Ráno jsme vyrazili hned na devátou, kdy otevírají. Máme to pět minut pěšky, takže logicky bez auta. Platí se tady kromě vstupného (30MYR) i za foťák (10MYR) a vstupenky platí na celý den. Takže po dopoledním krmení je možné se vrátit i na odpolední.
Nejprve jsme šli do tzv.Nursery, tedy orangutanní školky. Chvíli jsme čekali a pak vyběhlo asi šest různě malých orangutanů. Hráli si a krmili se u toho. Jen to vše bylo za sklem. Je to kvůli bezpečnosti těhle dětí. Jsou totiž náchylní na lidské nemoci. Bohužel ale nedává smysl tady dělat fotky.
Druhou zastávkou už bylo místo krmení - v 10:00 a 15:00. Tam už bylo několik desítek návštěvníků. A dokonce tu byla i ozbrojená policie.
První orangutani byli vidět vysoko ve větvích
Nese se papání
Postupně na plošinu přišli dva "kousky"
Tenhle seděl celou dobu zády, abychom ho nerušili při jídle
Ten druhý byl trochu akčnější. Jenomže v deštném pralese je docela tma. Ještě větší když nám celý den skutečně pršelo. A orangutani se pořád hýbou. Udělat ostrou fotku s rozumnou délkou času a citlivostí na dlouhém ohnisku, bylo pro mě téměř nemožné.
Tím jsme uzavřeli nepříliš úspěšnou dopolední část.
Měli jsme přes tři hodiny času na výlet směr město Sandakan. Moje generace v sedmdesátých letech prožívala slavný televizní seriál s podobným názvem Sandokan, který se na Borneu odehrával.
Zastavili jsme se pro doplnění zásob. Zjistili jsme, že jogurt a taky máslo se tady asi vůbec nevyrábí. Jediný dostupný jogurt byl Made in Switzerland za astronomickou cenu přes 200Kč za kg. Máslo novozélandké nebo australské za 50Kč. Podobně stál i litr mléka.
Tady se mi už podařilo zaplatit kreditkou. Jen měli limit 50MYR. Průběh platby byl stejný jako minule, tedy včetně ručního opisování čísla karty do systému.
S výjimkou platby za hotely a auto, to bylo první úspěšné použití karty za celou dovolenou. Jinak ji zatím používám jen na výběr hotovosti z bankomatu. Předtím jsem si ji "nabil" přes limit. Cetelem má skvělé kurzy bez jakékoliv přirážky. Takže platím jen paušál 100Kč za výběr.
Kromě jídla jsme si také pořídili místní datovou kartu (10GB za 20MYR). Jenže pořádně fungovala jen prvních 200MB a pak se z toho stal nesnesitelný šnek. Prohlížení internetu ještě šlo, ale odeslat fotky do blogu se mi nepodařilo. Možná je na té kartě nějaký denní limit a pak spadne rychlost k nule :-(.
Byl čas na odpolední návštěvu při krmení. Pořád padala z nebe voda. U vstupu mi hlídač řekl, že poblíž Nursery se pohybuje orangutan volně. Normálně by mě nenapadlo tam znovu jít.
Zachytil jsem ho jak šplhá po konstrukci budovy.
Najednou se rozhodl jít směrem k cestě a tedy ke mně
A byl jsem tam jen já a on
Turistky o něm ještě netuší
Tady se už jeden Američan dostal přede mě
Můj kámoš potom opustil cestu pro lidi a zelezl si do zpět stromů. Tady mu to patří.
Po tomhle splněném snu jsem to zkusil u krmení. Tam se žádný orangutan ani nenamáhal přijít. Tak jsem to obrátil zpět k Nursery.
A našel dalšího na střeše budovy.
"Chčije a chčije"
Pak se zvedl a po střeše šel směrem ke mně
Nakonec moje asi druhá selfie v životě - už na mě vystrkoval jen zadek
Žádné komentáře:
Okomentovat