Madeira - den 4.

Dnešní vstávání mělo drobnou změnu. Vzbudil mě až budík v 5:55, což je můj standardní čas během roku. Přece jen už je únava trochu znát a tělo si žádá trochu regenerace. Co se nezměnilo, bylo buzení manželky kolem 7:30.
Plány vymýšlíme až ráno, jak si náš tělesný stav poručí. Dnes jsme se nechtěli fyzicky moc zatěžovat, ale nakonec to bylo trochu jinak.
Po snídani, těsně po deváté hodině, jsme vyrazili na levádu PR16 (Faja do Rodrigues), která začíná na protějším kopci. Přeprava byla tedy rychlá. Katalogová délka je 3,9km (x2) a je to téměř po rovině. Obtížnost 1/3.
Na ceduli byl druhý název levády Ribeira do Inferno. To bude asi neco s peklem :-).

Pro nás byla leváda zajímavá prvními tunely na cestě. V nich je nezbytné mít baterku. Já bych k tomu dodal dobrou baterku. Je totiž potřeba koukat pod nohy, nahoru i na stěnu. Strop může být hodně nízko a stěny občas trochu víc vykukují do úzké cestičky. Já jsem (při mých rozměrech) šel většinou bokem. Oba jsme měli od dx.com dobíjecí LED svítilnu na ruční pohon. Dalo se, ale svítilo to hodně slabě.
Leváda je evidentně více „průmyslová“. Je to betonové koryto o dost širší a vyšší než většina, kterou jsme zatím viděli.

Zase byly nízko mraky

Ovšem u tunelů už to zajímavější bylo. První tunel vypadal jak díra do medvědí nory. A byl poměrně krátký (30 metrů ?)

Druhý tunel už byl délkově zajímavější (200 metrů ?).

To ještě s trochou sebezapření šlo.

Pak jsme u vchodu do posledního tunelu zjistili, že zbývající zhruba kilometr je tvořený tunelem o délce odhadem 700 metrů. Na konci byl vidět jen malý světlý bod.
Ale vstupní brána "do pekla" byla krásná. Dokonce při sluníčku byla v padající vodě krásná duha.

Za tunelem mělo být jen asi 150 metrů něčeho v tu chvíli už pro nás nezajímavého. "Zbaběle" jsme se dali na ústup. Samozřejmě, že jsme museli ty dva tunely projít i zpět.

K autu jsme se vrátili před polednem. Fyzicky jsme se cítili dobře. Padlo rozhodnutí, že dáme dnes ještě jednu levádu. Jednu z těch vůbec nejslavnějších PR6 (Levada das 25 Fontes e Risco). Kolem parkoviště u jejího startu jsme jeli už v úterý při neúspěšné snaze projet silnicí R110.
Čekalo nás tedy přes 40 kilometrů na náhorní plošinu. V tomto místě začíná asi celkem pět různých tras. Parkoviště tedy bylo docela plné aut. Leváda 25 Fontes má délku 4,6km (x2) a převýšení kolem 400 metrů. Obtížnost 2/3. Pro nás byla nová jednak tím, že se začíná klesáním k cíli a končí výstupem zpět na parkoviště. Navíc první dva kilometry vedou po asfaltové silnici.

Ta je využívána taxislužbou k převozu „mrtvých a raněných“, kteří nezvládnou návrat po asfaltce do slušného kopečka.

Tady končí asfaltka

a zbytek trasy je až na výjimky dlážděný velkými kameny.

Podobných příjemných míst na chození tato leváda mnoho nemá

Na cestě je i slušná porce schodů. Jsou tam i části kde projde na šířku mezi levádou a ochranným lanem jen jeden člověk. O to více je tam ovšem turistů.

Zatím to byla nejvíc turisticky vytížená leváda, kde jsme byli.
Co nás docela udivuje, je množství Francouzů. Němce a Angličany jsme čekali. Ale Francouzů je na levádách snad polovina. Dvoje Francouze máme i v našem B&B.
Na konci trasy je vodopád a krásné jezírko.

Manželka, jako jediná z přítomných, tam po kolena vlezla.

Dnes jsme udělali i slušný sportovní výkon. Cestu nahoru jsme zvládli v čase delším jen o 3 minuty oproti cestě dolů. A celkově (bez započítaného odpočinku v polovině) za 2 hodiny a 37 minut.
Poprvé jsme brali benzín. Cena za litr 1,51€ je proti cenám u nás neskutečně vysoká. Na Madeiře asi zlevnění ropy ještě nezaznamenali.
Po návratu z dnešního náročného výletu jsem si ještě zaplaval v zahradním bazénu. Voda měla odhadem 16 - 18 stupňů. A bylo to super.

