Cestou necestou do Fesu

Po odjezdu z Chefchaufenu nás čekala cesta přes jednu zastávku (památka z římské doby Volubilis) do Fesu. Hlavně to mělo být asi 240kilometrů a přes 4,5 hodiny čistého času jízdy. Tedy průměr kolem 50 kilometrů v hodině. Tady totiž už mezi městy neexistuje něco jako čtyřproudá silnice. Rychlostní limity se teprve snažím vstřebat. Značky totiž docela často chybí u konců nějakého snížení rychlosti. To mi způsobuje "drobné" problémy. Značka "konec obce" to se skoro nikde nevidí. Často se ze standardní rychlosti 80 km/h snižuje na 60 a to i v evidentně neobydlených místech. Chytit v kompcovitých serpentinách přeplněný čínský náklaďák je radost. Bezva jsou taky silnice kde díra střídá výmol a krajnice je o pět centimetrů níž než úzká silnice. Tam jsem při vyhýbání s protijedoucím autem zatím vždycky srab a na tu krajnici uhnu.
Takže nakonec můžu tu průměrnou rychlost kolem 50-60 potvrdit. Je tady zvykem upozorňování na policii probliknutím světel. Jak to fungovalo kdysi i u nás. Pozitivní je, že dnes jsem zvítězil nad policejním radarovým měřením 4:0.
Parkoviště pro osly, muly nebo mezky. Já to nepoznám.

Volubilis jako první a jediná větší zastávka. Prostě staré kamení nemůže chybět.

Ještě jsme se zastavili u výhledu na krásně různobarevné skály. Na vyhlídce u silnice bylo několik stánků. Všichni prodávali podložky pod konvice/tažiny a lisovali čerstvý pomerančový džus. Žádná velká láce - 15 dirhamů za asi 0,2 litru. Ale byl skvělý.

Pak už proběhlo jen tradiční doplnění nafty a zásob. Tentokrát jsem koupil ovoce, které, s pomocí pana googla, se česky jmenuje mišpule japonská. Moc dobré, navinulé. Chutí připomíná asi nejvíc naše meruňky. Pořídil jsem i grilované kuře. Asi kilový kousek za 150Kč. Takže pro ně to musí být hodně drahá pochoutka.

Ještě zbývala vyhlídka na medinu ve Fesu. Poprvé letos panorama

¨
Do mediny se autem nemůže. Je potřeba odstavit na parkovišti před hradbami. Cena 30 dirhamů za noc. Mimochodem je tady postavené už krásné nové asfaltové parkoviště. Má nakreslený parkovací rastr, ale ještě není v provozu. Zavazadla jsme naštěstí nenesli daleko - asi 200 metrů, protože náše ubytování je kousek od vstupu. Poprvé bydlíme v riadu, tedy hostinci. Je to klasické ubytování a tento je opravdu velice slušný.

A tady jsou fotky z našeho ubytování

Modrá, modrá, modrá

Snídnaě hodně dobrá. Na stole ještě chybí marocký mátový čaj, vajíčka a datle. Ty dorazily později.

Pak jsme vyrazili do mediny, dokud tam nebudou hordy turistů. Medina je umístěná v kopci s převýšením přes 100 metrů. Občas se jde i do delších schodů.

Tady si pán udělal bezva byznys. Krásně si upravil malý dvorek a pouští tam turisty za 5 dirhamů. Pro turisty pakatel (10Kč), tak není důvod nevyužít oboustranně výhodný obchod. Podobně to bylo ještě na pár dalších místech. Nás to nezruinuje a je to fér. Oni s tím mají práci a za tu si zaslouží zaplatit.

Manželka v plném nasazení

Vrcholem byla při návratu návštěva místního lazebníka. Manželka mě nestihla upravit před odjezdem. Dostala nápad využít profesionála.

Věnoval se mi pečlivě skoro hodinu a za všechno si řekl o 5 USD. Jsem rád, že si můžu dovolit poctivému člověku zaplatit lépe a trochu mu zaslouženě pomoci. Takže dostal dvojnásobek (100 dirhamů). Budu se opakovat, ale zatím jsou tady všichni neskutečně příjemní a ochotní.

Přitom by tady mohli oprávněně protestovat proti bídě. A oni si místo toho užívají život jak je. Nejsou jako naši méně inteligentní spoluobčané, kteří se dnes na Václaváku snaží nesmyslně shodit vládu. Jen proto, že jim nechce dávat peníze za nic. Kdyby raději víc pracovali a zamysleli se jestli chyba není v jejich přístupu a myšlení, mohli by se mít lépe. Třeba holičů za rozumnou cenu by se uživilo určitě víc.

Dnes bude víc panoramatických záběrů








Ještě tři fotky z podvečerní procházky na večeři : kuřecí tažin s olivami, hovězí tažin se švestkami, dušený salát z paprik a rajčat a polévka bisara z fava fazolí

Cesta do města, jehož jméno mi dělá problém

Manželka si ještě naposledy užila brzoranní vstávání "na ptáky".

Pak už jsme se po snídani vydali na cestu do města Chefchaouen. Nemůžu si zapamatovat jak se píše, natož vyslovuje. Ale je známé jako modré město díky barvě domů. Opět jsme si užili jízdu v hlubokém písku zpět do civilizace. Po té prvotní zkušenosti se zapadnutím jsme si to nechtěl zopakovat. Naštěstí jsem to zvládl uřídit. Jak jsem psal, policistů u silnic bylo první den v Maroku totálně přemnoženo. Možná to bylo jen v Casablance a okolí. Postupně se to normalizuje. Teď mívají stanoviště na vjezdu do měst. Většinou ani nevylezou z boudičky. To ovšem neznamená, že nejsou schovaní, aby nepozorné řidiče nebo přímo hříšníky nechytali radarem. Povedlo se jim chytit i mě. Přehlédl jsem "60" a jel rychlostí 79 na domnělé "80". Ale byli naprosto profesionální, slušní a naštěstí to ani tolik nebolelo. 150 dirhamů (něco přes 300Kč).

