Den 3 - pršelo, jen se lilo

Bohužel se dnes vyplnila předpověď počasí. Velká část dne nám propršela. Ještě v Noto byla dokonce bouřka. Manželka tedy využila příležitost a před odjezdem lovila z okna blesky.

První stanicí bylo jedno z dalších barokních měst v jihovýchodní části Sicílie - Ragusa. Počasí nám nedávalo příležitost na smysluplnou návštěvu. Tak jsme se jen zastavili, rozhlédli a pokračovali dál. Druhou krátkou zastávkou bylo město Grammichele. TO se vyznačuje dokonale rozvrženými ulicemi. A nejlépe to vynikne při pohledu z ptačí perspektivy. Zrovna přestalo pršet a tak jsem si nad centrum zaletěl. Během snad dvou minut se znovu spustil déšť.

Po cestě jsem si všiml zajímavě krouceného mostu po kterém jsme jeli. Tak vznikla neplánovaná zastávka na trochu létání.

Pak postupně déšť ustupoval a bylo možné vidět přírodu v netypickém oparu.

Hlavním dnešním cílem byla Villa Romana del Casale. Je u ní velké moderní parkoviště. I teď mimo hlavní sezonu se tady střídala spousta nejen autobusových zájezdů. U vstupu nás vítal zdejší hlídač barevně sladěný s béžovou silnicí.

Je to asi 1700 let stará soustava budov. Vlastnil ji nějaký vysoce postavený římský aristokrat. Zachovalo se základní rozmístění budov a zdí. Uvnitř nich velké množství původních mozaikových dlažeb. Pod zdvojenou podlahou vedl rozvod teplého vzduchu.

Ve většině místností jsou zachované původní mozaiky, ale někde zůstaly jen podkladní kameny

Ty vskládané výjevy jsou opravdu propracované

Jsou tu i holky v bikinách

Chodí se po zvýšeném patře, takže je všechno vidět zvrchu

Je tady umístěno i moderní umění od původně polského sochaře Igora Mitoraje

Zbývalo nám asi pět kilometrů do ubytování v městečku Piazza Armerina. Udělali jsme rychlou výpravu k bazilice

a možná jsme zahlédli místní "mafiány"

typické prádlo směrem do ulice

Vývěsky s informacemi o umrtí

a nakonec pohled z okna na okolní domečky

Den 2 - ptáci a kaňon

Venku včera do půlnoci krásně živě zpívali. Jen se při tom hůř usínalo :-). A ráno nás v 8 hodin probudila krásná zvonkohra. Je to tady úplně jiné než na co jsme u nás doma zvyklí. Hlavní plán na dnešek si objednala manželka. Kousek od nás je přírodní rezervace, kde se v tuto dobu vyskytují plameňáci. Takže jsme do parku Vendicari vyrazili. Značení na silnici nic moc, ale tady je poměrně přehledná mapa. Nejdřív jsme tam vjeli špatným vjezdem po šíleně hrbolaté cestě, tak jsme si to museli dát stejnou cestou zase ven. To správné parkoviště už mělo silnici. Na několika místech jsou budky pro sledování ptáků na skupně rozsáhlých lagun. Ale dalo se fotit i zpoza zábradlí.

Tady jsem fungoval jen jako šerpa pro přenos stativu a objektivů. Následující, v rychlosti upravené, fotky jsou tedy dílem manželky.

Kolem druhé odpoledne jsem manželku vysadil v našem ubytování a odjel jsem si trochu zalétat s dronem. Cílem byl kaňon a přírodní park Cavagrande del Cassibile. Je to v nejhlubších místech několik set metrů hluboké koryto říčky. Z horních partií vedou prudké stezky do údolí. To hlavní místo s velkým parkovištěm je takové "italské". Je tam budka s informacemi. Tam se návštěvník dozví, že je cesta nebezpečná a neudržovaná. Vrátka jsou zamčená. Ovšem když si případný zájemce ta vrátka sám přeleze a vydá se dolů, je to na jeho vlastní riziko. Dole se nachází i několik krásných přírodních bazénků.

Z této lokality jsem ye přesunul ještě kousek výš po proudu k začátku kaňonu. Tam je taky parkoviště, ale je soukromé a musí se pár set metrů dojít pešky ke vstupu do parku. Tento byl první, kde po mě nechtěli zápis do knihy. Ale budka tam byla jako obvykle.

Po návratu do Noto ještě nezbytná zmrzlina jako odměna za úspěšně zvládnutý den. Tentokrát ve sladké briošce byla pistáciová, čokoládová a mandlová. Je to lepší než v kornoutu nebo kelímku.

Den 1 - směr na jih

První pohled na Etnu při odjezdu z Catanie

Cesta nás zavedla k Necropolis di Pantalica. Je to údolí kde jsou do skal vytesány "hrobečky".

Asi už tady po suchém létě trochu zapršelo a rostliny začínají kvést.

Bylo docela teplo. Kolem 25 stupňů a sluníčko pálilo o 106, takže jsme na místě strávili asi hodinku. Následoval přejezd do Syrakus. Z něj jsme si vybrali jen nejstarší historickou část na ostrově Isola di Ortiga. Tam se uplatňuje omezení ZTL, takže jsem raději zaparkoval kousek před mostem. Hned na začátku byly první starověké ruiny

Pak už musela přijít první zmrzlina. Tu za hodinku následovala druhá porce.

Prodávaly se a dokonce na místě i přímo vyráběly ořechy a mandle zalité v karamelu.

To už jsme dorazili ke katadrále

Kousek od ní směrem k hradu je i pidipláž

Kašna se dá vyfotit tradičně zepředu

ale mně přijde zajímavější v protisvětle

To už bylo při návratu k autu. Ze Syrakus jsme už nabrali směr k ubytování ve městě Noto. To je stejně jako mnoho dalších v téhle části Sicílie zapsáno do Unesco pro nepřeberné množství barkokních památek. Cestou ještě proběhl nákup v Lidlu. Bydlíme v hisrické budově kousek od centra. Máme z pokoje docela hezký výhled na katadrálu.

V koupelně nás překvapil způsob ovládání vodovodní baterie. Je na nožní pohon jako u piana. Šlápneš a teče.

Po chvíli odpočinku jsme vyrazili na sobotní korzo v centru. Lidí hodně a několik šikovných hudebníků tomu dodávalo příjemnou atmosféru.

Směrem zpět k ubytování jsme si ještě všimli pěkně vyzdobených schodů.