Rio (II) - Kristus, botanická zahrada a Copacabana bez lidí

První noc v hotelu Elegance Praia Hotel byla zkouškou naší odolnosti vůči tropickému podnebí. Klimatizace v pokoji funguje spíše jen jako ventilátor. Teplotu uvnitř odhaduji tak na 25 stupňů. Za noc jsem se byl 3x vysprchovat ve studené vodě.
Ještě dvě noci takhle budeme muset přežít. Ale snídaně byla dobrá, personál je ochotný a mramorové podlahy září čistotou.
Na snídani jsme dorazili hned po 6.hodině. Už tam bylo pár ranních ptáčat. Hned ráno totiž byla v plánu naše návštěva slavného betonového Krista. Kousek pěšky na náměstí a pak autobusem k vláčku. V autobusu prodává lístky průvodčí a mají tam v uličce i turniket.

Kupón na lístky jsem pro jistotu koupil předem přes internet. Na místě v pokladně jsme dostali lístky hned na první vlak v 08:20. Ve skutečnosti jsme vyrazili až v 8:35. Kvůli tomu jsme možná přišli o výhledy. Postupně se nám ke Kristovi dostaly mraky, což je tady bohužel častý případ.

Dolů jsme se vrátili asi za hodinu. Druhou dnešní zastávkou byla botanická zahrada. Hned u vchodu jsme nasedli do taxi a za 30 realů doskákali asi 6 kilometrů na místo. Doprava je tady opravdu hustá. Zlatá Praha.
Všichni motorkáři, a že jich tu je, neustále troubí. Aby je nikdo nepřejel. A divím se, že jsme ještě neviděli bouračku.

Botanická zahrada byla příjemná. Viděli jsme i tlupy roztomilých opiček.

Zahrada byla dokonce pokrytá bezplatným internetem.
Hned u východu stálo taxi,, které nás dostalo na poslední dnešní místo. Od 15:30 to byla další free tour, tentokrát Copacabana. A co se nestalo, těsně před začátkem začalo pršet. Tentokrát jsme byli připraveni lépe. Nahodili jsme ponča, původně určená do Peru. A fungovala spolehlivě.
Takže máme další zážitek - pláž Copacabana bez lidí.

Každoroční největší akcí je tady oslova nového roku. To se sejde 1,5 - 2 miliony lidí. Automobilová doprava je zastavená a na metro se musí předem kupovat lístky na určitý čas. Součástí tradic je oblékaní do barev které znamenají přání do nového roku. Žlutá jsou peníze, zelená zdraví. A červená znamená nezávazný sex. Půlnočním vrcholem je pro splnění přání udělat sedm skoků na jedné noze. To prý v alkoholovém opojení není úplně jednoduché :-).
Občas déšť ustal a pak se našlo pár nadšenců na mořské radovánky

Na konci Copacabany je pomníček pro Brazilce neslavného mistrovství světa v roce 2014. Průvodce nám říkal, že ve finále Brazilci dokonce fandili největším rivalům Argentině.

Kousek od Copacabany je druhá slavná pláž Ipanema. Ta vždy byla místem, kde se do Ria dostávaly nové věci - třeba surfování.

Prohlídka skončila na blízkém náměstí, kde se už desítky let každý týden konají trhy hipíků. Prý se tady dá koupit vše kromě dětí.
Zároveň je tady zatím konečná stanice metra. Chytili jsme dopravní špičku a stáli asi pětiminutovou frontu na lístky.
Po výstupu na naší stanici Catete bylo potřeba koupit něco k snědku. Tak jsme poprvé šli do supermarketu. Fronta na pokladnu byla snad 20 minut. Pokud srovnám ceny, tak mě překvapilo, že i banány jsou tady dražší než u nás (7 realů = asi 45 Kč).

Rio (I) - Jak jsme krásně zmokli

Nejprve je potřeba říci, že cesta do Rio de Janeira proběhla podle plánu. Jen místa na nohy bylo hlavně při dlouhém desetihodinovém letu docela málo. Uvědomil jsem si, že snad nikdy jsem do blogu nedal fotku jídla z letadla.
Měli jsme v jeden den dvě večeře :

Praha - Lisabon

Lisabon - Rio

Hovězí kari s bramborovou kaší mi chutnalo víc než ty masové koule.

