Den 10. - Mrtvé moře za všechny prachy

Den začal dobrou snídaní a při odchodu jsme v malém dětském zookoutku zahlédli krásného angorského kozla.

Spali jsme na úpatí nejvyšší izraelské hory Hermon. Bohužel oblaky byly nízko a tak jsme horu neviděli. Včera také nebyl vidět vrchol, ale sníh na stráních vidět byl. První zastávkou bylo místo nazvané "Valley of tears" - slavné tankové bitvy izraelské armády proti ohromné syrské přesile ve válce v roce 1973.

Tady nám začalo pršet a byla zima - kolem 6 stupňů. Dalších asi dvacet kilometrů jsme jeli na vyhlídku Mt. Bental. Odtud má být krásný výhled až do Sýrie. Příroda nám to neumožnila

Pak se alespoň vrchol projasnil a byly vidět zákopy.

Po této nepříliš vydařené části následoval asi dvouhodinový přejezd k řece Jordán. Na místo, kde mělo dojít k pokřtění Ježíše Krista. To leží na ostře střežené hranici mezi Izraelem a Jordánskem. Tedy střežené zejména z izraelské strany. Ploty a dokonce minová pole.

Tady je přizpůsobeno nejčastějším návštěvníkům a to jsou Rusové. Prodavačka v obchodě se suvenýry podle přízvuku evidentně ruského původu. Nápisy v ruštině jsou samozřejmostí.

To už je místo, kam si návštěvníci mohou zažít křest jako Ježíš. A zájemců není málo. Vody bylo těsně pod kolena a vyznačená přístupná část neumožňovala jít dál.

Jordánská strana je mnohem méně navštěvovaná. Můj odhad podle dneška tak 1:100.

I když je na ceduli napsáno "POLICE" a jsou tam lana, některé ruské soudružky musely zábranu přelézt. Já bych se tedy obával i námořních min uprostřed řeky.

To se kupodivu nelíbilo izraelskému vojákovi. Naštěstí pro neukázněné návštěvnice to zvládl razantně, ale zároveň s klidem.

Vrcholem dne, zejména pro manželku, bylo koupání v Mrtvém moři. Máme tady jednu noc v hotelu s polopenzí.
Jedna zastávka proběhla hned za kontrolním stanovištěm při přejezdu na Západní břeh. Někteří turisté dokonce šli až k vodě.

My jsme si to nechali až na veřejnou pláž v Ein Bokek.

Stařec (já) a Mrtvé moře

Důkaz, že jsme byli na nejnižším místě na planetě. Jen nám mobily ukazovaly pouze 390 metrů pod hladinou moře. Přitom se uvádí čísla mezi 420 - 430 metrů.

Skutečně to nadnáší.

Bohužel nenadnáší úplně všechno. Konkrétně tedy klíčky od auta. Chytře jsem si je dal do kapsy u plavek. A až při odchodu z pláže je začal postrádat. Ve vodě není vidět, takže hledání nedávalo smysl. Bylo 16:50 když jsem volal do Budgetu, že mám problém. Po asi půlhodinovém telefonátu s nejrůznějším přepojováním jsme se domluvili, že mi náhradní klíče přiveze taxi. Z Eilatu, který je vzdálený přes 200 kilometrů. Za tři hodiny jsem je měl v ruce a fungují. Taxi stálo 900 šekelů (skoro 6000Kč). Uvidím, jaké další poplatky a pokuty ze strany půjčovny ještě přijdou. Za celý život jsem neztratil ani peněženku, ani žádné klíče. Takže jejich dnešní utopení v Mrtvém moři bude, doufám, můj nejsilnější zážitek v téhle oblasti do konce života.

Den 6. - Od rána až do večera za Ježíškem

Dnešní vstávání bylo nejnáročnější z celé cesty. Manželka ale zvládla 05:00 bravurně. Přivstali jsme si kvůli východu slunce (5:40) a osvětlení Chrámové hory. Na místě "kupodivu" nebyli žádní turisté, takže jsme mohli zkoušet nejrůznější fotomísta na Olivetské hoře.

Na Olivetské hoře je ohromný židovský hřbitov.

Po asi hodině pozorování, jak sluníčko osvětluje Staré město, následoval přesun do Betléma. Ten je zařazen do zóny A, tedy pro nás autem problematický. Přijeli jsme jen k Checkopint 300 a na izraelské straně jsme ho nechali. Pak jako pěší jsme si vyzkoušeli průchod přes hranice. Je to dost depresivní. I když jsem naštěstí nikdy nebyl ve vězení, tak ten pocit to ve mně vyvolalo.
Nejprve silně pancéřovaná strážní budka, kde s námi komunikovali vysílačkou, protože informační okénko by bylo nebezpečné.

Pak průchod odpudivou budovou s kontrolami. Byla sobota, tak jsme potkali jen pár lidí a vše probíhalo, pro nás, bez prohlídky čehokoliv.

Dlouhé výstupní a vstupní koridory už na palestinské straně

Nakonec taxi stanoviště. V Betlémě využívají takřka výhradně naše škodovky.

