Vzhůru do Severního Irska

NA dvě noci jsme zamířili do Severního Irska. Zatím poslední zastávkou byla pevnost Grianan of Aileach

. Odtud nám zbývalo asi 5 kilometrů na hranici Irska a Severního Irska. Chtěl jsme si vyfotit nějaký symbol na hranici. Nikde nic nebylo a my jsme se tedy z ničeho nic ocitli ve Velké Británii. Tady se několik desetiletí odehrávaly velké konflikty mezi probritskými a separatistickými silami. Ať už to byla střelba do demonstrantů se čtrnácti oběťmi nebo hladovka vězňů s deseti mrtvými. Naštěstí teď už tady žádné teroristické akce nejsou. Připomínky nedávné historie jsou viditelné. Kousek za hranicí je město Derry - oficiální název je Londonderry. Byla neděle kolem 10.hodiny a město bylo úplně ospalé. Asi všichni chodí do kostela. Až po poledni to tady začalo ožívat.

Levicová část dnes cílí na podporu Palestiny.

Derry má historické centrum obehnané hradbami, po kterých se dá chodit.

Objevil jsem kuřecí řetězec Nando’s, který jsme si vyzkoušeli před deseti lety v Jihoafrické republice. Bylo to pálivé a dobré.

Kousek z ahradbami byla postavena radnice. Uvnitř má krásný sál s varhany. Bohužel i tato budova byla cílem teroristických útoků a tak nádherná malovaná okna jsou jen replikami původních.

Kousek od radnice je nový lanový most pro pěší. Má tvar serpentiny. Přechod k němu je v duhových barvách.

Ještě jsme měli chvíli čas před check-inem, tak jsme se zastavili v Dunluce Castle.

Dnes jsme chtěli podniknout návštěvu asi nejznámější severoirské přírodní památky Obrova chodníku až po oficiální zavírací době. A spojit ji se západem slunce. Vyrazili jsme kolem sedmé večer, příroda zařídila západ slunce kolem desáté. Prošli jsme celou trasu podél pobřeží až k Amfiteátru. Tam byla už před mnoha lety cesta uzavřena kvůli nestabilitě skal.

Ale dron se tam dostal. Sesuv kamení je tam jasně viditelný.

Útvar zvaný Varhany

Výběžek s desítkami tisíc čedičových hranolů

Oblíbené cizí děti

Západ slunce byl úžasný

Po uzavření návštěvnického centra se zavírá i parkoviště. Ale silnice přímo k atrakci nemá závoru. Takže ti zkušení jednou přímo na místo. Během dne se sem s auty dostat nedá. My jsme si to museli odchodit po vlastních.

16 dnů na ostrově Irsko

Tak snad je COVID a s ním spojené cestovatelské omezení z velké části pryč. Můžeme se tedy opět pustit do objevování dosud neznámého. Tentokrát to vyhrál ostrov Irsko. Plánované tempo je sice slušné, ale nemělo by to být "na krev". Přece jen se musíme šetřit. Celkem jsme 17 dnů na cestách - od 24.května do 9.června. Když do Irska, tak logicky s irskou společností Ryanair, která má v Dublinu svoje sídlo. Letenky jsem koupil koncem ledna a se všemi příplatky za zavazadla i placená místa vyšly celkem na 10500Kč. 

Jako obvykle jsem okamžitě začal vymýšlet trasu a postupně objednával ubytování. Konečnou trasu i ubytování jsem postupně několikrát upravoval. Tady je definitivní podoba našeho okruhu.

Je to postavené na tom, že nejzajímavější je západní pobřeží - tzv. Wild Atlantic Way. V plné délce to je přes 2500 kilometrů pobřeží. Velkou část bychom si měli projet i my. 

Manželka měla jedinou podmínku a to Obrův chodník = Giant's Causeway, což je v Severním Irsku. Já jsem k tomu doplnil další top turistické lokality v Irské republice. Zajímavých míst je mnoho, ale jsou tu jen dvě památky Unesco. Obě je potřeba objednat předem, protože počet návštěvníků je limitovaný. Jednak je to starobylé pohřebiště Newgrange. Tam lze vstupenky koupit až 30 dnů předem. 

Druhou památkou Unesco je ostrov Skellig Michael. Trochu to připomíná Machu Picchu. Na strmém ostrově se nahoře nachází kamenný klášterní komplex skoro 1500 let starý. Ostrov si zahrál i ve Star Wars. Každý den je limit 180 návštěvníků. Licenci má jen 15 lodí a na každé může být maximálně 12 turistů. Rezervace se spouštějí v únoru. V tomto případě je objednávka nutností. Ovšem až počasí rozhodne, jestli v ten den budou lodi moci vyrazit na moře. Snad nám to tedy vyjde. Nejlevnější cestu nabízí jediná loď z městečka Derrynane. Cena 100€ za osobu. Většina lodí jezdí z Portmagee a tady jsou aktuální ceny 120 - 140€. 

Co se týče ubytování, tak na západním pobřeží jsou většinou typické B&B nebo malé hostince. Klasicky jsem využil booking.com a hotels.com. Hotely používáme jen ve větších městech. 

Jako nejzáludnější se ukázala rezervace pronájmu auta. Hned začátkem února jsem naštěstí objednal přes billiger-mietwagen kompaktní auto kategorie VW Golf za 650€ od společnosti Hertz. Máme ho na 14 dnů, protože poslední dvě noci jsme v Dublinu a tam by bylo auto zbytečné.
 Říkal jsem si, že třeba ještě najdu něco cenově zajímavějšího. Pak se ale začaly dít věci. Cena stejného auta postupně rostla na 1000, 2000 a teď už stojí přes 3000€. To už by v podstatě nedávalo smysl tam jezdit. Irsko je prý v postcovidovém nárůstu cen pronájmu na světové špičce. Může za to razantní snížení poptávky v době COVIDu a teď zase dlouhé dodací lhůty na nová auta. 

 

Bude to poprvé, kdy budu řídit pravostranné auto s manuální převodovkou. Automat byl už v únoru cenově téměř dvojnásobný.