Dnešní naměřené hodnoty :
Sport Tracker
PR16 - Levada Faja do Rodrigues
8,9km (nahoru 4,8km za 1:12, zpět 4,1km za 0:50)
40m převýšení

PR6 - Levada das 25 Fontes e Risco)
10km (dolů 5,2km za 1:17, zpět 4,8km za 1:20
Převýšení 720 metrů (asi zase přehání), odhad reality 450 metrů

Apple Health (za celý den)
22514 kroků
18,45 km
82 pater

Madeira - den 3.

Ráno proběhlo klasicky. Já jsem vstal v 5:30 a ženu jsem vzbudil na snídani v 7:30. Dnes mělo být v odpoledních hodinách jasné počasí, vyhrál to tedy kratší trek na vrchol Madeiry. Před tím jsme se zašli podívat do místního lávového tunelu a vulkanického centra. Vstup 8€ na osobu. Je to trochu obdoba havajského národního parku. Jen to je s průvodcem. Trochu jiná je i rozloha a hlavně na Madeiře už aktivní láva není.

Takhle vypadal pohled z "naší" zahrady při odchodu

A tady už je lávový tunel

Zdejší horniny neobsahují vápník, tak jim krápníky nerostou. Ty tvrdé kapky u stropu jsou pozůstatky kapající lávy.

Zato jim tady u světel rostou kytičky. Mají téměř ideální podmínky k životu.

A mají tady i krásně čistou vodu

Kytičky venku před vchodem

Po návštěvě centra vulkánů jsme jeli směrem na začátek našeho dnešního treku. Byla to trasa označená PR1.2 Vereda du Picu Ruivo. Je označená obtížností 1/3 s parametry délka = 2,8km, nejnižší bod 1535m a nejvyšší bod 1861m. Ten je zároveň nejvyšším vrcholem celé Madeiry.
Cesta autem byla přes 40 kilometrů. Kromě prvních asi 10 kilometrů se jednalo o jízdu v serpentinách po někdy hodně úzkých silnicích. Museli jsme překonat i víc jak 1500 metrů do výšky. Pro manželku to byla velká radost. Jízdu klikatými silnicemi má "moc ráda".
Ale výhledy byly pěkné

cestou jsme si koupili i moc dobré ovoce (uprostřed)

u tohohle pána

zároveň nám prodal i tohle pekelně kyselé

Start treku

Občas jsme potkali v protisměru i početnější výpravy

Vrchol Madeiry před námi

Po sestupu zpět k parkovišti nás oslovili starší manželé ze Švýcarska. Vydali se na ten z nejtěžších treků PR1 Vereda do Areeiro - spojnice mezi dvěma nejvyššími vrcholy Madeiry. Ten má obtížnost 3/3. Na jednu stranu to zvládli, ale na zpáteční cestu si netroufli. A neměli signál v mobilu, aby si zavolali taxi. Jejich auto zůstalo na tom prvním vrcholu. Vzdálenost vzdušnou čarou asi 5km, autem odhadem asi 80km. Chtěli odvézt do města Santana na autobus do Funchalu. A že ráno si dojedou autobusem pro auto. Po cestě jsme se dozvěděli, že mají v Portugalsku letní dům a že poprvé si udělali výlet na Madeiru. Paní nám ukázala i znalost portugalštiny s domorodci při hledání autobusové stanice.

V Santaně jsme se ještě zajeli podívat na zdejší slavné historické domečky

Ženě se cestou v serpentýnách neudělalo dobře (jako obvykle). S několika zastávkami na regeneraci jsme dorazili úspěšně domů.

Dnešní naměřené hodnoty :
Sport Tracker (pouze trek)
6,35km (nahoru 3,25km za 1:20, zpět 3,1km za 0:55)
můj odhad převýšení 500m, protože 1345m převýšení podle snímače v iPhonu je evidentně nesmysl. Podle něj jsme byli ve výšce i přes 2050 metrů n.m. a začínali jsme zhruba v 1500 m.n.m.

Apple Health (za celý den)
12890 kroků
10,67 km
93 pater

Madeira - den 2.

