07 dubna 2017

Den 19. - národní park Kubah

Náš dřívejší návrat z NP Bako nám umožnil celodenní výlet. A stál za to. Vybrali jsme další národní park Kubah. Ten je kousek od Kuchingu - asi 25 kilometrů. Bez auta by to bylo komplikovanější, protože poslední autobus zpět jezdí už ve tři odpoledne.
Přijeli jsme na místo kolem půl jedenácté. U vstupu si nás ranger prohlédl, zhodnotil naši fyzickou zdatnost a navrhl delší trasu, kterou bychom měli zvládnout za 5 hodin. Nejprve do kopce po betonové silnici, pak k největší zdejší atrakci - vodopádu a při zpáteční cestě ještě na vyhlídku. Podle měření toho nakonec bylo kolem 7,5 kilometru. A trasa vedla stále nahoru a dolů, většinou přes kořeny nebo kameny. Ve zdejším podnebí s vysokou teplotou a vlhkostí to bylo hodně vyčerpávající.

Národní park Kubah má velké množství rostlin a stromů. Prý je v něm kolem 100 druhů palem.
Takovéhle kapradí jsme ještě nikde neviděli.


Na vrcholu betonové cesty je rybníček (Frog pond),kde se večer scházejí žáby ze širokého okolí. Přes den jsme zahlédli jen dvě želvy.


Kousek za ním začínají treky. Prvním cílem byl Waterfall trail. Je to něco přes kilometr a s fotozastávkami hodina jedním směrem.
Kousek po začátku je cedule upozorňující na bezžihadlové včely a jejich obydlí.



Poblíž pobíhal i krásný nohatý pavouk s rozpětím nohou kolem 10 centimetrů.


Zvláštní strom s plody přímo na kůře


Objevily se i ještěrky


Všiml jsme si hýbající se větvičky přes cestu. Nekonečný jednosměrný proud mravenců, kteří asi stěhovali mraveniště. Ten pokračoval v nezměněné podobě ještě za za hodinu a půl když jsme se vraceli.



Tihle velci mravenci, někteří mají i dva centimetry, se pro změnu vyskytují pouze jednotlivě.


Další krásná vážka.


Asi nějaký cvrček




Co by manželka neudělala pro fotku. Vlezla do jezírka pod vodopádem, aby se přebrodila na druhou stranu.


Naše oblíbená svinka. Tahle byla trochu menší a méně vybarvená.


Asi mravenčí bydliště


Trochu větší plod z javoru


A ten list taky není úplně běžného rozměru


Cesta byla nekonečná. Přesto, že jsme šli okružní trasu, připadalo mi, že jdeme většinou do kopce :-)


Bylo tady hodně druhů motýlů, ale ti se mi nedaří fotit. Jsou příliš přelétaví


Rozhledna na vrcholu


Pak následoval docela prudký sestup k výchozímu bodu. Už se začalo smrákat. K autu jsme dorazili v 15:45. Takže nám to trvalo něco přes pět hodin. Jen jsem odemkl auto, spustil se z nebe slejvák jako hrom. To bylo spočítané dokonale.
Po cestě jen doplnit benzín a v šest večer vrátit auto. Zítra opuštíme Borneo. Pokračujeme v Malajsii, ale už na kontinentu.

Žádné komentáře:

Okomentovat