10 října 2012

Den 4. (10.10.2012) - Projížďka po okolí Satara kempu

Plán :
Vstát v 5 hodin ráno a vyrazit na celodenní safari.
Okolí Satara kempu je známé výskytem většího množství kočkovitých šelem - zejména lvů.
Přesnou trasu určíme podle počasí a nálady.


Ujetá vzdálenost : 200 km
Doba jízdy : 8 hod
Ubytování : Satara

----------------------------------------------------------------
Realita :
stav Big 5 po dnešku
slon = nepočítaně
buvol = nepočítaně
nosorožec = 4
lev = 6
leopard = 1
--------------

Ranní vstávání před 5.hodinou nedělá ženě úplně dobře. Budil jsem ji třikrát. I přesto jsme vyrazili kolem 5:40. Dnešek měl být o šelmách. V okolí kempu Satara jsou vyhlášená místa výskytu predátorů. Cílem dopoledního výjezdu byla silnice označená S100. K ní jsme jeli po asfaltce H7.
Kromě už pro nás běžných slonů, nejrůznějších antilop a žiraf, jsme viděli i nosorožce. Po skoro 2 hodinové jízdě jsme asi 7 kilometrů před kempem Satara zahlédli čtyři auta. Jasný příznak akce. Přiblížili jsme se a v trávě jsme zahlédli uši. Byl to lev. Pak k nám přijel neznámý pán, bez kterého by náš dopolední úlovek nebyl tak úspěšný. Posílal nás o padesát metrů zpět. Tam totiž v podrostu leželi další tři krasavci. Při jízdě jsme je přehlédli. Tady jsme strávili 3,5 hodiny pozorováním jejich spánku a občasného přemístění o pár desítek metrů. To vše na vzdálenost maximálně 50 metrů. Vždycky to přemístění jednotlivých kusů trvalo maximálně pár desítek vteřin. Další auta přijížděla o zase odjížděla. Lvi většinou vůbec nebyli vidět. Nebo jen drobný názak jiné barvy v trávě.
Chvílemi jsme tam byli jem my dva a čtveřice lvů. Bylo to úžasné.

Kdo najde na téhle fotce všechny čtyři lvy, tak možná přežije v buši.
Kdo najde tři, tak je hodně dobrý pozorovatel. Ale asi by tam nepřežil.


Po téhle zkušenosti bylo naše včerejší rozhlížení u obratníku Kozoroha úplně zbytečné. Když se bude lev snažit schovat, tak ho na pár desítek metrů neuvidíte.






Antilopa impala je snad úplně všude.





Odpoledne jsme se rozhodli udělat výlet kousek jižněji až na silnici S125. Je to asi 20 kilometrů ze Satary.
Cestou byly žirafy těsně u silnice a pak stádečko relativně klidných a přiměřeně velkých slonů. V klidu jsme si je společně s několika dalšími automobilisty prohlédli. Jenom auta v protisměru musela trochu poodjet.




To jsme ještě netušili co nás potká na té S125. Okolí už bylo zelenější. Pár stovek metrů od nájezdu na šotolinovou cestu o celkové délce 20 kilometrů jsme zahlédli slona o velikosti patrového domu. Do téhle chvíle to totiž byla jen sloní drobotina. Byl asi 100 metrů od nás v buši. Jeli jsme dál a po dalších 500 metrech jsme se dívali na podobného obra zezadu. Jak si kráčí naší úzkou cestou. Dobře nám nebylo. Popojeli jsme vždycky za zatáčku abychom viděli, jestli už odešel z cesty. Tam se otáčet moc nedá. A rychle už vůbec ne. Trvalo to pár minut poskakování a slon konečně odešel. V tu chvíli ale najednou přišel na cestu před nás jeho menší kolega. Stál u kraje a okusoval listí. S ženou jsme si řekli : "Buď teď nebo nikdy". Jak jsme se k němu přiblížili, tak začal plácat ušima. To je výraz hrozby. Najednou jsme si všimli, že kolem nás je těch slonů ještě trochu víc. Jak to bylo zelenější, tak je problém vidět slona v buši na 5 metrů. Okamžitě jsem se otočil a pelášili jsme zpátky na asfaltku. Při tom jsme se modlili, aby ten první obr nedošel až na naši cestu a nešel tak proti nám. To už by nám možná nepomohla ani následná výměna prádla.



Domluvili jsme se na cestě k našim lvům na S100. Evidentně tam ještě byli. Stálo tam několik aut. Hned jsme zahlédli jednu hlavu. Ostatní jsme neviděli. Měli jsme čas skoro dvě hodiny do uzavírky kempu. Je to hodně striktní kvůli bezpečnosti.
Čekali jsme i spolu s pánem, který nám lvy ráno ukázal. Evidentně zkušený návštěvník safari. Prý sem jezdí 3x - 4x ročně alespoň na týden. Tentokrát projíždí celý park od severu k jihu.

Po hodině a půl čekání začali ti další tři lvi vykukovat.

Raz


Dva



Tři


Ovšem vstát jsme je už neviděli. Zase sebou plácli do trávy a my se museli vrátit do kempu.

Zítra jedeme do Svazijska a máme před sebou nejdelší denní trasu. Ve Svazijsku téměř jistě internet nebudeme mít. Takže doufám nashledanou z provincie Kwazulu-Natal a parku Hluhluwe kam máme přijet v pátek večer.

Žádné komentáře:

Okomentovat