vopetr: Johor Bahru

Dnešek sloužil hlavně k přesunu do města Pekan na východním pobřeží. Trasa dlouhá 280 kilometrů vedla většinou dvouproudou silnicí. Naštěstí moc aut nebylo, tak se dalo předjíždět a udržovat slušnou cestovní rychlost. Celkově bylo vidět, že tahle část není moc osídlená a ani navštěvovaná turisty.
Na cestě jsme neměli žádnou plánovanou atrakci. Takže jen krátké zastávky na občerstvení.
Po asi sto kilometrech jsme se chtěli osvěžit zmrzlinou a studeným pitím.
Malá samoobsluha měla kromě běžného sortimentu i stonky s poupaty (asi nějaký zázvor)

Měli tady spoustu balení oloupaného česneku

Koupili jsme si skvělou zmrzlinu (thajskou) - kokosovou s kousky kokosu uvnitř. A já jsem si vyzkoušel místní populární nápoj Sarsi. Hned první doušek mí dal vzpomenout na americký root beer (fuj). Naštěstí to bylo alespoň studené.

Pak se u silnice objevilo stádo opic - vypadaly jako makakové vepří, které jsme viděli na Borneu.

Zastavilo i auto v prostiměru a naházeli jim spoustu jídla.

Už kousek před cílem byly stánky s haldami ananasů

Tahle paní nám prodala ten největší kousek.

Hotel jsme měli od 15:00 a tak jsme hodinu strávili v "centru" města Pekan. Manželka si koupila zvláštní vykrajovátka, která použije na vánoční cukroví.
Jinak nic mimořádného co se týče obchodů. Snad jen prádelna a v ní pytle s vypraným prádlem popsané jmény. Asi se tady všichni znají.

Pekan je jedno z malajských královských měst. Je jich devět, stejně jako částí kontinentální Malajsie. V každé z nich vládne sultán, král nebo nějak jinak nazvaný vládce. Ti se jednou za 5 let sejdou a ze svého středu vyberou reprezentanta celé Malajsie.
Tady je zdejší sultán s manželkou na slavobráně u vjezdu na most.

Když jsme v králvském městě, logicky bydlíme v tom nejlepším místním královském hotelu Royal Ancasa.
Odpoledne proběhl ležing, protože máme před sebou poslední týden dovolené. Na odpočinek už nebude moc prostor.

Ráno jsme si trochu přivstali a už kolem sedmé šli na snídani. Čekal nás přesun do Singapuru, kde strávíme dva dny s jedním přenocováním. Auto s velkými zavazadly necháváme v našem hotelu v Johor Bahru, kde budeme po návratu zase jednu noc spát.
Pro cestu jsem zvolil autobus. Ten tady funguje jako rutinní způsob přepravy z předhraničního města Johor Bahru. Doprava je zajišťována několika společnostmi. Dobře je to popsáno třeba zde.
Taxíkem jsme z hotelu dorazili na Central = hraniční přechod z malajské strany.
Na celnicích to vypadá trochu jako na letišti.

Po první kontrole jsme koupili lístky na autobus CW2, společnosti Causeway Bus. Přejeli jsme nejprve k singapurské celnici. Tam je potřeba opět vystoupit, projít přes budovu pasové kontroly, s vyplněním vstupního formuláře, a pak už konečně autobus CW2 směr Singapur. Fronta byla pěkně dlouhá, ale dostali jsme se už do prvního, který přijel.

Od přejezdu hranic jsme viděli dokonale upravené zelené plochy kolem silnic. Autobus dorazil na terminál (spíše parkoviště) v Queen street nedaleko od centra. I když jsme o čistotě v Singapuru četli, až na místě si to člověk uvědomí v reálu. Za celý den jsme nachodili asi 12 kilometrů. Za celou dobu jsem viděl jsem na chodníku jeden pohozený vajgl a jednu rozsypanou popelnici. Všude je zeleň, domy opravené a čisté fasády. Neskutečné. Měl jsem představu, že Singapur je něco jako Hong Kong. Prostě na malém prostoru je hodně lidí, mrakodrapy a kolony aut. Byla neděle a lidí moc nebylo, kolony aut se nekonaly. Třeba všichni obyvatelé odpočívají doma nebo na víkendových pobytech v zahraničí. Uvidíme zítra během pracovního dne.

