Pravděpodobně řidičsky nejnáročnější den celé cesty.
Vstát ráno v 5 hodin (už třetí den po sobě)
Směr Blyde kaňon a Svazijsko
Zobrazit místo 2012-10-11 - Satara - Mlilwane na větší mapě
Ujetá vzdálenost : 550 km
Doba jízdy : 9 hod
Ubytování : Mlilwane Wildlife Sanctuary, Lontweni Double Self-Catering Rondavel, 600 ZAR
----------------------------------------------------------------
Realita :
Dnešní den sloužil jako vyhlídkový (Panorama Route) a transportní. Čekalo nás nejprve už potřetí za sebou velmi ranní vstávání. Tentokrát už žena vůbec neprotestovala. Těsně po otevření brány jsme hodili pohledy do schránky, vrátili klíč od chaty a jeli silnicí k bráně Orpen. A je známá gepardy. Bohužel jsme žádného neviděli. Nejhezčím úlovkem tak byl pštros s pštrosicí a pštrosáčaty.
Vyřídili jsme papírování v Orpenu a projeli první bránou. To jsme si mysleli, že už jsme mimo Kruger. Nebylo to mu tak. Naštěstí. Jedeme si silnicí a už se ani moc nerozhlížíme. Najednou vidíme auto u krajnice, tak jsem zastavil. Starší pár tam pozoroval ležícího levharta asi 50 metrů od silnice. Vybrali jsme si výhodnou pozici co nejblíž levhartovi. Bohužel máme jen nízké auto, takže nám muselo stačit fotografování přes trávu. Postupně přijížděli a odjížděli další turisté. Byli jsme tam určitě déle než hodinu. Levhart se různě povaloval, až nakonec se během pár vteřin zvedl a následně ztratil v buši.
Jak je vidět, byl to kluk. Sešlost aut se rozjela oběma směry a my jsme k výjezdní bráně dorazili asi za 2 kilometry. Tam nám ranger položil vtipnou otázku : „Kolik slonů máte v kufru ?“. Tak jsem mu odvětil podobně : „Nevím přesně, ale dva nebo tři slony a k tomu jednoho leoparda“. Nakonec jsme se s ním dali do řeči. Chtěl s námi odletět do Evropy. Ptal se, jestli nepotřebujeme sluhu. Informace, že se u nás sluhové moc nevyužívají, ho trochu překvapila. Nejvíc ho dostalo, když jsme mu nabídli pohled zasněžené Prahy. Ptal se, jak se do takové zimy oblékáme :-).
Pak už nám otevřel bránu a my jsme se nasměrovali na trasu tzv.Panorama Route. Ta má několik zastávek. První Three Rondavels i druhou Bourke´s Lucky Potoholes jsme viděli.
Pak jsme se ještě zastavili na jedné vyhlídce a od místního prodejce koupili nějaké suvenýry.
Vjezd na nejkrásnější vyhlídku God´s Window, která je známá z filmu „Bohové musí být šílení“, vypadal takhle
Je tam, prý, výhled do třetího největšího kaňonu na světě – Blyde River Canyon. Zároveň je to ale ten vůbec největší zelený kaňon. Bohužel se počasí nedá naplánovat. Náš výsledek tady není rozhodně výjimkou.
Na oběd jsme se zastavili ve vyhlášené palačinkárně Harrie's Pancake v městečku Graskop. Bylo docela plno a naštěstí až po nás se venku udělala dlouhá fronta. Obě palačinky, jedna s čokoládovou pěnou a ta druhá s fíky a pekanovými ořechy. Byly vynikající. Před restaurací jsme koupili čtyři balení makadamových ořechů na cestu.
Z Graskopu jsme vyráželi asi 12:50 a měli před sebou ještě dalších 300 kilometrů.
V městečku Badplaas jsme čepovali, už celkem potřetí, benzín. Zatím nikde nebrali kreditní kartu. V Krugeru jsem s tím počítal. Před asi dvěma lety je začali brát, a co jsem četl, tak je to už relativně běžné. Evidentně není. Obě čerpačky mimo Kruger byly Total. A vlastně i ta v Krugeru.
Tady neexistuje samoobsluha zákazníkem. Vždy je na místě dostatečný počet pracovníků obsluhy. Jim se sluší dát dýško. 2-10 randů podle poskytnutých služeb – umytí oken, kontrola pneumatik, případně oleje v motoru. Tady to bylo lepší o to, že čekající dámské osazenstvo celou dobu zpívalo a tancovalo. Tak jsem si je vyfotil a ony si toho naštěstí všimly až dodatečně.
Ještě jsem se zeptal, jestli se můžu vyfotit s nimi dohromady. Přiběhli i všichni ostatní.
Pak následovala cesta na hranice se Svazijskem. Začala být docela slušná mlha a k tomu ještě začalo pršet. Přejít hranice nám trvalo asi půl hodiny. Pokud má člověk počítač, musí vyplnit speciální papír. iPad se ale za počítač nepovažuje. Protože máme i notebook, tak jsme si zavyplňovali. Pak ještě získat pár razítek na obou stranách, dostat a zase odevzdat různé papírky, zaplatit svazijskou silniční daň (50 ZAR) a vjeli jsme do království opravdového krále. Měli ho už na celnici na fotografii v domorodém oděvu. Byl tam on, o něco níž královna matka a ještě níž ministerský předseda.
Stále jsme jeli v dešti, mlze a v zimě. Ovšem dálnice vypadala dost slušně. Čtyřproudová, dokonce osvětlená a s dělícím betonovým pásem. A samozřejmě velice slušným povrchem. Přes dálnici vedlo nespočetně betonových prefabrikovaných nadchodů.
Je zde evidentní ekonomická vazba na JAR. Stejné firmy, stejné řetězce. Nefunguje tady ale roaming českého T-Mobile. Pokud vložíme jihoafrickou datovou kartu MTN, tak se na telefonu objeví MTN Swazi. Takže signál tady je. Datová karta pro internetové připojení se ale nespojí. Takže žádný internet dnes nemáme.
Něco o počasí. První dny včetně Krugeru byly teploty odpoledne 30 – 35 stupňů. Na Panorama route se to pohybovalo mezi 11 - 15 stupni. Docela slušná zima.
Navíc ještě zdravotní novinka ještě ze včerejška. Na pravém lýtku se mi objevila červená skvrna velikosti dlaně, která začala uprostřed světlat. Téměř stoprocentní příznak klíšťové boreliozy. Tu jsem si přivezl už z domova. Po krátké telefonické konzultaci se sousedkou doktorkou jsme okamžitě nasadili antibiotika. Snad to tedy bude v pořádku.