Přiletěli jsme do Ria o půl hodiny dříve než byl plán. A "předletěli" jsme ostatní noční spoje z Evropy. Díky tomu naše vstupní pasové odbavení proběhlo v řádu desítek vteřin. Protože jsme přišli k přepážkám jako první. Pro změnu jediné naše podpalubní zavazadlo dorazilo na pás mezi posledními. Ale i tak jsme se před letiště dostali před třičtvrtě na sedm místního času. Je tady o čtyři hodiny méně než u nás.
V plánu jsme měl využít autobus 2018, který jezdí každých třicet minut za přijatelný peníz (16 realů za osobu). Cestou k východu jsem odmítal spousta nabídek na taxi. Bohužel nám autobus odjel před nosem. V tu chvíli tam byl taxikář, který nám nabídl cestu za 50 realů. Automaticky spustil taxametr a v ranní špičce jsme se dostali na cenu skoro 70 realů. Alespoň jsme si cestou popovídali a zažili místnou docela hektickou dopravu.
V hotelu nám předčasný check-in neudělali, ale mohli jsme se alespoň převléknout, zavolat domů přes internet a uložit si zavazadla do odpoledne.

V plánu jsme měli nejdříve vybrat místní měnu z bankomatu. Nejprve jsem zkoušel bankomat v metru, ale ten chtěl 24 realů transakční poplatek. Na konci našeho metrového přesunu (3,70 realu za osobu) jsme našli pobočku Citibank. A v ní celé hnízdo bankomatů.

Ale opět stejně vysoký poplatek. Poslední pokus proběhl naproti v bance Santander. A měli tam úplně stejně početné hnízdečko. Poplatek za výběr tady byl jen 12 realů. Při všech pokusech mi zafungovala hned první karta. Je to kreditka od Cetelemu, která u nás nemá téměř konkurenci v kurzových přepočtech. Předem jsem si na ni poslal hotovost. Neměl bych tedy platit žádná procenta z hotovostního úvěru. Uvidíme jak to dopadne. Pak jsme si ještě koupili zmrzlinový koktejl. I tady platba kreditkou proběhla na první pokus. Jen jsme si ověřili, že tady se anglicky domluvíme jen stěží,

Potom následovala od 10:30 naše hlavní dnešní plánovaná věc. free walking tour po centru s průvodcem. Na konci zhruba dvou a půl hodinové procházky se očekává nějaký příspěvek za snahu. Nás to vyšlo dohromady na 50 realů. Logicky jsme si vybrali anglickou verzi, existují přinejmenším i portugalská a španělská.
Ve skupině 25 lidí jsme se sešli čtyři Češi. Kromě nás dvou tam byli dva kluci původem z Čech. Jeden dnes žije v Irsku a má francouzskou přítelkyni, ten druhý byl v USA a přivezl si sem pro změnu Rakušanku.

Naše průvodkyně nám řekla i o tom, že v Riu jsou jen dvě roční období. Léto a peklo. Peklo je v době, kdy teploty rostou nad únosné hodnoty.

Naštěstí jsme tady v místním létě. Teploty mají být kolem 27 stupňů přes den a o tři stupně méně v noci.

Sídlo ropné společnosti Petrobras

Je hned vedle jedné z nejstarších místních budov na náměstí Carioca

První zastávkou byl vyhlášená, a uvnitř krásná, cukrárna Colombo

Podobných krásných původních domů v Riu už moc není.

Hodně míst je před olympiádou rozkopaných. Tady se jim asi povedlo překopnout telefonní kabel.

Strom plný dělových koulí jsme už na cestách viděli několikrát. Tady v centru žádné varování, jako na Havaji, neměli.

Nemohli jsme vynechat oblouky tramvajového mostu v Lapě

Poslední zastávkou procházky byly slavné Selaronovy schody. Tady byly davy turistů.

Od schodů nám chybělo jen asi jeden a půl kilometru pěšky do hotelu.
Trochu se nám cestou rozpršelo. Najednou bylo všude na ulicích docela dost vody, která neměla kam odtékat.

Do hotelu jsme, se zastávkami v opakovaných průtržích mračen, šli asi hodinu. Promoklí na kost a ke konci už jsme se brodili vodou do půli lýtek. Bylo to dost nepříjemné. A smradlavé.

Naštěstí nás do hotelu vpustili.