Tady dokážou sladit starší budovy s moderními.

Sraz cyklistů v hospůdce. Všechno čistý karbon.

První zastávkou byl nejslavnější singapurský Raffles hotel

Tady nebydlíme, cena za noc začíná na zhruba 15000Kč (bez DPH a servisního poplatku). Hlavně mi vadilo, že snídaně není v ceně :-).

Co mě zaujalo, byla auta. Ferrari tady na ulicích moc vidět nebyla. Běžně je to Hyundai, Toyota, Honda. Proti Hong Kongu to je úplně jiné.

Teď přišlo něco s čím jsme vůbec nepočítali. Byla květná neděle (Palm Sunday). Loni jsme jí strávili v Peru, kde jsme čekali křesťanské zvyky. Tady nás to ani nenapadlo. Ale jak tak chodíme po těch nejrůznějších svatostáncích, zrovna jsme byli u kostela. A tam byla uvnitř mše. Za chvíli se začali rojit lidé směrem ven z kostela a začalo singapurské procesí.

Viděli jsme i singapurského arcibiskupa

Papež Jan Pavel II má sochy snad všude na světě, kde jsme byli

Po této neplánované zastávce jsme zamířili do Národního muzea. Měl jsem informace, že je vstup zdarma. Je, ale jen pro místní. Turisté platí 15SGD. Ale to nevadilo, karty berou bez problémů.

Pěkné expozice o zhruba 200 letech historie tohoto státu malého rozlohou, ale velikého důležitostí v regionu.

A při odchodu šok - Yeti. Pak jsem se dočetl, že Škodovka tady má (měla ?) zastoupení

Arménský kostelík s krásnou zahradou

Následovala katedrála - ta relativně malá bílá věžička vlevo

Místní ochranka toho asi moc neochrání

První výhled na známý hotel Marina Bay Sands. Tam taky nebydlíme. I 10000Kč za noc mi přišlo hodně, zase totiž cena neobsahuje snídani.

Socha místního maskota Merliona stříká vodu přímo proti hotelu

WiFi budka na ulici ukončila náš dopolední program.

Šli jsme se ubytovat do našeho hotelu (se snídaní v ceně) kousek od Chinatownu. A odpočnout si před večerní částí. Je to nejdražší ubytovna naší letošní cesty.

Kolem půl šesté jsme vyrazili zpět do města. Chtělo to něco k snědku. Čínská čtvrť je zárukou nabídky a slušného výběru.

Podařilo se - maso i polévka byly dobré. I místňáků tady bylo hodně, tak jsme asi vybrali dobře.
Následoval nákup jízdenek na metro a přesun na stanici Bayfront přímo k hotelu Marina Sand Bay.

Tady se každý den po setmění koná světelná show v umělých vysokých stromech. Je to zadarmo a je to skvělé.

Všude kolem je zeleň. A i ty umělé stromy mají na sobě živé rostliny.

Jediné,co jsme nezvládl byla procházka po vysuté lávce. Lístky se totiž prodávají jen do 20:00. A my jsme tam chtěli jít až po skončení první show. Už jsme nestihli lístky koupit. Ale i tak jsme si to moc užili. Obě představení (19:45 a 20:45) byla stejná s názvem Garden Waltz. Za doprovodu nejrůznějších vídeňských valčíků.
Nejprve jsme stáli na vyvýšené platformě kousek před lesem stromů, druhé představení jsme shlédli v poloze ležmo na zádech přímo pod stromy. Kam se hrabe světelná show v Hong Kongu.