme mu alespoň přinesli bonbóny a pohled Prahy. Nakonec nám alespoň zamával.

Ještě chytré svazijské kozy schované pod střechou

Překročení hranic zpátky do JAR proběhlo bez problémů. Opět několikrát do krátké fronty, přenést papír do dalšího okna a párkrát ukázat pas. Ten slavný formulář na počítač nikdo vidět nechtěl. Stejně tak nikdo nechtěl ani údajně nezbytné povolení od autopůjčovny.
Svazijsko pro nás bude symbolem deštivé země. Možná neprávem. Ale pršelo nám celých 24 hodin bez ustání. Jen intenzita se měnila. Jinak to je země krásně zelená a určitě krásná.

Co se týče stavu silnic, tak jsou zatím v průměru přinejmenším srovnatelné jako u nás. Jakmile se sjede mimo hlavní trasy, tak už to bývá horší. Tam opravdu nejsou výjimkou díry. Zatím jsme viděli několikrát policejní měření rychlosti. A to i v Krugerově parku před zavírací dobou brány v kempu.

Zatím nejzajímavější značkou je Pozor prase bradavičnaté. Viděli jsme ji jen jednou - ve Svazijsku. Ale žádné prase tam nebylo.

Do Hluhluwe parku jsme dorazili kolem 16.hodiny. Počasí podobné jako ve Svazijsku. Máme tady satelitní přijímač a na něm kanál s počasím. Je tam vidět velký flek oblačnosti přesně tam, kde jsme poslední tři dny byli. Snad se odvalí někam pryč od nás. Jinak je všude v JAR slunečné počasí a poměrně příjemné teploty.
Hluhluwe park je hodně kopcovitý a zelený. Úplně jiný než Kruger.

Kousek za bránou jsme na stráni zahlédli skupinu tří nosorožců. Takže jsme si zvýšili skóre na čtyři.
Manželce ale nedělají místní serpentiny a kopce dobře. Protože není vidět, jestli za zatáčkou nebude stát slon nebo nosorožec přímo proti nám.
Uvidíme, jak to bude vypadat ráno s počasím. A ještě jedna výborná věc. Nahoře v kempu je benzínka, kde ale došel benzín. Jestli bude zítra ráno, to nevědí. Máme ho jen asi na 80 kilometrů. Nejbližší benzínka ve městě je vzdálená skoro třicet. Naštěstí to je většinou z kopce :-).
Benzínka bez benzínu, ale s antilopou na střeše.