Den 4. (10.10.2012) - Projížďka po okolí Satara kempu

Plán :
Vstát v 5 hodin ráno a vyrazit na celodenní safari.
Okolí Satara kempu je známé výskytem většího množství kočkovitých šelem - zejména lvů.
Přesnou trasu určíme podle počasí a nálady.


Ujetá vzdálenost : 200 km
Doba jízdy : 8 hod
Ubytování : Satara

----------------------------------------------------------------
Realita :
stav Big 5 po dnešku
slon = nepočítaně
buvol = nepočítaně
nosorožec = 4
lev = 6
leopard = 1
--------------

Ranní vstávání před 5.hodinou nedělá ženě úplně dobře. Budil jsem ji třikrát. I přesto jsme vyrazili kolem 5:40. Dnešek měl být o šelmách. V okolí kempu Satara jsou vyhlášená místa výskytu predátorů. Cílem dopoledního výjezdu byla silnice označená S100. K ní jsme jeli po asfaltce H7.
Kromě už pro nás běžných slonů, nejrůznějších antilop a žiraf, jsme viděli i nosorožce. Po skoro 2 hodinové jízdě jsme asi 7 kilometrů před kempem Satara zahlédli čtyři auta. Jasný příznak akce. Přiblížili jsme se a v trávě jsme zahlédli uši. Byl to lev. Pak k nám přijel neznámý pán, bez kterého by náš dopolední úlovek nebyl tak úspěšný. Posílal nás o padesát metrů zpět. Tam totiž v podrostu leželi další tři krasavci. Při jízdě jsme je přehlédli. Tady jsme strávili 3,5 hodiny pozorováním jejich spánku a občasného přemístění o pár desítek metrů. To vše na vzdálenost maximálně 50 metrů. Vždycky to přemístění jednotlivých kusů trvalo maximálně pár desítek vteřin. Další auta přijížděla o zase odjížděla. Lvi většinou vůbec nebyli vidět. Nebo jen drobný názak jiné barvy v trávě.
Chvílemi jsme tam byli jem my dva a čtveřice lvů. Bylo to úžasné.

Kdo najde na téhle fotce všechny čtyři lvy, tak možná přežije v buši.
Kdo najde tři, tak je hodně dobrý pozorovatel. Ale asi by tam nepřežil.

Po téhle zkušenosti bylo naše včerejší rozhlížení u obratníku Kozoroha úplně zbytečné. Když se bude lev snažit schovat, tak ho na pár desítek metrů neuvidíte.

Antilopa impala je snad úplně všude.

Odpoledne jsme se rozhodli udělat výlet kousek jižněji až na silnici S125. Je to asi 20 kilometrů ze Satary.
Cestou byly žirafy těsně u silnice a pak stádečko relativně klidných a přiměřeně velkých slonů. V klidu jsme si je společně s několika dalšími automobilisty prohlédli. Jenom auta v protisměru musela trochu poodjet.

To jsme ještě netušili co nás potká na té S125. Okolí už bylo zelenější. Pár stovek metrů od nájezdu na šotolinovou cestu o celkové délce 20 kilometrů jsme zahlédli slona o velikosti patrového domu. Do téhle chvíle to totiž byla jen sloní drobotina. Byl asi 100 metrů od nás v buši. Jeli jsme dál a po dalších 500 metrech jsme se dívali na podobného obra zezadu. Jak si kráčí naší úzkou cestou. Dobře nám nebylo. Popojeli jsme vždycky za zatáčku abychom viděli, jestli už odešel z cesty. Tam se otáčet moc nedá. A rychle už vůbec ne. Trvalo to pár minut poskakování a slon konečně odešel. V tu chvíli ale najednou přišel na cestu před nás jeho menší kolega. Stál u kraje a okusoval listí. S ženou jsme si řekli : "Buď teď nebo nikdy". Jak jsme se k němu přiblížili, tak začal plácat ušima. To je výraz hrozby. Najednou jsme si všimli, že kolem nás je těch slonů ještě trochu víc. Jak to bylo zelenější, tak je problém vidět slona v buši na 5 metrů. Okamžitě jsem se otočil a pelášili jsme zpátky na asfaltku. Při tom jsme se modlili, aby ten první obr nedošel až na naši cestu a nešel tak proti nám. To už by nám možná nepomohla ani následná výměna prádla.

Domluvili jsme se na cestě k našim lvům na S100. Evidentně tam ještě byli. Stálo tam několik aut. Hned jsme zahlédli jednu hlavu. Ostatní jsme neviděli. Měli jsme čas skoro dvě hodiny do uzavírky kempu. Je to hodně striktní kvůli bezpečnosti.
Čekali jsme i spolu s pánem, který nám lvy ráno ukázal. Evidentně zkušený návštěvník safari. Prý sem jezdí 3x - 4x ročně alespoň na týden. Tentokrát projíždí celý park od severu k jihu.