Z postele jsem čile vyskočil už místních 05:40. Je tady o hodinu méně než u nás. Šel jsem si na internet. Žena byla v posteli ještě v 8:15. Takhle by to na dovolené nešlo, musela se rychle probrat a šli jsme na snídani. Ta se podává od 8 do 10. Byli jsme první a u stolu jsme ji strávili opuštění. Nám to tedy nevadilo. „Samoobsluha“ nám nabízela na B&B slušný výběr.
Pak přišla diskuze, co dnes podnikneme. Vyhrála to leváda označená PR7 (Levada do Moinho). S náročností 1/3. Ta včerejší trasa byla těžší 2/3, ale pro změnu kratší.
Výborná je aplikace WalkMe Madeira, kde jsou jednotlivé nejznámější levády včetně map, fotografií, obtížnosti, potřebného vybavení atd.
Vyjeli jsme směrem na městečko Porto Moniz, které je na severozápadním cípu Madeiry. Cesta vedla přes spoustu tunelů. V podstatě jsme až na krátké mezery jeli stále v tunelech. Odtud zbývalo pár kilometrů serpentýn směrem nahoru k našemu startu.
Už jsem si zvykl, že do kopce našemu autíčku vyhovuje trojka a v serpentinách často i dvojka. Ale jede bez odmlouvání a hlavně bez přehřívání. I brzdy slušně brzdí.
U levád je výhodou chůze bez větších a strmých převýšení. Na druhou stranu ale nejde o okružní cestu. Znamená to jet autobusem ideálně na horní konec levády. Tedy pokud tam autobus jede. U auta to vždy znamená cestu oběma směry.
I proto jsme nešli úplně celou délku, ale zvolili jsme start u křižovatky silnic R101 a R110. Délka měla být 7+7km a převýšení asi 220m. Čas 3 – 5 hodin.
Je to klasická leváda, kdy naprostá většina cesty vede podél vodního kanálu. Na několika nejnáročnějších místech s větším stoupáním jsou schody z kulatiny. Ale jinak je to docela pohodová mírně stoupající cesta. Za celou dobu jsme potkali jediné turisty. Byla to skupina deseti anglických důchodců, kteří šli z opačné strany. Ti se právě nechali odvézt autobusem do vrchní části. I když, jak jsme potom osobně zjistili, tak si taky museli od autobusu trochu máknout do kopečka.
Cestou byly většinou nízké mraky, takže výhledy do okolí byly často pohledem do bílé tmy.
Došli jsme až na úplný začátek levády k vodopádu a jezírku. Tohle místo tady nazývají Madre da Levada (matka).
Při cestě zpět jsme vyzkoušeli trasu směrem k silnici. Kopeček směrem dolů byl taky pěkný. Pak kousek (odhadem 1,5km) po silnici a znovu jsme se zase napojili na levádu. Opět se pro snadnější orientaci ukázala výborná aplikace CityMaps2Go.
Auto jsme našli na svém místě. Pro cestu zpět jsem vybral trasu přes náhorní plošinu. Je tam jiná vegetace než v nižších polohách a mohou tam být hezké výhledy. Sázka, že vyjedeme nad mraky, nevyšla. Jen jsme jeli téměř nepřetržitě v mlze. Každou chvíli značka pozor krávy. A jako vrcholné číslo po asi 25km cesty byla značka zákaz vjezdu. Tak jsme si to dali opačným směrem v mlze znovu. Tentokrát jsme měli krávu přímo u silnice. A navíc v zatáčce.
Po padesáti minutách a asi padesáti zbytečně najetých kilometrech jsme se ocitli na stejném místě, ze kterého jsme od levády vyjeli.
Do ubytování jsme se tak dostali chvíli před šestou večer.
Jak jsem zjistil následně na internetu, tak silnice číslo 110 je zavřená už víc než rok. Tohle tedy místní moc nezvládli. žádného značení jsme si nevšimli. A mlhou to nebylo.
Co se týče počasí, tak dnes nám na trase nepršelo. Jen tam všude vzdušná vlhkost kondenzuje na rostlinách a postupně stéká.
Ideální oblečení je tedy nepromokavé. Zima není. Teploty jsou přes den kolem 16 stupňů. V noci klesají ke 13. Na chození ideální.

Dnešní naměřené hodnoty :
Sport Tracker (pouze leváda)
17,4km (nahoru 9,1km za 2:35, zpět 8,2km za 2:10)
530m převýšení

Apple Health (za celý den)
22160 kroků
18,26 km
45 pater

V jednom místě je menší vodopád přímo v trase levády

Když je vody víc, tak leváda přeteče do rokle

Fuchsie tady rostou v přirozeném prostředí

Dříve leváda zásobovala vodou několik mlýnů. Dnes už to jsou zřízeniny

Rozcestník těsně před koncem. 900 metrů k začátku levády, 600 metrů k silnici. Ale ty metry mi tady připadají nějaké trochu kratší.

Vodopád na vrcholu levády

Borůvky u cesty k autobusové stanici. Ale moc sladké nebyly.

V horní části kvetou kaly

Odlupování kůry na eukalyptu

Kráva v mlze u silnice. Jen na fotce je ta mlha mnohem méně viditelná.

Pohled na Porto Moniz ze serpentin