Den dvacátý - zlatý potok

Na ráno jsem si pro jistotu nařídil budík na 6:00, abych zkontroloval počasí. Kdyby se náhodou zásadně změnila předpověď počasí. Nezměnila, takže nemělo smysl pospíchat. Manželka se mohla vyspat do růžova.
Našli jsme pár krátkých procházek v nižších polohách národního parku Tongariro. V tomto parku se natáčely scény do Pána prstenů. Už při příjezdu bylo vidět, že nahoře všech vrcholů sedí šedá mračna.
Potkali jsme první značku s upozorněním na výskyt kivíků.



Dole sice nebylo sluníčko, ale nepršelo. Větřík v těchto výšinách foukal jen mírný. Prošli jsme dvě krátké vycházky k vodopádům a na vyhlídku na vrcholy. Z toho jsme bohužel moc neměli.
Pak jsme jeli dál až k informačnímu středisku. Kousek nad ním je sada tras.



Naše volba i s ohledem na očekávané počasí padla na tu nejkratší Silica Rapids. A byla to dobrá volba. Cesta vedla mírně do kopce podél potoka. Většinou pralesem, občas přes rašeliniště. Už po cestě byl jeden úsek kamenů v potoce dokonale potažený „zlatem“. Ve skutečnosti to jsou sloučeniny hliníku a kysličníků železa.



Nahoru nám to trvalo asi 50 minut místo uváděných 75 minut. A bylo tam toho zlata v potoce spousta. Bohužel bez sluníčka to na fotografiích tolik nezáří.





Nikde nezmínil, že národním stromem Nového Zélandu je kapradí. Nejen dnes bylo po celé trase.



Ještě nějaké krásně červené bobule



Zpět na parkoviště jsme to zvládli za 40 minut. Jsme dobří.
Pak jsme zkusili vyjet nahoru až k lanovkám. Tento park je jediné místo na Severním ostrově, kde se lyžuje. Až nahoru se nám to nepodařilo, protože tam opravovali silnici. Ale i tak bylo vidět, že podmínky nebyly dobré. Vítr už tady měl úplně jinou sílu a šedivé mraky byly hodně blízko nás. Včera jsme se rozhodli správně.
Při zpáteční cestě ještě proběhla krátká zastávka v informačním středisku. A tam byla možnost si sáhnout na vycpaného kiwiho. Mají to tam výslovně dovoleno. Jeho peří je hodně jemné, skoro jako srst savců.



Na silnici jsem ještě zaznamenal dílo nějakého vtipálka. Na značku přimaloval kiwimu lyže. A vlastně proč ne



Bohužel počasí na naše zbývající dny nevypadá nejlépe. U Severního ostrova se totiž usadila nějaká zpropadená tlaková níže.

Den devatenáctý – počasí nám nepřeje

Na dnešní den jsme měli problém najít nějakou zajímavost. Čekalo nás asi 320 kilometrů cesty z Wellingtonu k národnímu parku Tongariro nepříliš zajímavou cestou. Nakonec se mi podařilo najít muzeum novozélandské armády. Manželka objevila v průvodci město Palmerston North. Tam jsou na centrálním náměstí hodiny se zvonkohrou.
Jízdu jsme tedy prokládali i zastávkami mimo itinerář. Na pláži poblíž ostrova Kapiti, kde prý žije hodně divokých kivíků.
Na pláži bylo hodně mořských ptáků, hlavně racků. Ale byli tam i tihle hodně akční červenozobí. Rychlá rota zasahuje



Přišla i zastávka v tržnici s ovocem a zeleninou. Koupili jsme si nějaký zvláštní druh broskví.
Ve městě Palmerston North jsme se prošli kolem náměstí v jehož středu stály hodiny. Blížilo se poledne, ale zástupy turistů jako u pražského orloje se nekonaly. Byli jsme tam sami. Zaznělo pár tónů, pak odbila dvanáctá a bylo hotovo. No nic moc.
Pak přišel neplánovaný „vrchol“ dnešního dne. Byl jsem lapen dopravní policií. Trochu jsem se nechal unést rovnou silnicí vedoucí z kopce a změřili mě v protijedoucím vozidle. Policista hned zapnul majáčky a otočil to za námi. A bylo jasno. Snažil jsem se tady jezdit rychlostí do 110, ale na tomhle místě jsem to neuhlídal. Prý jsem jel 122. V podobné situaci se diskutovat nevyplácí. Přiznal jsem se. Policista vypsal vše v přenosném počítači a předal mi lístek k zaplacení. Bylo to za 170 NZD. Platí se kartou přes internet nebo na pobočce banky Westpac.
Pokuty dostávám u nás doma výjimečně a tohle byla první v cizině.

Armádní muzeum jsme prošli asi za hodinu a půl. Je tam historie všech válek, kde se novozélanďané účastnil. Nejprve to bylo v rámci vojsk britského impéria a později už samostatně.
Byly tam bůrské války v současné Jihoafrické republice, Galipoli v rámci první světové války



Stejně jako boje ve druhé světové válce například na Krétě.
Muzeum je udělané pěkně a jsou tam nejen zbraně a bitvy.
Tady je polní láhev s kivíkem a mapou Nového Zélandu



Nebo periskopická puška turecké armády



Na zítřek jsme měli v plánu nejnáročnější sportovní výkon celé naší cesty. Přechod Tangariro crossing. Bohužel předpověď počasí není příznivá. Má pršet a k tomu i vítr s rychlostí kolem 50km/h. Máme před sebou ještě hodně věcí a nemá smysl riskovat naše zdraví. Pohled z okna dnes navečer



Stejně bychom nic z přírody neviděli.
Uvidíme, jestli ráno nevymyslíme náhradní program.

Teď jsem si přečetl na idnes, že jsme se ve Wellingtonu málem setkali s britským následníkem trůnu.