Tak už jsem díky tomu nashromáždil pokuty za rychlost ve třech ne úplně běžně navštěvovaných zemích - Nový Zéland, Bělorusko a teď Maroko. To se nechlubím, jen popisuji fakta. Přitom doma jsem nedostal pokutu za rychlost nejméně 20 let. A ani v USA, kde jsem postupně najezdil odhadem 20000 kilometrů, se mi šerifové i pokuty vždycky vyhnuli. Tady je marocký pokutový bloček formátu A4.

Cestou jsme opět dobrali naftu a doplnili zásoby. Tentokrát jsme vyzkoušeli i typické marocké sladké pečivo. Kaab el Ghazal (gazelí rohy) s madlovou pastou uvnitř a Chebakia s medovou polevou a sezamem. Obě varianty nám moc chutnaly.
Jedinou akční zastávkou na cestě byl Akchour. Místo, kde se stékají dvě říčky. Na jedné jsou kaskády, vodopády a jezírka ke koupání. Ta druhá vede ke skalnímu mostu nad řekou. V okolí říček je to restaurace na restauraci. Tedy žilička vedle židličky přímo v řece.¨

Nějak jsme se přecenili. Manželku dohnala únava z focení a tak jsme nakonec neviděli ani jednu z těch zajímavostí. Nejdřív jsme šli ke kamennému mostu, ale tam se najednou zvedalo slušné převýšení. A to bylo přes limit. Kvůli tomu jsme pak nedošli ani k vodopádům.
Ještě tady nezačala plná turistická sezóna. Hodně občerstvení na trase nemá otevřeno, často si upravují okolí, přestavují nebo alespoň natírají. Přesto někteří už vyvařují pověstné tažiny.

Zbývalo nám posledních asi 30 kilometrů do našeho hotelu

Maroko (s mezistanicí v Itálii)

Naše jarní cesta povede do Maroka. Na severu Afriky jsme ještě nebyli. Potkáme se s islámskou kulturou v jiném provedení než v Turecku nebo Malajsii. Navíc v době, kdy bude Ramadán, včetně oslav na jeho konci. Budou to dva týdny na místě spojené do okružní jízdy přes nejznámější města. Nebude chybět Fes s nejstarší medinou ani Marrákeš se slavným tržištěm. Pokud bude držet zdraví, měli bychom zajet i do pohoří Velkého Atlasu. Mezistanicí bude i turistický tahák posledních let - "modré město" Chefchaouen. 

Už při průzkumu, jak to v Maroku chodí, jsem narazil na podstatné věci. Například existuje jen několik málo mešit (dvě ?) v celém Maroku, kam může nemuslim. Jedna z nich je v Casablance, kam se možná na konci podíváme. 

Další podstatnou věcí je placení. Kromě lepších hotelů a restaurací je nezbytné všude platit v hotovosti. Bankomaty vydávají údajně maximálně 2000 MAD (zhruba 4000Kč) na jeden výběr. A je jen jedna banka, která si za výběr z bankomatu neúčtuje poplatek. 

 Zajímostí je i čas, ve kterém se budeme pohybovat. Přiletíme do časového posunu -2 hodiny proti Praze. Ale na konci Ramadánu se čas posune o hodinu blíže k nám. Prostě když je Ramadán, tak se na měsíc změní čas. Asi aby dřív přišel večer a celodenní hladovění bylo u konce. U nás někteří jedinci mají stále problém s posunem jednou za půl roku. Tady to mají dvakrát během měsíce tam a zase zpátky. A zvládnou to. Na druhou stranu určitě uvidíme spoustu exotiky a dosud neviděného. 

 Do Maroka poletíme z Itálie - z města Bergamo, kde je letiště označené Milano - Bergamo (BGY). Létají odtud přímé spoje do marockého města Casablanca. Přece jen cesta z domova je dlouhá, tak si dáme dvě noci v Itálii na aklimatizaci. Podobně, po návratu z Maroka, se na pár nocí přesuneme do blízkého Milána. 

Pro přelet použijeme marockou nízkonákladovou společnost Air Arabia Maroc. V listopadu jsem koupil letenky za 245EUR na osobu (aktuální cena 339 EUR).

V poslední době se snažím koupit první řadu sedadel, kde je nejvíc místa. I teď tedy sedíme úplně vpředu. 

Auto jsem rezervoval opět přes agregátor billiger-mietwagen u společnosti Europcar. Jak mám ve zvyku, tak hned po nákupu letenek. Průběžně jsem kontroloval nabídky a postupně zlepšoval auto. Jednoho krásného dne se mi povedl upgrade ze "středního auta" na auto kategorie Škoda Superb s naftovým motorem a automatickou převodovkou. Do té doby auto v ceně nejméně 900EUR na 13 dnů bylo pouhý týden k dostání za "směšných" 506EUR. K tomu jsem si u billiger-mietwagen dokoupil připojištění spoluúčasti včetně penumatik, skel a podvozku za 17,90EUR. 

Dokonce jsem tu mojí rezervaci našel přímo u Europcar

Náš základní okruh :

Ubytování je primárně přes booking a pár míst jsem rezervoval přímo (Rabat, Fes, Milano). Udivilo mě množství vysokých hodnocení (kolem 9,5 z 10) zejména u riadů. Je to typické místní ubytování. Většinou se jedná patrové  rodinné domy, kde je několik pokojů (zpravidla 4) pro hosty. Tak jsem zvědavý, jaká bude naše zkušenost