Ještě večer v Kota Kinabalu jsme si koupili kupóny na parkování, protože od 8:00 se na veřejném parkovišti před hotelem platí každá hodina. Ale cena je mírná 0,5MYR (3Kč). Snídaně byla zase zase trochu jiná než v předchozích zemích. Ale klasiku (fazole) mají snad všude.
Těsně po 10.hodině jsme vyjeli na 308 kilometrů douhou trasu do městečka Sepilok. A byla výživná. Prvních 20 kilometrů ve městě a předměstích trvalo asi 40 minut. No a ten zbytek čistého času asi 6 hodin. Je to samá zatáčka a výmoly. Do toho spousta pomalu jedoucích aut. Hodně mi to připomínalo Ekvádor. Občas se taky jezdí přes dvě plné čáry. Jenom těch aut tady bylo o dost víc a já jsem chtěl hlavně přežít.
První zastávkou byl supermarket a v něm následoval oblíbený test platby kreditní kartou. A vydařil se.
Předal jsem kartu, paní pokladní si otevřela formulář a tam přepsala její číslo. A nastal problém - bylo potřeba zavolat vedoucí. Ta řekla, že platba kartou je možná až od 30MYR.
Nezbylo než zaplatit hotově. Na obrazovce byla při vracení vidět i fotka se jménem (asi slečny) pokladní
Zajímavý postřeh je, že na Borneu mají malé slony, mně přišlo že i malé orangutany a hlavně malé lidi. Všechny pokladní v obchodě měřily maximálně 150cm. A to jim možná nějaký centimetr přidávám.
Druhá krátká zastávka byla vyhlídka. Byl to domek, kde si pan majitel napsal ViewPoint + Toilet a otevřel si malý obchůdek.
Prvděpodobně to je výhled na nejvyšší horu Bornea i celé Malajsie - Mount Kinabalu (přes 4000 metrů vysoká). Byl to jediný vrchol, který byl v mracích. Tak to asi byla ona
Pánovi tady visel zvláštní ananas
Nakonec proběhlo i bornejské EET
Není tady moc čerpaček, první skupina byla v městečku asi až po 100 kilometrech a další znovu v podobném odstupu.
Další krátká zastávka byla na občerstvení. Objevil jsem milého (jako vždy) a malého (jako všichni) mladíka, který smažil jednu placku za druhou
A bylo to dobré.
Posledních asi 100 kilometrů bylo lemováno poli nenáviděné palmy olejné a zejména oleje z ní.
Úplně stejně to vypadalo v Ekvádoru jen tam byly banánovníky.
On ten olej má ale i vlastnosti, které jsou pozitivní - například velkou teplotní stabilitu. Takže se při smažení nepřepaluje. Pokud to člověk nejí na litry, tak to určitě nebude tak dramatické, jak se někteří líčí protože to píšou na těch internetech. Ještě před 20 lety nám stále opakovali, že Rama (mimochodem i z palmového oleje) je bezva a hlavně nemáme jíst máslo. Teď už to tak dramatické není. Rama (a podobné výrobky) je pořád nechutný humus a máslo se určitě nezměnilo.
Jistě není dobře, když se kvůli plantážím kácí pralesy a vyhánějí zvířata.
Ale řekněme si otevřeně jak asi vypadala naše dnešní pole s oblím, řepkou, kukuřicí nebo třeba i vinohrady ? Asi naši předci postupovali podobně. Takže kázat z bohaté Evropy, co mají dělat na druhém konci světa, když se taky chtějí mít dobře, je projevem spíše naší neznalosti a možná nadutosti. Jako třeba zde. Mě by jenom zajímalo, jakou mají podobní aktivisti představu o využití těch ploch až olej nebude mít odbyt (což je naprostý nesmysl) a ty palmy nebudou potřeba.
Palmy jsou krásně zelené, a kyslík určitě produkují lépe než naše obilí. Ideální to určitě není. Ale svět kolem nás není černý a bílý nebo hodný a zlý.
Těsně před pátou odpoledne jsme dorazili k našemu ubytování. Je to nejlepší místní ubytovna pár metrů od brány k orangutanní záchranné stanici. Manželka se těší, že konečně má dovolenou :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat