Den 14. - Mořský park - Tunku Abdul Rahman Marine Park

Dnes jsme nakonec měli den bez auta. Včera jsme mailem domluvil s AVISem, že dnes večer si pro auto přijedou do hotelu. Abychom to vrácení nemuseli řešit na letišti. Tam nemají kancelář, tak nevím jak bychom se vzájemně hledali. Takže jsme jen koupili pár parkovacích lístků, aby nebyl problém.
Pěšky jsme došli k přístavišti lodí - jmenuje se Jesselton Point, které rozvážejí turisty na jednotlivé ostrovy poblíž pobřeží. To souostroví se jmenuje Tunku Abdul Rahman Marine Park a je to chráněná přírodní rezervace.

Hned u vstupu je místnost, kde různé společnosti prodávají lístky na své lodě. Cena je pevná, jen se mění podle počtu ostrovů, které chce turista navštívit. My jsme si původně vybrali jen jeden. Ten největší = Gaya. Chtěli jsme si projít trek v džungli přes celý ostrov. Je to asi 4 kilometry dlouhá trasa a má být na zhruba 2 hodiny jedním směrem. Počítali jsme, že se za 5 hodin vrátíme a loď nás odveze zpět. Ale nastal problém. Prý nám přidají jeden ostrov zadarmo, když pro nás místo ve 4 odpoledne, přijedou už v poledne. Za to nás převzezou na ten nejmenší ostrov Mamutik. Nechtěli jsme to komplikovat a souhlasili s nabídkou.

Loď byla docela rychlá a občas nadskočila nad vlny. Dopad zpět na vodu byl poměrně tvrdý.

Na ostrově Gaya jsme měli asi 90 minut čas. Tak jsme urazili asi kilometr do kopce po vyznačené stezce.

Žena se těšila na divočinu, ale jediný zajímavý živý tvor byl tenhle brouk o velikosti asi 2 centimetry.

Opice, hadi, ještěrky nebo jiná havěť nikde. Možná je někde dál. Ale my jsme se museli vrátit.

Voda krásně čistá

Hodně lidí šnorchlovalo

I nejrůznější rybičky byly vidět pod hladinou

Některé dámy tady nosí burkini

Po příjezdu na ostrov Mamutik jsme našli několik jídelen a pár koček využívajících štědrosti hostů.

Vydali jsme na "hřebenovou" tůru. Asi 400 metrů dlouhý trek lesem přes celý ostrov.
Hned na začátku na nás vystartovala skoro dvoumetrová ještěrka - varan.

Naštěstí zamířila do lesa. A byla tam s ní ještě jedna menší.

Po cestě jsme viděli ještě další dva kousky. Tenhle asi jedenapůlmetrový se jen otočil a zůstal na místě.

NA vrcholu byl krásně propletený velký strom

Manželka si užívala sluníčko a moře, na které se těšila. Já pro změnu preferuji sucho a stín.

A užívají si to většinou všichni. Takže několik skupinových fotografií zahraničních turistů

tři kusy

třináct kousků

a nakonec pětadvacet

Ale byli tady i individualisté

Holky v těch burkinách i šnorchlovaly, to ještě pochopím

Ale proč si v tom hábitu dělat selfie, tomu moc nerozumím

Na ostrov se musí ráno do restaruací vše přivézt a odpoledne zase kompletně odvézt. Včetně odpadků.

Po návratu do přístaviště jsme si koupili zmrzlinu. Nejprve z drceného ananasu a ta byla výborná. Pak jsme se odhodlali vyzkoušet zmrzlinu z durianu.
Už po rozbalení to bylo cítit jak psí kšíry. Pak jsem si dodal odvahy a kousek vyzkoušel. Hnus. Pak to se stejným konstatováním ochutnala i manželka. Poslední chvíle před odletem zmrzliny do koše.

My pro změnu zítra odpoledne letíme v rámci Malajsie ze státu Sabah do státu Sarawak na západním konci ostrova.