Po hodině a půl čekání začali ti další tři lvi vykukovat.

Raz

Dva

Tři

Ovšem vstát jsme je už neviděli. Zase sebou plácli do trávy a my se museli vrátit do kempu.

Zítra jedeme do Svazijska a máme před sebou nejdelší denní trasu. Ve Svazijsku téměř jistě internet nebudeme mít. Takže doufám nashledanou z provincie Kwazulu-Natal a parku Hluhluwe kam máme přijet v pátek večer.

Den 3. (9.10.2012) - Z Mopani do Satary

Plán :
Vstát ráno v 5 hodin a hned po otevření brány vyrazit za zvířátky
Přejezd z kempu Mopani směrem na jih do kempu Satara
po příjezdu jízda s průvodcem "Sunset drive" (objednáno předem přes web)


Zobrazit místo 2012-10-09 Mopani Camp - Satara Camp na větší mapě

Ujetá vzdálenost : 200 km (přímá vzdálenost kempů je asi 120km)
Doba jízdy : 8 hod
Ubytování : kemp Satara (2 noci), chata typu BD3E, 880ZAR/noc

----------------------------------------------------------------
Realita :
Nejprve důležitá informace – viděli jsme kompletní Big 5 zatím v následujícím složení
Slon = nepočítaně
Buvol = nepočítaně
Nosorožec = jeden
Lev = dva
Levhart = jeden

Ráno jsem se skutečně vzbudil před pátou. Dokonce bez budíku. Ale pro jistotu jsem měl nastavené dva na hodinkách a další dva v mobilu. Manželce to vstávání tolik nešlo, přesto jsme před půl šestou na hladině jezera našli několik krokodýlů a snad i hrocha.
Kolem 5:45 jsme už opouštěli kemp Mopani.
Měli jsme před sebou nejkratší cestou asi 120kilometrů. Ve skutečnosti jsme jich najeli odhadem 170. Je vhodné se pouštět i do těch bočních cest - šotolinových. Stejně tak se může zadařit u nejrůznějších vyhlídkových bodů, pozorovacích míst a napajedel.
Na asfaltu je povolená rychlost 50, na šotolině 40. Tam ovšem s naším autem v průměru přes 30 nejde. Ono to ale stejně nemá smysl jezdit rychle. Je potřeba být stále ve střehu.
Takhle jsme našli třeba antilopy kudu. Ty jsou jedny z nejkrásnějších.

Nebo hroší rodinku ukrytou v záplavě vodních hyacintů.

Pak jsme si jednou zahráli trochu na hrdiny - jako ti včerejší. Nechali jsme přejít slona asi 15 metrů od nás. Uhnuli jsme mu z jeho cesty trochu dozadu a vzájemně jsme si s ním kontrolovali dostatečnou vzdálenost.

Asi 5 kilometrů před kempem Satara byla vidět fronta aut na silnici. To bývá obvykle příznakem přítomnosti šelmy. Byli tam lvi. Asi patnáct metrů od nás. Nejdřív jsem je viděli z trochu větší dálky na konci fronty aut. Jenže potom se párek lvů zvedl a vydal se podél silnice naším směrem. Nakonec nám ještě předvedli maximálně desetivteřinovou peep show.

Do kempu jsme přijeli těsně před 13.hodinou a šli jsme na check-in. Chatu D83 jsme měli přidělenou a mohli jsme tam dojet a ubytovat se. Jen pro klíče jsem musel až po 14.hodině, kdy je oficiální zahájení check-inu.
Chvíli jsem odpočívali a já jsem zprovozňoval internet v USB modemu. V iPadu totiž stále nešel. Napadlo mě, že tam bude omezení jen na ty nejvyšší přenosové rychlosti. Ty ale v Krugeru nejsou dostupné. Podařilo se. Je to pomalé (ukazuje to 236kbit), ale internet funguje.
Ty nejcennější úlovky jsou spousty hrochů, krásné antilopy, párek lvů a nakonec při jízdě v době západu slunce i nosorožec a leopard.
Jízda byla výborná a trvala skoro o půl hodiny déle, než měla podle plánu. Tři cestující dostali lampy a po setmění prosvětlovali okolí. Ranger nám vysvětlil, že oči zvířat odrážejí světlo. Podle jeho barvy se dá odhadnout, jestli je to zvíře „obyčejné“ nebo „top“.
Bílá barva = antilopy = nezdržujeme se
Žlutá = hyena ( nic moc) nebo leopard = top
Červená = lev = top

Všechny obrázky jsou v nižším rozlišení než originální fotografie