Naše cesta o délce kolem 200 kilometrů mohla vést buď po placené dálnici nebo po neplacené a pomalejší variantě. Zvolili jsme variantu pomalejší se zastávkou v městě Muar.
I tady mají uprostřed centra clock tower, tentokrát v modrém provedení.
Manželka tady obdivovala množství prodejen s látkami na šaty.
Mě zaujaly vysoké antény na příjem televize
A oba jsme byli uchváceni krásnou cukrárnou se spoustou načančaných dortů.
Střed města je v kombinaci žlutá / modrá.
Do cíle nám chybělo asi 150 kilometrů a už mě nebavila jízda v koloně za pomalu jedoucími auty. Tak jsem nakonec najel na placenou verzi. Tam to ubíhalo o dost rychleji.
Kousek před Johor Bahru jsme platili asi 12 MYR. A chvíli za tím další mýtná brána. Tam už jsme nedostali kartu pro následné vracení a výpočet mýta, ale vydali (= prodali) nám asi naši vlastní mýtnou kartu. V Maljasii totiž na konci dubna přecházejí na plně elektronickou bezobslužnou verzi mýtného.
Spustil se slejvák jako včera, až ho stěrače místy nebraly.
Ale dorazili jsme do hotelu v pořádku. Opět to je hotel spojený s velkým nákupním centrem. V Las Vegas mají v hotelu kasina, v Malajsii to jsou obchodní centra.
Po ubytování jsme logicky museli na prohlídku. Před budovou bylo několik stánků s durianem - už ho po čichu poznám :-).
První globální obchodní řetězec, který jsme v Malajsii zahlédli.
Menší polovina nabídky rýže v Tesco
Uvnitř nákupního centra byly desítky stánků s nejrůznějším občerstvením.
Obchody, které splňují muslimské hygienické normy (například striktně "no pork"), si musí vystavit příslušný halal certifikát.
Poprvé jsme v Malajsii viděli ženu v nikábu. Bylo to u stánku se zmrzlinou. Manželka poznamenala, že asi bude mít problém ji sníst :-).
Tady dělali zajímavou kombinaci vajíčko a sýr zapečené ve vafli
Několik krámů bylo s masážemi nebo jako v tomto případě s umělými nehty. Docela zajímavé možnosti.
Našli jsme i nejméně čtyři rychloopravny mobilů, včetně Apple / Samsung.
