Ekvádor (VII) - Střed světa

Poslední ulovený kolibřík před snídaní.

Místo odkud jsme lovili - náš "polež" (modifikace slova posed pro polohu ležmo).

Malý host u snídaně

Po snídani jsme ještě chvíli poleželi, zabalili věci a vydali se na posledních asi 100 kilometrů po ekvádorských silnicích. Jedinou mezistanicí byl Mitad del Mundo. To je místo, kde byl v roce 1736 zaměřený rovník. Je obdivuhodné, že se tehdy spletli jen asi o 200 metrů. Od roku 1936 tady byl monument. Dnes je zde vybudovaný hezký zábavní park a monument ještě větší z 80.let. Ale o nepřesném rovníku se tady nikde nemluví. Podle GPS v mém telefonu je monument na 0 stupních, 0 minutách a 7 vteřinách.

V areálu je několik výstav a naučných expozic.
Jedna z nich je věnovaná prvním zeměměřičům, kteří jako orientační body využili místní sopky. Tady je model Avenue of volcanoes. Tedy cesty, kterou jsme projeli, ale žádnou sopku přes mraky neviděli.

17.března 2002 tu byl Bill Clinton, 8.dubna 2016 jsme tu byli my.

Jedna z budov je muzeem kakaa. Je tam popsaná jeho historie a ukazují tam i zpracování.

Je to vlastně jednoduché. Upražit kakaové boby, umlít a rozetřít na kaši. A ta kašička z čistého kakaa bez cukru byla moc dobrá.

Paní prodávající už známý sníh z bílků.

Teď už jsme to měli jen 20 kilometrů do půjčovny a vrácení auta. Z cesty přes Quito jsem měl obavu kvůli dlouhým kolonám. Ale nebylo to až tak strašné. A kupodivu ani místní řidiči nebyli přehnaně agresivní. To v Peru nebo v Riu by to byl větší adrenalin.
Cestou nás zaujaly nástupní ostrůvky pro autobusy. Prý je uvnitř turniket na 1/4$.

Na několika fasádách výškových domů jsme zahlédli živé rostliny.

Auto se nám podařilo vrátit bez problémů. Takže snad mých blokovaných 5000$ na kreditní kartě mi bude do 30 dnů uvolněno. Do našeho hotelu La Rosario nás odvezl taxík za necelých 7$ (10 km a asi 20 minut jízdy).
V hotelu nám poradili dobrý fast food La Tablita del Tartaro. Grilují tam maso, žádné polotovary nebo dokonce mleté neidentifikovatelné suroviny. Za 20$ se tam dá ve dvou královsky najíst. I hranolky a omáčky mají výborné.

Z vrchní terasy hotelu krásně vidíme místní baziliku.

Ekvádor (I) - Jak jsme dobyli rovník

Ráno, přesněji řečeno v noci, jsme vstali v 02:30. Na 3:00 jsme měli objednaný normální taxík. Ne motorovou tříkolku. Ve 2:55 jsme snad dvě minuty usilovně budili spícího recepčního.
Na letiště jsme dojeli během 20 minut. Překvapilo nás, že všechna zavazadla do podpalubí kontrolovaly dvě specialistky. Asi na letišti v Iquitos nemají velký rentgen.

Hned poté jsme prošli přes kontrolu příručních zavazadel. Tam rentgen měli. Ovšem moje plná láhev vody prošla bez nejmenších problémů.

Následoval první dnešní let Iquitos - Lima. Proběhl v pohodě. V Limě jsme pro jistotu počkali u pásu jestli nám náhodou na pás nevyjede naše zavazadlo odbavené až do Ekvádoru. Naštěstí nevyjelo. Měli jsme skoro čtyři hodiny času do druhého odletu. A taky hlad. Zkusili jsme nějaké čínské občerstvení a za poslední SOLy se najedli do syta. V Limě na letišti je bohužel internet zdarma jen na 10 minut.
Druhý dnešní let Lima - Quito měl skoro 30 minut zpoždění na odletu kvůli velkému provozu na letišti v Limě.
V letadle bylo nutné vyplnit nějaké formuláře pro ekvádorské úřady - podobné jako předtím v Peru.
Do země nás pustili bez problémů. Je bezva, že pro všechny navštívené země máme bezvízový styk.
Hned za východem byla boudička AVISu. Zaplatil jsem jen půjčovné a odmítl pojištění za 33$ za den. Šílené. Před odjezdem jsem se pojistil na výpůjčku v Ekvádoru i u Iguazu Falls v Brazílii za asi 30Ł.
Zároveň nám řekli, že s autem nemůžeme ve čtvrtek jezdit v Quito. Je tam tolik aut, že tímto způsobem omezují jejich provoz. Naštěstí tam přijedeme až v pátek.
Dostali jsme objednané Chevrolet Aveo (cena 271$ na 7 dnů s neomezeným počtem km). Zároveň si půjčovna zablokovala hrozivých 5000$ za spoluúčast na kreditce. Ještěže mám vysoký limit. Okamžitě mi opakovaně volali z Citibank (teď už vlastně Raiffeisenbank) kvůli ověření transakce. Protože mám všechna příchozí volání blokovaná, poslali mi i SMS.

A vyrazili jsme na sever. Směr městečko Otavalo s jedinou zastávkou na cestě. Projížděli jsme přes rovník.

Tady je důkaz z kompasu v iPhonu, že jsme byli správně. A že GPS funguje.

Tohle místo je jediné přesně zaměřené přímo od geodetů ekvádorské armády. Ostatní místa mají někdy větší, někdy menší odchylku.

O místo se stará nezisková organizace, která za vstup vybírá 2$ za osobu. Byli jsme tam s manželkou sami. Tedy kromě výběrčího a zároveň i průvodce. Opravdu se nám věnoval a vysvětloval i historii měření ještě z doby inků. Pak nám nabídl nějaká DVD a tištěné publikace. Dali jsme mu za ně 20$ příspěvek.
Mají to tu udělané pěkně.

To je on - rovník.

Zbývala nám cesta do ubytování - Hotel Curiňan. Začalo nám vydatně pršet a informace o umístění hotelu na booking.com nebyla správně. Napadlo mě chytit taxíka a nechat ho jako vodiče, aby nás dovedl na místo. To se povedlo, ale bylo to dost náročné. Jak jsem sháněl taxíka, tak jsme zmokl. Okamžitě se nám zamlžilo auto zevnitř a já skoro vůbec neviděl ven. Taxikář znalý místních poměrů to hnal jako o závod. Fakticky jsem měl strach na spoustě křižovatek projet stejnou rychlostí jako on. Ale nakonec jsme to zvládli.
Rodinný hotel vypadá dobře a jeho majitelé jsou moc milí.
Za těch pár hodin je pro nás Ekvádor velice příjemnou změnou po Peru. Tam té chudoby a nepořádku bylo hodně. Tady je to zatím "skoro" jako v Evropě. Silnice dobré, jen řidiči mají přece jen trochu jinou mentalitu. Dvojitá čára a svícení v silném dešti jim moc neříká.