Nadešel očekávaný souboj. Okamžitě jsme byli atakováni nabídkami - třeba neodolatelná za 100$ za jízdu oběma směry a čekáním na místě. Trasa zhruba 2x 3 kilometry. Neustále jsem opakoval, že chceme odvézt jen jedním směrem a že jsem ochoten jim dát 5$. Jinak raději jdeme pěšky. Za trvajícího pokřikování jsme šli směrem do města. Asi po 100 metrech přišla jiná, podstatně menší, skupinka taxikářů s už přijatelnou nabídkou. Za 100 šekelů (600Kč) to samé. S ohledem na přece jen trochu riziko samostatného pěšího pohybu, jsem na nabídku přistoupil. Jak jsme šli k autu, začalo neskutečné hulákání ze strany těch prvních neúspěšných řidičů. Až jsem se bál, že těm našim něco udělají. Naštěstí to byl jen křik. Mladý řidič byl v pohodě. Za hodinu a půl v Betlémě mi cena přišla odpovídající.
Během cesty nám říkal o rodině. Jako ženatý může kdykoliv procházet na izraelskou stranu, ale děti nemohou. Protože jsou potenciální hrozbou.
První zastavení bylo v kostele na jehož místě se měl Ježíš narodit.

Bohužel v jeskyni pod oltářem probíhala bohoslužba, která měla trvat ještě přes hodinu. Tak alespoň vstup do ní

Druhou zastávkou byla Mléčná jeskyně, kde údajně při kojení Ježíše ukáplo mateřské mléko na zem a skála zbělala.

Posledním betlémským zastavením byl Banksy a graffiti.
Banksyho obchod

Původní kresba Trupmpa už je upravená

Kousek od něj je ikona palestinských bojovníků - teroristka a únoskyně letadel Leila Khaled

Tady je vidět, že úhel pohledu na stejnou věc je naprosto odlišný. Terorista vs. idol.

Pak už jen zpět na hranice, kde jsme kolem taxikářů prošli bez povšimnutí. A úspěšný průchod zpět do Izraele. Stačilo ukázat pasy a ani jsme nemuseli dávat zavazadla do rentgenu. V hotelu jsme byli kolem desáté. Protože ráno bylo náročné, tak proběhl několikahodinový ležing.
Odpolední plán byla návštěva Davidovy věže a přechod po hradbách Starého města - Ramparts walk
Nejprve jsme museli projít přes Staré město k Jaffa gate.

Vnitřek Davidovy věže

Začátek procházky po hradbách - severní část

Po sestupu z hradeb u Herodovy brány jsme ještě měli čas na Getsemanskou zahradu, kde byl Ježíš zatčen a kde proběhla jeho poslední večeře. Některé olivovníky údajně pamatují Ježíše.

Lví branou jsme prošli zpět do Starého města. Těch kostelů a míst spojených Ježíšem je mnoho.
Tady měl být uvězněn

Už se stmívalo a probíhala očista. Během dne je tady velký nepořádek, ale pak najedou uklízecí čety a připraví uličky na další den.

Poslední aktivitou byl audiovizuální program Night Spectacular v Davidově věži. Tady jsme se setkali s ruským nadřazeným chováním. U vstupu jsme byli mezi prvními skoro hodinu před začátkem představení. Tak jsme se opřeli o zeď a čekali. Postupně přicházeli další návštěvníci a spořádaně se řadili do fronty. Když tam bylo asi dvacet lidí, tak se před všechny postavily dvě Rusky se slovy "My byly pěrvyje". Po chvíli k nim dopředu dorazily děti a pak se o stejné snažili pánové. Zeptal jsem se, co to znamená "pěrvyje" když před námi tam stála opřená jen jedna dvojice úplně jiných lidí. Prý tam byli už před šestou a odešli :-). Taková obrácená, možná až zvrácená, ruská logika. I přes tuto připomínku starých časů jsme si promítání užili.

Madeira - den 8.

Dnes na nás přišla únava. Nějak se nám moc nechtělo chodit. Prvním cílem byl Curral das Freiras (Údolí jeptišek). Vede tam pěší stezka s velkým převýšením. Protože počasí nebylo úplně nejlepší, jeli jsme tam autem :-). Okolní kopce byly zahaleny do mraků, takže nic impozantního jsme bohužel kolem sebe neměli možnost vidět. A městečko nás taky nijak nezaujalo.
Tady je alespoň pohled na kousek trasy ve skalách.

Koupili jsme si tedy alespoň kousek dortu s kaštany. To je tady tradiční surovina, už z doby jeptišek.

Druhá zastávka mířila na pobřeží, k soše Ježíše.
Něco jako v Riu, jen ne v tak impozantní podobě. Ale i tak mu to tam sluší.

Bylo kolem druhé odpoledne a nechtělo se nám ještě vracet domů. Tak jsem vymyslel cestu na druhý nejvyšší vrchol Madeiry - Pico de Arieiro.
S nadějí, že bychom mohli být nad mraky. Cesta plná serpentin byla pro manželku náročná. Kolem 1000 m n.m. jsme vjeli do mraků a bohužel až k vrcholovému parkoviště z nich nevyjeli. Cestou navíc ještě pršelo.
Nahoře bílo s viditelností maximálně 50 metrů.

Celkově je Madeira krásné místo na aktivní turistickou dovolenou za přijatelné peníze. Lidé jsou v pohodě a s angličtinou se dá bez problémů fungovat. Jen jsme měli smůlu na nižší teploty. Přes den 16 - 20 stupňů maximálně, v noci o nějaký stupínek míň. Manželce byla zima. A mohlo být i víc sluníčka hlavně na vrcholech.

Dnes si ještě zabalíme věci a zítra se přesouváme na pevninu. Odlétáme v 9:30, v Lisabonu bychom měli být kolem 11.hodiny.