Den 10. - jak mi nakonec napršelo štěstí

Než jsme přijeli tou nekonečnou silnicí do Sepiloku, měl jsem těžko splnitelný sen. Potkat orangutana bez klece, aby se jen tak volně procházel blízko mě. Aby tam nebyly davy lidí a já ho měl jen pro sebe. A taky z toho mít nějakou fotku.
Ráno jsme vyrazili hned na devátou, kdy otevírají. Máme to pět minut pěšky, takže logicky bez auta. Platí se tady kromě vstupného (30MYR) i za foťák (10MYR) a vstupenky platí na celý den. Takže po dopoledním krmení je možné se vrátit i na odpolední.

Nejprve jsme šli do tzv.Nursery, tedy orangutanní školky. Chvíli jsme čekali a pak vyběhlo asi šest různě malých orangutanů. Hráli si a krmili se u toho. Jen to vše bylo za sklem. Je to kvůli bezpečnosti těhle dětí. Jsou totiž náchylní na lidské nemoci. Bohužel ale nedává smysl tady dělat fotky.
Druhou zastávkou už bylo místo krmení - v 10:00 a 15:00. Tam už bylo několik desítek návštěvníků. A dokonce tu byla i ozbrojená policie.

První orangutani byli vidět vysoko ve větvích

Nese se papání

Postupně na plošinu přišli dva "kousky"

Tenhle seděl celou dobu zády, abychom ho nerušili při jídle

Ten druhý byl trochu akčnější. Jenomže v deštném pralese je docela tma. Ještě větší když nám celý den skutečně pršelo. A orangutani se pořád hýbou. Udělat ostrou fotku s rozumnou délkou času a citlivostí na dlouhém ohnisku, bylo pro mě téměř nemožné.

Tím jsme uzavřeli nepříliš úspěšnou dopolední část.
Měli jsme přes tři hodiny času na výlet směr město Sandakan. Moje generace v sedmdesátých letech prožívala slavný televizní seriál s podobným názvem Sandokan, který se na Borneu odehrával.
Zastavili jsme se pro doplnění zásob. Zjistili jsme, že jogurt a taky máslo se tady asi vůbec nevyrábí. Jediný dostupný jogurt byl Made in Switzerland za astronomickou cenu přes 200Kč za kg. Máslo novozélandké nebo australské za 50Kč. Podobně stál i litr mléka.

Tady se mi už podařilo zaplatit kreditkou. Jen měli limit 50MYR. Průběh platby byl stejný jako minule, tedy včetně ručního opisování čísla karty do systému.
S výjimkou platby za hotely a auto, to bylo první úspěšné použití karty za celou dovolenou. Jinak ji zatím používám jen na výběr hotovosti z bankomatu. Předtím jsem si ji "nabil" přes limit. Cetelem má skvělé kurzy bez jakékoliv přirážky. Takže platím jen paušál 100Kč za výběr.
Kromě jídla jsme si také pořídili místní datovou kartu (10GB za 20MYR). Jenže pořádně fungovala jen prvních 200MB a pak se z toho stal nesnesitelný šnek. Prohlížení internetu ještě šlo, ale odeslat fotky do blogu se mi nepodařilo. Možná je na té kartě nějaký denní limit a pak spadne rychlost k nule :-(.

Byl čas na odpolední návštěvu při krmení. Pořád padala z nebe voda. U vstupu mi hlídač řekl, že poblíž Nursery se pohybuje orangutan volně. Normálně by mě nenapadlo tam znovu jít.
Zachytil jsem ho jak šplhá po konstrukci budovy.

Najednou se rozhodl jít směrem k cestě a tedy ke mně

A byl jsem tam jen já a on

Turistky o něm ještě netuší

Tady se už jeden Američan dostal přede mě

Můj kámoš potom opustil cestu pro lidi a zelezl si do zpět stromů. Tady mu to patří.

Po tomhle splněném snu jsem to zkusil u krmení. Tam se žádný orangutan ani nenamáhal přijít. Tak jsem to obrátil zpět k Nursery.
A našel dalšího na střeše budovy.
"Chčije a chčije"

Pak se zvedl a po střeše šel směrem ke mně

Nakonec moje asi druhá selfie v životě - už na mě vystrkoval jen zadek

Den 9. - nekonečnou silnicí k orangutanům

Nejprve poznámka, že internet je tu hodně slabý a dostupný jen v hlavní budově. Pro nás tedy asi 200 metrů daleko od chaty. Nahrávání fotek trvalo skoro 3 hodiny. Takže to s online přenosem může být teď slabší.

