Den 20. - Melaka a noční trh

Na osmou hodinu jsme měli zajištěný odvoz na letiště. Bez problémů jsme zvládli samostatné odbavení včetně nalepení štítku na zavazadlo a jeho zvážení. Prošli jsme i pasovou kontrolou. Sarawak, stejně jako Sabah, ji má na příletu a odletu i v rámci Malajsie. Tady není problém koupit si na letišti za téměř normální peníze pití. Pepsi a obyčejná voda stály dohromady asi 35 korun.
Kromě toho, že mi rozjivené dítě fláklo půlmetrovým plastovým krokodýlem do displeje notebooku, se už nic zvláštního nestalo. To bych ale v práci těžko vysvětloval.
Let Air Asia do Kuala Lumpur byl bezproblémový. Opět jsme si předem přikoupili jídlo. A znovu bylo výborné.
Chvíli jsme čekali na obsluhu u Europcaru, ale předání auta už proběhlo rychle.
Čekala nás asi 130 kilometrová cesta z velké části po placené dálnici do města Melaka. Tady to vypadá jak v Evropě, jen okolí dálnice má jiné stromy. Jízda byla úplně jiná než na Borneu. Tam se jezdilo pomalu a rozvážně, tady už se občas jezdí přes limit (110km/h). Dálnice byla zpočátku i čtyřpruhá a později měla pruhy tři. Předjíždělo se zprava i zleva. Mýtné stálo asi 16 MYR.
Hotel a parkoviště v obchodním centru města jsme našli na první pokus. I když ten hotel vlastně až na druhý pokus. V tom velikém komplexu jsou totiž hotely dva a my nejdřív dorazili na recepci toho druhého. Oba patří jedné společnosti Hatten. Bydlíme v 3*, který má dovětek Estadia hotel. Je to tady docela velké bludiště.
Tady je vidět ten kompex při pohledu z pevnosti, kam jsme později šli.

Památník nezávislost Malajsie

u něj stojí vojenská pidivozítka o velikosti trabantu (trochu přeháním)

Je tady pod střechou i osobní automobil prvního předsedy vlády Tunku Abdul Rahman, což byl takový malajský Atatürk

V centru jezdí spousta vyzdobených rikš. Na nich jsou zpravidla nejrůznější postavičky z animovaných seriálů a k tomu Hello Kitty.

Vstup do pevnosti

Vyhlídková vež s otáčecí plošinou, která je zároveň výtahem

Historický střed - náměstí s "orlojem"

Rostliny, které u nás rostou v květináčích v obýváku, tady slouží jako popínavé na fasádě.

Asi svatební foto

Na jedné ulici, nazývané "Harmony street", vedle sebe stojí hinduistická svatyně, mešita i čínský svatostánek. Nikdo nemá problém.

Nejzajímavější byl pro nás ten čínský. Je to prý nejstarší v celé Malajsii.
Tohle asi je úsporné provedení hřbitova po čínsku. Na jednotlivých destičkách jsou jména, na některých i fotografie

A tady je asi verze pro chudší

To už jsme se blížili k nejznámější zdejší ulici - Jonker street. Na ní každý pátek (tedy dnes) a sobotu večer probíhá slavný večerní trh. Přišli jsme ještě za světla kolem půl sedmé.
Většina stánků už byla připravena k prodeji.

Stánek "Sestav si vlastní čaj"

Tady jsme ochutnali mangový koktejl

Plněné knedlíčky nejrůznějších barev i obsahu

Tady jsem si dal místní specialitu - melounový džus.
To se udělá díra o malého melounu

Do ní se strčí ruční mixer a rozdrtí se vnitřek. Pak už jen dovnitř strčit brčko. Cena 10 MYR za kus.

Grilované dobrůtky se prodávají na kusy

Tohle je zajímavý špíz. To se do formy vloží něco (kousek párku, kuřete, ryba, kreveta) a zalije se křepelčím vajíčkem. Pak se pět kusů propojí špejlí a je špíz hotový k prodeji

Dokonale vyloupnutá celá dužina z kokosu

Večer se ty rikši rozsvítí a některé z nich mají instalovaný i hlučný zvukový systém

Cestou do hotelu ještě fotka makety potopené portugalské lodě

Den 19. - národní park Kubah

Náš dřívejší návrat z NP Bako nám umožnil celodenní výlet. A stál za to. Vybrali jsme další národní park Kubah. Ten je kousek od Kuchingu - asi 25 kilometrů. Bez auta by to bylo komplikovanější, protože poslední autobus zpět jezdí už ve tři odpoledne.
Přijeli jsme na místo kolem půl jedenácté. U vstupu si nás ranger prohlédl, zhodnotil naši fyzickou zdatnost a navrhl delší trasu, kterou bychom měli zvládnout za 5 hodin. Nejprve do kopce po betonové silnici, pak k největší zdejší atrakci - vodopádu a při zpáteční cestě ještě na vyhlídku. Podle měření toho nakonec bylo kolem 7,5 kilometru. A trasa vedla stále nahoru a dolů, většinou přes kořeny nebo kameny. Ve zdejším podnebí s vysokou teplotou a vlhkostí to bylo hodně vyčerpávající.

Národní park Kubah má velké množství rostlin a stromů. Prý je v něm kolem 100 druhů palem.
Takovéhle kapradí jsme ještě nikde neviděli.

Na vrcholu betonové cesty je rybníček (Frog pond),kde se večer scházejí žáby ze širokého okolí. Přes den jsme zahlédli jen dvě želvy.

Kousek za ním začínají treky. Prvním cílem byl Waterfall trail. Je to něco přes kilometr a s fotozastávkami hodina jedním směrem.
Kousek po začátku je cedule upozorňující na bezžihadlové včely a jejich obydlí.

Poblíž pobíhal i krásný nohatý pavouk s rozpětím nohou kolem 10 centimetrů.

Zvláštní strom s plody přímo na kůře

Objevily se i ještěrky

Všiml jsme si hýbající se větvičky přes cestu. Nekonečný jednosměrný proud mravenců, kteří asi stěhovali mraveniště. Ten pokračoval v nezměněné podobě ještě za za hodinu a půl když jsme se vraceli.

Tihle velci mravenci, někteří mají i dva centimetry, se pro změnu vyskytují pouze jednotlivě.

Další krásná vážka.

Asi nějaký cvrček

Co by manželka neudělala pro fotku. Vlezla do jezírka pod vodopádem, aby se přebrodila na druhou stranu.

Naše oblíbená svinka. Tahle byla trochu menší a méně vybarvená.

Asi mravenčí bydliště

Trochu větší plod z javoru

A ten list taky není úplně běžného rozměru

Cesta byla nekonečná. Přesto, že jsme šli okružní trasu, připadalo mi, že jdeme většinou do kopce :-)

Bylo tady hodně druhů motýlů, ale ti se mi nedaří fotit. Jsou příliš přelétaví

Rozhledna na vrcholu

Pak následoval docela prudký sestup k výchozímu bodu. Už se začalo smrákat. K autu jsme dorazili v 15:45. Takže nám to trvalo něco přes pět hodin. Jen jsem odemkl auto, spustil se z nebe slejvák jako hrom. To bylo spočítané dokonale.
Po cestě jen doplnit benzín a v šest večer vrátit auto. Zítra opuštíme Borneo. Pokračujeme v Malajsii, ale už na kontinentu.