Ještě večer v Kota Kinabalu jsme si koupili kupóny na parkování, protože od 8:00 se na veřejném parkovišti před hotelem platí každá hodina. Ale cena je mírná 0,5MYR (3Kč). Snídaně byla zase zase trochu jiná než v předchozích zemích. Ale klasiku (fazole) mají snad všude.
Těsně po 10.hodině jsme vyjeli na 308 kilometrů douhou trasu do městečka Sepilok. A byla výživná. Prvních 20 kilometrů ve městě a předměstích trvalo asi 40 minut. No a ten zbytek čistého času asi 6 hodin. Je to samá zatáčka a výmoly. Do toho spousta pomalu jedoucích aut. Hodně mi to připomínalo Ekvádor. Občas se taky jezdí přes dvě plné čáry. Jenom těch aut tady bylo o dost víc a já jsem chtěl hlavně přežít.

První zastávkou byl supermarket a v něm následoval oblíbený test platby kreditní kartou. A vydařil se.
Předal jsem kartu, paní pokladní si otevřela formulář a tam přepsala její číslo. A nastal problém - bylo potřeba zavolat vedoucí. Ta řekla, že platba kartou je možná až od 30MYR.

Nezbylo než zaplatit hotově. Na obrazovce byla při vracení vidět i fotka se jménem (asi slečny) pokladní

Zajímavý postřeh je, že na Borneu mají malé slony, mně přišlo že i malé orangutany a hlavně malé lidi. Všechny pokladní v obchodě měřily maximálně 150cm. A to jim možná nějaký centimetr přidávám.

Druhá krátká zastávka byla vyhlídka. Byl to domek, kde si pan majitel napsal ViewPoint + Toilet a otevřel si malý obchůdek.

Prvděpodobně to je výhled na nejvyšší horu Bornea i celé Malajsie - Mount Kinabalu (přes 4000 metrů vysoká). Byl to jediný vrchol, který byl v mracích. Tak to asi byla ona

Pánovi tady visel zvláštní ananas

Nakonec proběhlo i bornejské EET

Není tady moc čerpaček, první skupina byla v městečku asi až po 100 kilometrech a další znovu v podobném odstupu.
Další krátká zastávka byla na občerstvení. Objevil jsem milého (jako vždy) a malého (jako všichni) mladíka, který smažil jednu placku za druhou

A bylo to dobré.
Posledních asi 100 kilometrů bylo lemováno poli nenáviděné palmy olejné a zejména oleje z ní.

Úplně stejně to vypadalo v Ekvádoru jen tam byly banánovníky.
On ten olej má ale i vlastnosti, které jsou pozitivní - například velkou teplotní stabilitu. Takže se při smažení nepřepaluje. Pokud to člověk nejí na litry, tak to určitě nebude tak dramatické, jak se někteří líčí protože to píšou na těch internetech. Ještě před 20 lety nám stále opakovali, že Rama (mimochodem i z palmového oleje) je bezva a hlavně nemáme jíst máslo. Teď už to tak dramatické není. Rama (a podobné výrobky) je pořád nechutný humus a máslo se určitě nezměnilo.
Jistě není dobře, když se kvůli plantážím kácí pralesy a vyhánějí zvířata.
Ale řekněme si otevřeně jak asi vypadala naše dnešní pole s oblím, řepkou, kukuřicí nebo třeba i vinohrady ? Asi naši předci postupovali podobně. Takže kázat z bohaté Evropy, co mají dělat na druhém konci světa, když se taky chtějí mít dobře, je projevem spíše naší neznalosti a možná nadutosti. Jako třeba zde. Mě by jenom zajímalo, jakou mají podobní aktivisti představu o využití těch ploch až olej nebude mít odbyt (což je naprostý nesmysl) a ty palmy nebudou potřeba.
Palmy jsou krásně zelené, a kyslík určitě produkují lépe než naše obilí. Ideální to určitě není. Ale svět kolem nás není černý a bílý nebo hodný a zlý.

Těsně před pátou odpoledne jsme dorazili k našemu ubytování. Je to nejlepší místní ubytovna pár metrů od brány k orangutanní záchranné stanici. Manželka se těší, že konečně má dovolenou :-).